Článek
Je úterý 8. května 1945. Lidé hromadně vycházejí do ulic a oslavují konec druhé světové války. Stejně je tomu také v Hrotovicích na Třebíčsku, kde stovky lidí vítají přijíždějící vojáky Rudé armády.
Krátce po poledni se však nad Hrotovicemi objevuje malý sovětský letoun a na město shazuje celkem tři tříštivé pumy, které vybuchují zhruba jeden metr nad zemí. Jedna dopadá do prostoru panské zahrady, druhá do prostoru za zámkem a třetí přímo do davu lidí, kteří se při vítání osvoboditelů shromáždili na náměstí před zámkem.
Bilance mrtvých je děsivá. 8. května 1945 v 12:33 zaplatilo životem celkem 115 hrotovických občanů, šlo zhruba o desetinu tehdejšího městečka. Nejmladšímu zemřelému byly 4 roky, nejstaršímu pak 68 let. Svržená sovětská tříštivá puma v Hrotovicích v davu dále zabila 37 vojáků Rudé armády. A to včetně velitele 208. dvinské samohybné dělostřelecké brigády, plukovníka Georgije Ivanoviče Sacharova. Kromě mrtvých tu byla i spousta zmrzačených dětí, žen a mužů.
Podle svědků bylo celé náměstí pokryto částmi končetin a všude byla samá krev. Střepiny roztrhaly lidská těla doslova na kusy. „Ticho, které se rozlilo po celém okolí v následujících minutách bylo hrozné, zoufalé a nepřirozené. Tato chvíle, která měla být plná radosti a úlevy, poznamenala život Hrotovic na mnoho dalších let. Ranění byli odváženi do ivančické nemocnice, mrtvé si odnášeli Hrotovičtí domů,“ popisuje město Hrotovice na svých oficiálních webových stránkách.
Památník se žulovým křížem, který byl na náměstí 8. května v Hrotovicích vztyčen v roce 1995, znázorňuje místo výbuchu tříštivé pumy.
K hrotovické tragédii došlo omylem
V Hrotovicích, na které během sovětského leteckého útoku dopadly tři pumy, již nebyl jediný německý voják. Tato tragédie se stala důsledkem nešťastné náhody po ústupu německé armády a během postupu Rudé armády. Sovětský signalista, který měl střílením světlic vyznačit přední okraj sovětské fronty a dávat signály sovětským letadlům, aby nedošlo k bombardování vlastních vojsk, padl těsně před příjezdem do Hrotovic. A to ve 3 kilometrech vzdálených Slavěticích. Zpráva o osvobození Hrotovic se tak k pilotům Rudé armády nedostala včas. Sovětský letec se tedy domníval, že útočí na nepřátelské uskupení.
„Na hrotovickém náměstí shromáždilo se 8. května obyvatelstvo. Přišly dívky v národních krojích, v náručí držely květiny a dary. Byli tam shromážděni všichni odbojoví pracovníci, členové ilegálního národního výboru, Sokola, muži, ženy, děti i starci. Všichni očekávali slavnostní okamžik, až se na náměstí objeví první sovětský tank. Byla to však podivná hra osudu, že v tomtéž okamžiku se nad náměstím objevil ruský letoun,“ uvedly 1. května 1955 československé exilové noviny České slovo, které byly vydávané v západoněmeckém Mnichově. Tyto exilové noviny přitom popsaly hrotovické neštěstí jako tragédii, o které se po roce 1945 nesmělo v československých novinách vůbec psát.
„Když první tank s ruskými vojáky zastavil uprostřed hrotovického náměstí, přesně mířená puma z ruského letounu dopadla na ruský tank. Nastala nepopsatelná panika, srdcervoucí scény a výkřiky umírajících a těžce zraněných. Na místě zůstalo 126 mrtvých a přes šedesát těžce raněných, lidé bez nohou anebo jen o jedné ruce. I posádka sovětského tanku byla usmrcena. Mezi zabitými byly celé rodiny, starosta Sokola br. Jandl a vesměs výkvět hrotovické inteligence. Ředitel měšťanské školy, který se vrátil z koncentračního tábora, našel svou ženu a obě dcery již mrtvé na hrotovickém hřbitůvku, kde bylo vybudováno zvláštní oddělení pro oběti této tragédie,“ uvedlo dále České slovo.
Oslavy se v Hrotovicích přelily v jeden velký smutek
V pátek 11. května 1945 se v Hrotovicích konal hromadný pohřeb. Malé náměstí na zákostelí bylo plné rakví a dva faráři se rozloučili na společné mši pod širým nebem se všemi padlými. Někteří zemřelí byli pochováni v rodinných hrobech, jiní pak ve společném hrobě na hrotovickém hřbitově církve československé. Nad hromadným hrobem se tyčí sousoší sochaře Jaroslava Šlezingera, které nese název Zaváté šlépěje.
Obětem hrotovické tragédie byl rovněž 28. října 1947 odhalen pomník na čelní stěně zámku směrem k náměstí, které dnes nese název 8. května. V roce 1995 byl pak po rekonstrukci tohoto náměstí na místě výbuchu umístěn památník se žulovým křížem.
Společný hrob obětí tragédie z 8. května 1945 na hrotovickém hřbitově.
Hrotovická tragédie způsobila mezi občany tohoto městečka spoustu bolesti. Nebyl snad nikdo, kdo by neměl mezi zemřelými příbuzného nebo blízkého kamaráda, a bylo těžké se s tím, co se stalo, smířit. Pamětníci tohoto neštěstí, kteří na vlastní oči viděli malé letadlo s rudými hvězdami, nebyli vyslyšeni.
Oficiální propaganda tehdy přičetla bombardování Hrotovic německému letounu, ačkoli prokazatelně 8. května 1945 nad Hrotovicemi žádné německé letadlo nevzlétlo. Připustit, že by útok mohla mít na svědomí osvoboditelská Rudá armáda, bylo tehdy nemyslitelné. Proto se tvrdilo, že za vše mohou Němci. Místní obyvatelé však této verzi nikdy nevěřili a postupem času přijala širší veřejnost skutečnost, že bombu, která dopadla na hrotovické náměstí, omylem shodilo sovětské letadlo.
Komunistický režim tragédii v Hrotovicích překrucoval
Neštěstí v Hrotovicích se stalo jednou z největších tragédií konce druhé světové války v Československu. I když šlo o nešťastný omyl způsobený Rudou armádou, také komunistický režim se snažil hodit vinu na německé jednotky. V 70. letech se navíc objevila nová verze tohoto příběhu, která měla souvislost se zemřelým plukovníkem Georgijem Ivanovičem Sacharovem.
V roce 1970 totiž navštívil Prahu sovětský generálporučík Pjotr Fjodorovič Ťurněv, který koncem druhé světové války působil jako politruk u 208. samohybné dělostřelecké brigády vedené právě Sacharovem. Když si Ťurněv prohlédl ikonickou fotku „Padl v posledních vteřinách války“, kterou 10. května 1945 v Praze pořídil mladý slovenský fotograf Tibor Honty, poznal na ní svého velitele Sacharova. Ten ale podle generálporučíka Ťurněvova nepadl v Praze, ale v posledních hodinách války někde na Moravě.
Podle Pjotra Fjodoroviče Ťurněva tělo plukovníka Sacharova v květnu 1945 dopravili tankem jeho vojáci do Prahy, protože mu dali slib, že do Prahy dojedou živí, nebo mrtví. Následně jej pohřbili do společného provizorního hrobu s dalšími rudoarmějci, které na dnešním náměstí Jana Palacha (dříve náměstí Krasnoarmějců) v Praze zastřelil německý ostřelovač.
Perepelicina ještě v roce 1945 zajistila exhumaci těla svého přítele a jeho převoz do Kyjeva, kde byl Sacharov znovu pohřben na hřbitově Bajkov (ano, padlý plukovník i jeho družka byli Ukrajinci, což ale v daném kontextu není důležité). pic.twitter.com/wtv9OTIB5o
— vit.vlnas (@VVlnas) May 15, 2022
O tom, že neznámý mrtvý muž z ikonického snímku z doby osvobození, má konečně své jméno, psal v roce 1970 oslavně dobový tisk. A to i proto, že komunistický režim tehdy oslavoval 25. výročí osvobození sovětskou armádou. Ovšem právě zde nastal problém: Tento sovětský voják, jak se dříve věřilo, nepadl v závěru bojů o Prahu. Režim navíc nemohl veřejně uvést, že plukovníka Sacharova a dalších 151 lidí zabila v Hrotovicích na náměstí puma shozená ze sovětského šturmoviku.
V socialistickém Československu tak v 70. letech 20. století vznikla nová verze hrotovické tragédie, podle níž zabil desítky hrotovických občanů a vojáků Rudé armády včetně plukovníka Sacharova německý dělostřelecký granát, který byl vypálený od nedalekých Myslibořic. Měl dopadnout na náměstí, kde rudoarmějce právě nadšeně vítali místní občané. Takto například tento osudný den v roce 1972 dle dobové propagandy vylíčil list Obrana lidu.
Tento pomník obětem hrotovické tragédie byl odhalen 28. října 1947. Nalézá se na čelní stěně hrotovického zámku směrem k dnešnímu náměstí 8. května.
Vyšetřování hrotovické tragédie v roce 1992 potvrdilo sovětský omyl
Co se v Hrotovicích 8. května 1945 skutečně stalo, vyšetřoval po roce 1989 Vojenský historický ústav Praha a následně Kriminalistický ústav při tehdejší Federální kriminální policii Praha. Na základě těchto šetření se v roce 1992 potvrdila verze, že na Hrotovice byly 8. května 1945 omylem svrženy tři pumy ze sovětského letadla. Tuto verzi navíc potvrdila očitá svědectví přeživších hrotovických občanů.
Kriminalistický ústav nejprve v roce 1992 pracoval se střepinami, které získal z těla zemřelého lékaře Orla, jenž padl na hrotovickém náměstí. Další střepina pocházela přímo z omítky z jednoho domů na náměstí. I když měli pracovníci ústavu k dispozici autentické střepiny, nedokázali spolehlivě určit přesný druh vybuchlé munice. Jednoznačně ale popřeli možnost výbuchu dělostřelecké střely ráže 150 mm, o které mluvila socialistická verze ze 70. let 20. století.
Po vypracování konečného posudku však vydal Ing. Síbek z Kriminalistického ústavu nové vyjádření: „Až po zpracování expertizy se nám náhodně dostaly do ruky informace o německých leteckých pumách s tyčovým zapalovačem. Tyto pumy vybuchovaly ve výšce 0,5 m nad zemí a jejich výbuchový účinek plně odpovídá všem následkům způsobeným explozí v Hrotovicích. Konstrukce pum pak vysvětluje i nález dvou různých druhů střepin v těle lékaře. Zmíněné pumy používala jako trofejní sovětská vojska i z lehkých letounů.“
Zdroj:
https://www.hrotovice.cz/osvobozeni-hrotovicka-tragedie/
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/hrotovice-bombardovali-soveti-i-po-skonceni-valky.A130509_1926315_jihlava-zpravy_mv
https://web.archive.org/web/20220926143200/http://scriptum.cz/soubory//scriptum/%5Bnode%5D/ceske-slovo_1955_01_ocr.pdf
http://milan.i-line.cz/gymnazium100let/Bombardovani.html
