Článek
Když 24. února 2022 před úsvitem překročila ruská vojska běloruskou hranici, byla černobylská uzavřená zóna jedním z prvních a zároveň nejméně připravených míst na Ukrajině, kam se dostala. „Ukrajinská vláda čekala útok z Donbasu. Sever byl podceněný,“ připomněl polský cestovatel a bývalý turistický průvodce po Černobylu Krystian Machnik.
V době před ruskou okupací strávil coby průvodce v černobylské uzavřené zóně více než 420 dnů. Krystian Machnik patří navíc mezi několik málo cizinců, kteří se po osvobození černobylské zóny směli vrátit na místo, a to v rámci poskytování humanitární pomoci místním starousedlíkům. Na vlastní oči tak viděl škody, které po sobě zanechala ruská těžká technika, ale i samotní ruští vojáci. Během své přednášky na Star Festu 2024 v polském Lublinu popsal ruskou okupaci Černobylu z civilního pohledu. „Černobyl je místem, které jsme studovali, chránili a respektovali. Rusové za pár týdnů zničili, co budovaly celé generace,“ uvedl mimo jiné polský cestovatel.
Rusové netušili, že jejich postup zónou běží v přímém přenosu
Několik týdnů před začátkem války se na běloruské straně řeky objevil nový pontonový most. Na první pohled šlo o klasický zastrašovací manévr. „Mysleli jsme si, že je to jen trik. Že chtějí, abychom panikařili,“ popsal Krystian Machnik. 14 dní poté po něm přejely stovky ruských vozidel. Ruské kolony zaznamenaly autonomní satelity i průmyslové kamery, které v černobylské uzavřené zóně běžně monitorovaly pohyb turistů a zaměstnanců elektrárny.
Černobylská jaderná elektrárna tehdy padla bez jediného výstřelu. Ruská propaganda tvrdila, že šlo o „klidné převzetí“, ale svědectví ukrajinských zaměstnanců hovoří jinak. „Tanky mířily kanóny přímo do oken elektrárny. Strážci byli nuceni složit zbraně pod hrozbou smrti,“ připomněl Machnik.
Fotografie z Rudého lesa bezprostředně po konci ruské invaze.
Po ruském obsazení černobylské jaderné elektrárny zůstalo uvnitř uvězněno přibližně sto zaměstnanců a okolo dvou set příslušníků ukrajinské Národní gardy spolu se zdravotníky a hasiči. Lidé, kteří v elektrárně běžně pracovali na směny, se ocitli v situaci, kdy nemohli odejít. Nebyla možnost střídání, a tak zaměstnanci spali na zemi, pod stoly nebo na provizorních lehátkách. Zásoby jídla a léků postupně docházely a práce nutná pro bezpečné chlazení vyhořelého jaderného paliva běžela v improvizovaném režimu.
Podle výpovědí ukrajinských zaměstnanců černobylské elektrárny řada ruských vojáků netušila, kde se vůbec nachází. „Když jsme se jich ptali, zda znají tragédii z roku 1986, řekli, že nemají ponětí. Nevěděli, co je Černobyl. Nevěděli ani, v jakém zařízení stojí,“ popsal pracovník elektrárny později pro agenturu Reuters. Někteří z Rusů údajně až během okupace pochopili, že se nacházejí na místě největší jaderné havárie v historii.
Za zmínku rovněž stojí poznatek, že ačkoliv Rusové většinu kamer v černobylské zničili, jednu přehlédli. Právě díky této jedné přehlédnuté průmyslové kameře, která vysílala ještě dva týdny po obsazení, ukrajinská armáda získala cenné informace o pohybu ruských jednotek. „Rusové vůbec netušili, že je celý jejich průjezd přes zónu živě monitorován,“ podotknul Machnik.
Těžká technika rozvířila radioaktivní prach
Ruská invaze způsobila v zóně něco, co na první pohled nebylo vidět. „Tanky rozvířily vrstvy radioaktivního prachu, které ležely na povrchu od roku 1986. Hodnoty radiace vyskočily, místa, která byla dřív zelená, zčervenala,“ uvedl Machnik.
Autonomní dozimetrické stanice ukázaly, že radioaktivní částice byly rozneseny až 15 kilometrů od černobylské elektrárny. Po ústupu ruských jednotek musela být prováděna kontrola i v Buči, Irpini a na okrajích Kyjeva, aby se ověřilo, zda ruské tanky neodvezly kontaminaci dál.
Jedním z nejrozšířenějších mýtů ruské okupace Černobylu bylo navíc tvrzení o ruských vojácích, kteří byli ozáření radiací při kopání zákopů v Rudém lese. „Zákopy opravdu kopali, ale ne v nejvíce kontaminované části. Radiace tam byla kolem 0,5 mikrosievertu za hodinu, tedy zvýšená, ale ne smrtelná,“ poznamenal Machnik. Fotka sanitek před nemocnicí v běloruském Gomelu, která odstartovala spekulace o ozářených vojádcích, podle něj neznamenala vůbec nic. „V té době bylo zraněných tolik, že je vozili všude, kde bylo místo,“ podotkl bývalý polský průvodce po Černobylu.
Zbytky balíčků ruských přídělů ponechané v Rudém lese.
Nejvíce utrpěl výzkum. Co Rusové neodvezli, zničili
Jedním z nejpoškozenějších míst v celé černobylské uzavřené zóně byla po pěti týdnech ruské okupace zejména vědecká infrastruktura. To, co Rusové nemohli odvézt, jednoduše zničili. Laboratoře přišly o počítače, pevné disky, monitory, dokumentaci i archivní vzorky. Zmizely dokonce i malé radioaktivní zdroje používané k výuce a kalibraci přístrojů.
„Budovy vědeckého centra v Černobylu vypadaly jako po nájezdu vandalů. Ztratily se desítky let výzkumu. Některé vzorky byly přímo ze sarkofágu. Neexistuje jiné místo na světě, kde by bylo možné je získat. A najednou byly pryč,“ řekl Machnik.
Zásadní ránu dostala zejména moderní laboratoř otevřená v roce 2015, která se specializovala na analýzu radioaktivních vzorků, studium radionuklidů a správu jaderného odpadu. Ukrajinská státní agentura uvedla, že laboratoř byla ruskými jednotkami zcela zdemolována a její obsah včetně vysoce aktivních vzorků se dostal do rukou okupantů.
Rusové se ze zóny stáhli po 5 týdnech
30. března 2022 se Rusové začali z černobylské uzavřené zóny, ve které po sobě zanechali spoušť, stahovat úplně. Poté, co odjeli, zaměstnanci černobylské elektrárny vyvěsili 1. dubna před hlavní budovu ukrajinskou vlajku a 3. dubna se Černobylu vrátila ukrajinská armáda. Přesto ještě ráno 1. dubna bloudil po okolí poslední ruský automobil. „Možná někdo nedostal informaci o ústupu. Možná zaspal,“ okomentoval Machnik.
Po osvobození však v černobylské zóně zůstala spousta nevybuchlé munice a zuřily i požáry. Ruská okupace totiž zabránila hašení sezónních požárů, které v březnu a dubnu zachvátily přibližně 10 000 hektarů lesa a pustiny v černobylské zóně. Požáry jsou v této oblasti běžné (například v roce 2020 shořelo přes 11 000 hektarů), ale tentokrát se k nim hasiči kvůli ruské přítomnosti vůbec nedostali.
Nechat starousedlíky bez pomoci? Nemyslitelné
Po odchodu ruských okupantů se Krystian Machnik vrátil do černobylské zóny v rámci humanitární pomoci. Společně s dalšími dobrovolníky a ukrajinskou policií rozvážel potraviny, léky a základní potřeby posledním obyvatelům uzavřené zóny, tzv. samosělům, kteří se ze zóny odmítli po jaderné havárii v roce 1986 odstěhovat pryč.
„Rozváželi jsme chleba, léky, základní potřeby. Cesta k některým vesnicím vedla přes minová pole nebo jsme museli plout na motorových člunech přes řeky, protože mosty byly zničeny,“ popsal Machnik.
Do řady míst se po souši vůbec dostat nedalo. Například vesnice Teremci, která je sevřená mokřady a hranicí s Běloruskem, měla jediný přístup po řekách Pripjať a Dněpru, kde byly všechny mosty vyhozené do vzduchu. „Museli jsme organizovat celé operace: lodě, ozbrojený doprovod, plánování do posledního detailu. Pro tři babičky ve vesnici bylo nasazeno deset lidí, včetně policistů,“ dodal Machnik.
Týmy humanitárních pracovníků se v černobylské zóně pohybovaly s vědomím, že za každou zatáčkou může být mina, ruský dron, nebo ruská hlídka, která se sem může kdykoliv vrátit. „Nechat tyto lidi bez pomoci? To by bylo horší než jakékoliv nebezpečí, kterému jsme čelili,“ podotkl polský cestovatel, který připomněl, že všichni tito lidé přežili izolaci po jaderné havárii, roky bez infrastruktury i období, kdy se Černobyl stal turistickou atrakcí.
„Když vidíte devadesátiletou babičku, která vás s úsměvem vítá v domě bez elektřiny a tekoucí vody, pochopíte, co znamená skutečné odhodlání,“ dodal.
Černobylská uzavřená zóna se postupně mění na divočinu. I přesto zde dožívá hrstka lidí, kteří toto místo odmítli opustit po jaderné havárii v roce 1986.
Černobylská zóna je dnes turistům uzavřená
30kilometrová zóna kolem jaderné elektrárny Černobyl, která byla před rokem 2022 přístupná tisícům turistů ročně, je dnes opět zcela uzavřená pro organizované turistické skupiny. Hlavním důvodem je bezpečnost, protože se zde po ruské okupaci nachází nevybuchlá munice. Také je uzavřená kvůli riziku sabotáží a především blízkosti severní fronty.
Ukrajinská vláda mimo jiné schválila strategii pro roky 2024–2032, která počítá s tím, že černobylská zóna bude místem vědeckého výzkumu, řízeného hospodaření a v dlouhodobějším horizontu i možného komerčního využití. Budoucnost však zůstává křehká. Letos v únoru zasáhl a poškodil nový ochranný sarkofág černobylské elektrárny ruský dron. Radiace se sice nezvýšila, ale incident připomněl, že i odstavená jaderná elektrárna je ve válce velmi zranitelná.
Zdroj:
https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-ruske-jednotky-opousteji-cernobyl-pise-afp-40392263
https://chernobylzone.cz/prubeh-ruske-okupace-cernobylu/
https://en.wikipedia.org/wiki/Capture_of_Chernobyl
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/po-unorovem-utoku-ruskeho-dronu-jsou-v-cernobylu-zprisnena-opatreni-360441
https://www.youtube.com/watch?v=wj0LmbwdKf4
https://www.instagram.com/krystian.machnik
https://neweasterneurope.eu/2024/11/19/the-lasting-effects-of-russias-occupation-of-chernobyl/
https://www.businessinsider.com/russias-war-chernobyl-ukraine-most-radioactive-place-2025-4
https://apnews.com/article/russia-ukraine-war-chernobyl-zelenskyy-f13846cb6a0223869029f3c02bce9133
