Ukradené děti z československých porodnic před rokem 1989

V Belgii probublal na povrch obrovský církevní skandál. Katolická církev měla až do 80. let 20. století tajně matkám odebírat děti a prodávat je do nových rodin. V současné době se objevila svědectví několika žen, které v těžké situaci a během těhotenství vyhledaly útočiště v belgických klášterech. Po porodu je měly jeptišky donutit, aby se svých novorozených dětí legálně vzdaly. Někdy bylo ženám řečeno, že jejich dítě po porodu zemřelo, ovšem nebyla to pravda. Podle belgického deníku HLN má být takto zasažených žen až 30 tisíc.

Bohužel je tu značné podezření, že podobné případy se - ovšem ne v takovém množství - před rokem 1989 odehrávaly také v Československu. Na vině nebyla samozřejmě jako v Belgii katolická církev, nýbrž komunistický režim. Že matkám byly děti v československých porodnicích bez jejich souhlasu odebírány, naoko prohlašovány za mrtvé a následně posílány neznámo kam, upozorňuje investigativní novinář Josef Klíma. Ten aktuálně pracuje hned na několika případech kradení dětí v komunistickém Československu.

Není nic horšího pro matku, než když jí zemře dítě. Po náročném porodu to bývá obzvlášť bolestivé. Představte si ale, že přivedete v porodnici na svět dítě, které je zdravé a které prospívá, ovšem zdravotníci vám následující den řeknou, že zemřelo. Tělíčko vašeho mrtvého miminka vám neukážou, ale slíbí, že se o jeho ostatky postarají, i když kremace a pohřeb není v kompetenci nemocnice.

A pak je tu spousta dalších nesrovnalostí, jako například špatné datum na rodném a úmrtním listu, ztráta porodní knihy, nevystavení rodného / úmrtního listu nebo absence hrobu. Právě tyto nesrovnalosti ve vás můžou vzbudit podezření, že vaše novorozené dítě přežilo a že jej po porodu někdo ukradl. Připadá vám to jako přitažené za vlasy?

Podle novináře Josefa Klímy je vysoce pravděpodobné, že se takové případy během hluboké totality v Československu vážně děly a že se kšeftovalo s dětmi. Jak Josef Klíma prozradil v červenci 2023 pro české Rádio Universum, v současnosti pracuje na konkrétních případech kradení dětí v Československu a jejich následného prodeje do ciziny.

„Je to obrovská kauza, která je stále žhavá a která nevím, jak dopadne. Před dvěma lety mě oslovila jedna stará paní z Děčína, že jí před 53 lety ukradli dítě. Nikdo jí nevěřil. Už to říkala všude, byla na policii, na státním zastupitelství, v médiích. Ona porodila v nemocnici v Děčíně 23. prosince holčičku, která šla do inkubátoru, protože nebyla ‚dopečená‘. Druhý den se šla tajně podívat na holčičku do inkubátoru a třetí den jí řekli, že holčička je mrtvá, ať se nestará o pohřeb, že nemocnice jej zařídí. Dostala rodný list, kde bylo uvedeno špatné datum porodu 27. prosince. Tato žena se s tím srovnala, protože byla zoufalá. Po 40 letech se bavila s nějakou zdravotní sestrou, která jí řekla, že je to nějaká blbost, protože porodnice nesmí pohřbívat, že je to nějaký divný,“ popsal jeden smutný případ Josef Klíma v rozhovoru pro Rádio Universum.

Jak dále Josef Klíma uvedl, tato žena začala pátrat a zjistila, že její holčičce někdo 14 dní po údajném úmrtí na děčínském hřbitově založil hrob a tento hrob na 10 let zaplatil. Tuto skutečnost nevěděl nikdo z ženiny rodiny, ani její manžel. „Žena šla tak daleko, že požádala o povolení k exhumaci, nechali vykopat ten hrob, ale v tom hrobě nejen, že nebylo žádné dítě, ale v tom hrobě nebylo kopnuto. Tam nikdy nikdo nekopal,“ podotkl novinář. Josef Klíma na základě dalších informací, které sám sesbíral, nabyl podezření, že toto dítě bylo údajně prodáno do Německa.

Josef Klíma o tomto případu následně natočil televizní reportáž, kterou zveřejnil ve svém pořadu Případy Josefa Klímy. Na základě reportáže se mu ozvaly na tři desítky rodin (a nové se stále ozývají) s podezřením, že jim v porodnicích napříč Československem ukradli dítě. Podle Josefa Klímy se tyto smutné události odehrávaly nejčastěji v 70. a 80. letech minulého století. Minimálně ve dvou případech podle něj záhadně po porodu zemřelo jedno dítě z dvojčat. Rodiče údajně zemřelých novorozenců se smrtí svého dítěte často nesmířili a pátrali i stále pátrají na vlastní pěst.

Ve facebookové skupině Hledači ztracených kontaktů, příbuzných a kamarádů lidé hledají své ztracené blízké. Bohužel objevují se zde i takové případy, o kterých mluví právě Josef Klíma.

„Jsem z dvojčat. Narodily jsme se v 7. měsíci, 24.12.1973 v Motole. Mámě řekli, že mé dvojče musí transportovat vrtulníkem do Hradce, prý je v Motole málo inkubátorů. 26. 12. 1973 bylo mámě řečeno, že dvojče zemřelo. Úmrtní list máme. Co se týče pohřbu… prý zařídí nemocnice, spálí to. Uf… Já a máma si myslíme, že sestra žije. Viděla nás jen chvíli. Kde začít pátrat? Není již nějaký spolek kam se mohu obrátit? Děkuji za rady,“ hledá své dvojče na Facebooku Jana.

„Vážení přátelé, jsem na tom podobně… Manželka porodila 5. 8. 1973 v Chomutově dvojčata a samozřejmě prý jedno zemřelo… Nedostali jsme úmrtní list ani rodný list … Prostě nic… Tak nevím, kam se poděl můj druhorozený syn a co se s ním stalo. Již za komunistů jsem pátral a nikam mě nepustili… Letos mu bude padesát let… a možná ani neví, čí je…“ napsal pod Janiným příspěvkem Václav.

„Také jsem z dvojčat a také hledám. Mamka rodila ve Vinohradské nemocnici. Protože na nedonošené děti neměli vybavení, tak mě hned po porodu převezli do Podolí. Kam odvezli druhé miminko, nevíme. Máma z toho měla takové trauma, že za mnou nedokázala ani přijet. Mléko mi musel celé dva měsíce vozit táta, než mě přivezl domů. Dvojče se mi zatím najít nepodařilo,“ podělila se o svou zkušenost Eva, která se narodila v roce 1977.

„Nejste sama. Mamince se 25. 5. 1967 narodil syn v Teplicích. Tehdy jí řekla lékařka, co by dělali s dítětem, oba rodiče byli po dětské infekční obrně. Přitom taťka byl učitel a mamka rehabilitační sestra. Bylo jí řečeno, že zemřel druhý den. Nikdy nedostala úmrtní list. Já se narodila za 3 roky a pro jistotu v Ústí. Někdy mám také pocit, že to nebyla pravda,“ uvedla Kateřina.

Jak poukazuje Josef Klíma, podobné případě záhadně zemřelých dětí po narození se děly i ve východním Německu, tedy NDR. „Zjistil jsem, že v Německu natočili dokument na podobné téma. Tvrdilo se v něm, že Stasi (tajná policie) ve východním Německu pravděpodobně kradla děti, zvlášť disidentům a tak, a prodávala je do západního Německa nebo je dávala stranickým funkcionářům,“ řekl v rozhovoru pro Rádio Universum český investigativní novinář.

O ukradených dětech v NDR píšou i současná německá média. Jak například uvádí portál Deutschlandfunk, nuceně adoptovány byly zejména děti politicky nespolehlivých rodičů. Spousta z nich o svých dětech stále nic neví. V Německu dokonce vznikla zájmová skupina s názvem Interessengemeinschaft Gestohlene Kinder der DDR (v překladu Ukradené děti v NDR), na kterou se obrátilo již více než 1500 zoufalých rodičů a jejich počet stále roste. Jejich děti byly po porodu nejen nuceně adoptovány. Někteří rodiče tvrdí, že jim komunistický režim lhal a bylo jim řečeno, že jejich děti zemřely ihned po narození. Místo toho ale měly být předány politicky spolehlivým rodinám.

Zdroj: Seznamzpravy.cz, Youtube.com, Cnn.iprima.cz, Hledači ztracených kontaktů, příbuzných a kamarádů | Facebook.com, Iggkddr.de, Deutschlandfunk.de, iDnes.cz, Cnn.iprima.cz