Strýček Jedlička neměl rád děti, nejmenší se ho bály, vzpomínají pamětníci

Své Divadélko Strýčka Jedličky pro děti, se kterým pravidelně objížděl československé školy a školky, založil Antonín Jedlička už v roce 1948. V 70. a 80. letech 20. století jej v Československu znalo prakticky každé dítě. Spekuluje se totiž o tom, že školy a školky měly účast na jeho představeních pro děti nařízené. Když účinkoval před Vánoci na besídkách, zvládl klidně sedm představení za dopoledne. V dobách své největší slávy dokázal odehrát až 300 dětských představení ročně, v této frekvenci nehodlal polevit ani v důchodovém věku.

Antonín Jedlička od roku 1987 působil jako dětský pedagog v Československé televizi ve Studiu Strýčka Jedličky. Před rokem 1989 byl rovněž oceněn Řádem dětského úsměvu. Pro děti napsal i několik knížek a byl držitelem literární ceny Marie Majerové.

O kvalitách Divadélka Strýčka Jedličky pro děti se mohlo začít otevřeně mluvit až po roce 1989. Jak vzpomínají pamětníci na sociálních sítích, kteří Strýčka Jedličku zažili osobně či zprostředkovaně přes televizní obrazovku jako malí, tento dětský bavič v nich i zpětně vyvolává spoustu kontroverzí.

Na představení Antonína Jedličky si pamatuje hned několik generací. Ovšem nejen v tom dobrém. Objevují se názory, že Strýček Jedlička mezi malými diváky příliš obdivovatelů neměl. Děti z něj údajně měly husí kůži, bály se ho nebo na jeho vystoupení nechtěly vůbec chodit.

„Nebyl to můj dětský hrdina, byla to moje noční můra. Jako dítě jsem se ho bála,“ napsala Jana.

„Moje první trauma v dětství. On zachrochtal, a já se málem po…“ uvedla Katka.

„Neznám tehdy dítě, které by z jeho vystoupení nemělo panický strach. Já rozhodně,“ zavzpomínal Tomáš.

„Jednou byl u nás ve školce. Dodnes si pamatuju, jak jsem se ho strašně bál. A děsil se toho, že mě vybere na pódium. Ale to už je 43 let,“ dodal Pavel.

„Bála jsem se ho, neměla jsem ráda, jak uměl slovy ublížit dítěti,“ napsala Alena.

Jak lidé poukázali na sociálních sítích, někteří pamětníci si dokonce z Divadélka Strýčka Jedličky odnesli trauma, na které dosud nezapomněli. A to z toho důvodu, že je Antonín Jedlička vybral přímo na pódium.

„Jako dítě jsem ho nesnášel. Nelíbilo se mi, jak ztrapňoval děti - kolikrát před celým sálem kulturáku. Například pozval na pódium malého chlapce a „daroval“ mu plechovku od bonbónů (které v té době nebyly k sehnání). Tomu kloučkovi zářily oči štěstím. No a pak mu Jedlička řekl, ať plechovce odklopí víčko a vyskočila z toho pružina, a pak se tomu chlapci vysmíval a nabádal publikum k tomu, aby s ním skandovali „nechal se nachytat“. Nebo přední řadu dětí postříkal vodou ze stříkačky (asi injekční) zabudované do deštníku a zase „nechali se nachytat“,“ napsal o Strýčkovi Jedličkovi Leopold.

„Zažila jsem ho osobně na dětské vánoční besídce. Měla jsem od první třídy zlatý zub. Když mě požádal o koledu, řekl mi „tak pojď, ty zlatozube“. Tenkrát jsem brečela ještě hodně dlouho,“ uvedla Jana.

„V první třídě mě vytáhl za ucho v tělocvičně před celou školu, cákal po mě nějakou vodou, dělal strašné grimasy, tahal mě za nos a já nevím už co. Bylo mi 6 let. Celá škola se mi smála a já se rozbrečel, počůral a utekl ze školy. Máma mě týden nemohla dostat do školy,“ sdělil svůj nepříjemný zážitek Tomáš.

Herec, recesista a imitátor Antonín Jedlička zasvětil celý svůj život dětem. Nejmenší pravidelně bavil svými představeními, která jej mimo jiné velmi slušně živila. Navzdory tomu se o Strýčkovi Jedličkovi říkalo, že neměl rád děti a že jej malí caparti spíš rozčilovali.

„Když jsem s ním hrával tenis, překvapovalo mě, jak mu děti při našem utkání vadily. Znervózňovaly ho. Nadával jim, posílal je kamsi, byl na ně až sprostý, což mě dost udivovalo, když pro ně celý život hrál,“ řekl pro CNN Prima News herec Luděk Sobota.

Při svých vystoupeních pro děti vyžadoval Antonín Jedlička naprostou kázeň. Pokud nějaké dítě rušilo, neváhal na něj zakřičet nebo uvést jinou výchovnou praktiku. Své dětské diváky se rovněž snažil zapojit do dění na jevišti. Někdy však proti jejich vůli. „Třeba je štípl nebo postrčil, aby něco předvedly. Chtěl je naučit nebát se na jevišti,“ zavzpomínala pro časopis Týdeník Televize Jedličkova kolegyně Jiřina Kottová.

Pamětníci rovněž vzpomínají, že dětská představení objížděl ve žlutém mercedesu. Tato skutečnost za minulého režimu volávala značný rozruch a nepřející lidé si šeptali, že si toto auto takzvaně „vychrochtal“.

Antonín Jedlička byl neskutečným imitátorem nejrůznějších zvuků a pazvuků, které představovaly základ jeho jevištní i životní praxe a nepředvídatelných srandiček. Uměl třeba skvěle prase, paviána, slepici nebo kohouta, legendární byla i jeho imitace mlaskání masožravé rostliny ve filmu Adéla ještě nevečeřela.

Jelikož byl rozený recesista a rád si dělal z lidí legraci, doplatil na to bohužel 28. srpna 1993 ve Staré Boleslavi na tenisovém kurtu svou smrtí. Během hraní tenisu se zpěvákem Karlem Štědrým zakokrhal a zhroutil se k zemi. Jeho spoluhráč si myslel, že si z nich opět vystřelil, proto nespěchal s první pomocí. Antonín Jedlička však opravdu zemřel, bylo mu 70 let.

„Strýček přišel ten den celý rozveselený, pořád na mě štěkal a frkal, měl skvělou náladu. Ve druhé hře najednou zakokrhal a padl na zem. Moje žena Eva ještě řekla, že už to fakt přehání. Když jsem ale šel k němu blíž, viděl jsem, jak mu po spánku teče pramínek krve,“ zavzpomínal pro Aha.cz na tragickou událost Karel Štědrý.

Zdroj: Wikipedia.org, Cnn.iprima.cz, Ahaonline.cz, Facebook.com, Facebook.com