Kluci 15 a 18 let prorazili náklaďákem železnou oponu. V roce 1964 se dostali přes Folmavu na Západ

Obec Folmava patřila k významným silničním spojnicím s Bavorskem, po únoru 1948 se však stala součástí železné opony. Hraniční přechod Folmava–Furth im Wald byl 1. dubna 1949 uzavřen a na dlouhých patnáct let zmizel z mapy mezinárodní dopravy.

Tato situace se změnila v létě roku 1964. Po rozsáhlé rekonstrukci byl 18. července 1964 znovuotevřen modernizovaný hraniční přechod s novými celnicemi a odbavovacími pruhy. Sloužit měl hlavně nákladní dopravě. Znovuotevření hraničního přechodu Folmava–Furth im Wald tehdy vyvolalo značnou pozornost. Bavorský rozhlas vysílal z nového přechodu živé reportáže a prezentoval jej jako symbol opatrného otevírání hranice mezi Východem a Západem.

Jenže několik týdnů po slavnostním otevření se tento hraniční přechod stal dějištěm útěku dvou velmi mladých chlapců, jenž vzbudil pozornost na obou stranách hranice.

Bylo 6. září 1964 kolem třetí hodiny ranní. Osmnáctiletý Drahomír Rybář a patnáctiletý Josef Plachta jeli v ukradeném vojenském náklaďáku a v plné rychlosti mířili k nově otevřenému hraničnímu přechodu na Folmavě, který byl zabezpečený dvěma závorami. První závoru vedle československé celnice prorazili ještě dřív, než překvapení pohraničníci stihli zareagovat. Nákladnímu vozu, který řídil starší z chlapců Drahomír Rybář, neodolala ani druhá závora.

Ve chvíli, kdy vůz prorážel druhou závoru, českoslovenští pohraničníci spustili palbu ze samopalů a přímo zasáhli oba mladíky. Osmnáctiletý Drahomír Rybář utrpěl střelné poranění paže a ztratil kontrolu nad vozidlem. Náklaďák s chlapci sjel z náspu a zastavil se pouhé tři metry před západoněmeckou hranicí.

Přestože byl sám postřelen do nohy, patnáctiletý Josef Plachta vylezl z havarovaného vozu a svého zraněného kamaráda doslova přetáhl přes státní hranici do Spolkové republiky Německo. Po čtyřiceti metrech na bavorské straně se oba vyčerpaní kluci zhroutili k zemi. Krátce nato je objevila západoněmecká celní hlídka, která je převezla do bezpečí na celnici, odkud byli následně dopraveni do nemocnice v příhraničním městě Furth im Wald.

„Starší z obou pacientů utrpěl život ohrožující zranění v důsledku těžkého šoku a masivní ztráty krve. Okamžitě se nám podařilo jeho šokový stav zmírnit pomocí krevních transfuzí. Následující den se objevily příznaky počínající infekce plynovou snětí (gangrénou). Tu se podařilo zvládnout vhodným ošetřením ran, antibiotiky a sérem proti plynové sněti,“ informoval o zdravotním stavu dvou československých chlapců primář nemocnice ve Furth im Wald Hans Hirschmann.

I když se dva čeští chlapci úspěšně dostali do Západního Německa, jejich problémy tím neskončily. S ohledem na případné vydání, či nevydání mladšího z nich se totiž rozhořel spor mezi Československem a Spolkovou republikou Německo. Zatímco osmnáctiletý Drahomír Rybář byl plnoletý, Josef Plachta měl teprve patnáct let a také jeho matka se dožadovala toho, aby byl navrácen domů.

„V nemocnici ve Furth im Wald v Německu leží dva hoši ve věku 15 a 18 let, kteří byli postřeleni čs. pohraniční stráží, když v nákladním autu prchali přes hraniční překážky do svobodného světa. Čs. vláda žádá nyní vrácení chlapců. Věříme, že Německá vláda v Bonnu této žádosti nevyhoví,“ napsal ve vydání ze září 1964 Zpravodaj sdružení Československých exulantů v Chicagu.

Případ útěku dvou kluků přes železnou oponu se tak dostal až k bavorským úřadům a zabýval se jím dokonce zástupce Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Západoněmecké úřady řešily, zda měl patnáctiletý chlapec k útěku politické motivy, nebo zda ho k přechodu přes hranice dohnala touha po dobrodružství. Také si kladly otázku, zda může nezletilý člověk samostatně požádat o politický azyl.

„Otázka, zda je cizinec již plnoletý, nebo je stále pod rodičovskou péčí, se řídí předpisy jeho domovské země. V Československu je věk plnoletosti osmnáct let, takže tento chlapec je v patnácti letech stále pod rodičovskou péčí. Respektujeme právo rodičů rozhodnout o osudu svého dítěte a obecně lze předpokládat, že patnáctiletý ještě nemůže učinit tak závažné rozhodnutí, jako je toto – politické rozhodnutí – sám. Samozřejmě existují myslitelné výjimečné případy, kdy nezletilý může získat nezávislé právo na azyl. Tyto případy jsou však v naší zemi obecně velmi pečlivě posuzovány a mohu vás ujistit, že politické úvahy nebo dokonce otázky prestiže jsou při posuzování takových případů zcela irelevantní. Jediné, na čem záleží, je nejlepší zájem dítěte. Chlapec by měl mít dostatek příležitostí písemně se poradit se svými rodiči a uvítal bych, kdyby ho rodiče navštívili přímo zde. Také bych to sám zaplatil a věřím, že by to bylo rozumné řešení. Především však nejde o rozhodnutí, které by bylo nutné učinit okamžitě. Chlapec se musí nejprve uzdravit,“ řekl do západoněmeckých médií v září roku 1964 bavorský ministr vnitra Heinrich Junker.

Tento případ byl v Západním Německu velmi ostře sledován. Veřejnost se zajímala zvlášť o to, zda bude patnáctiletý Josef Plachta skutečně vrácen do Československa, nebo získá právo na azyl. Tohoto chlapce dokonce přímo v nemocnici ve Furth im Wald navštívili západoněmečtí novináři a jeho příběh následně otiskli v novinách:

„Patnáctiletý uprchlík z Československa napsal své matce: „Uteču znovu, pokud mě necháš odvézt zpátky…“ Furth im Wald – Před týdnem v neděli riskoval Čech Josef Plachta (15) krk i život, aby se dostal na svobodu. Ještě dnes leží se zraněnou nohou v nemocnici ve Furth im Wald. Kulka mu roztrhla maso vedle levé holenní kosti. Ale musí se Josef Plachta vrátit tam, odkud za cenu velkého rizika uprchl? Není to jednoduchá otázka. Právě proto vznikl tento zapeklitý spor o to, zda má být vrácen zpátky, nebo ne,“ napsal 14. září 1964 list Mittelbayerische Zeitung.

Jak to s oběma chlapci nakonec dopadlo? V listopadu 1964 informoval Zpravodaj sdružení Československých exulantů v Chicagu, že jim německá vláda udělila právo azylu a zamítla žádost československých úřadů o jejich navrácení. Oba čeští mladíci tak mohli zůstat v Západním Německu, o jejich následném osudu však z veřejných zdrojů nic dalšího nevíme.

Zdroj:

https://www.ardmediathek.de/video/br-retro/tschechische-fluechtlinge/br/Y3JpZDovL2JyLmRlL3ZpZGVvLzFiODI0OGI0LTYwZmQtNGMzMi04NWVhLWQ0ZmY5MWJhYjVkNg

https://www.ardsounds.de/episode/urn:ard:episode:5cba1ce3512d8174/

https://files.scriptum.cz/scriptum/zpravodaj-chicago/zpravodaj_chicago_1964_11_ocr_zm.pdf

https://files.scriptum.cz/scriptum/zpravodaj-chicago/zpravodaj_chicago_1964_10_ocr_zm.pdf

https://www.domazlicky-dejepis.cz/clanky/mistopis/vesnice/folmava/hranicni-prechod-folmava---furth-im-wald.html

https://opacplus.bsb-muenchen.de/discovery/fulldisplay?vid=49BVB_BSB:VU1&docid=alma991047745599707356&context=L&adaptor=Local%20Search%20Engine