Článek
Myslel si, že našel pohřbené panenky
Když si Pat Mulcahy ve druhé polovině 40. let 20. století hrál s kamarádem na pozemcích církevního domova Bessborough na okraji irského Corku, bylo mu devět let. Tento rozlehlý areál spadal v letech 1922 až 1998 pod katolický řád Kongregace Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie a fungoval jako domov pro neprovdané matky a jejich narozené děti.
Chlapci prošli kolem hlavní budovy domova a za kostelem narazili na obdélníkovou jámu v zemi, do které zvědavě nahlédli. Pat Mulcahy ji později popsal jako přibližně 1,8 metru dlouhou, 1,2 metru širokou a zhruba stejně hlubokou. Na dně podle jeho výpovědi leželo několik malých těl, která měla nazelenalou barvu a vykazovala známky rozkladu. „Myslel jsem, že jsou to panenky,“ zavzpomínal Pat Mulcahy.
K chlapcům následně přišel neznámý muž, kterého doprovázelo několik žen, a vyhnali je pryč. Právě Pat Mulcahy poskytl v roce 2019 ohledně této události své svědectví vyšetřovací komisi, podepsal místopřísežné prohlášení a vyšetřovatelům se pokusil ukázat také místo, kde podle něj jáma s dětskými ostatky ležela.
„Byli jsme příliš malí na to, abychom věděli, co to je. Teď už přesně vím, co to bylo. Byl to hrob,“ řekl Pat Mulcahy v červenci 2026 v rozhovoru pro Irish Examiner. Tento muž není jediný, kdo tvrdí, že na pozemcích Bessborough viděl pohřbívání dětí v neoznačených hrobech.
Domov pro neprovdané matky fungoval 76 let
Bessborough Mother and Baby Home, který zahájil činnost v roce 1922 v irském Corku, nebyl klasickým sirotčincem. Přicházely do něj neprovdané ženy a dívky, které otěhotněly mimo manželství. V tehdejším silně katolickém Irsku totiž mimomanželské těhotenství představovalo společenské stigma a neprovdaná těhotná žena byla pro rodinu, společnost a církev hanbou, kterou bylo třeba ukrýt. A to doslova.
Církevní domov pro matky a děti Bessborough fungoval až do roku 1998. Po dobu jeho existence touto institucí prošlo 9768 matek a 8938 dětí. Děti zde narozené měly různé osudy. Mnohé „padlé ženy“ své děti opouštět nechtěly a svědectví přeživších opakovaně popisují tlak na to, aby se jich vzdaly a podepsaly souhlas s adopcí. Mnoho dětí z Bessborough bylo ilegálně nebo pololegálně adoptováno i do zahraničí, velmi často movitým katolickým rodinám do USA, za což církevní řád inkasoval finanční dary. Matky své děti po porodu v mnoha případech již nikdy nespatřily.
Stovky nedonošených, slabých či nemocných novorozenců a batolat však nepřežily. Oficiální vyšetřovací komise nakonec napočítala, že v církevním domově pro matky a děti Bessborough zemřelo celkem 923 dětí. Což také roku 2021 napsala do své závěrečné zprávy.

Dobový snímek pořízený uvnitř domova pro matku a dítě Bessborough, který fungoval až do roku 1998.
Když se rodička probudila, jeptiška jí řekla, že její dcera je „anděl v nebi“
Nejhorší situace v irském církevním domově Bessborough panovala ve 30. a 40. letech minulého století. Dobové státní kontroly upozorňovaly na přeplněné místnosti, nedostatečnou izolaci nemocných dětí, infekce a špatný fyzický stav některých kojenců. Mezi uváděnými příčinami smrti se objevovaly předčasné porody, infekční onemocnění, ale také marasmus, tedy těžké chřadnutí a podvýživa.
Kolem roku 1940 dosahovala kojenecká úmrtnost v Bessborough přibližně 82 procent, zatímco celostátní irská kojenecká úmrtnost činila přibližně 6,5 procenta. Z celkových 923 úmrtí připadalo 659, tedy přibližně 71 procent, už na období mezi lety 1922 a 1945.
A co konkrétní případy „padlých žen“ a jejich novorozených dětí? Jednou z pamětnic je Ann O'Gormanová, která do Bessborough přišla roku 1972 a coby sedmnáctiletá neprovdaná dívka porodila dceru Evelyn. Jak zavzpomínala, měla dlouhý a těžký porod.
„Porodila jsem a slyšela dítě plakat,“ řekla po letech pro irskou RTÉ. Po porodu ztratila vědomí a probrala se zhruba po dvou či třech dnech. „Když jsem se probudila, přišla jeptiška a řekla mi, že moje dítě je andělem v nebi,“ uvedla Ann, která svou dceru už nikdy neviděla.
Když později vstala a podívala se z okna, spatřila dva muže. Jeden podle ní nesl dřevěnou bednu, druhý měl lopatu. Mířili směrem ke hřbitovu jeptišek. Ann je dodnes přesvědčená, že v bedně byla Evelyn. Jenže, kde přesně je její dítě pohřbeno, se nikdy nedozvěděla.
V roce 2019 proto nahlásila irské policii svou dceru jako pohřešovanou osobu. Chtěla totiž přimět irský stát, aby zjistil, kde Evelyn skutečně leží. Ann O'Gormanová však v tomto případě není jedinou matkou, která zestárla, aniž by mohla položit květinu na hrob svého dítěte.
Bridget hledala syna desítky let. Jeptišky jí ukázaly špatný hrob
Další ženou je matka malého Williama Walshe, který se v Bessborough narodil v roce 1960. Tento chlapec zemřel ve věku pouhých šesti týdnů po převozu z Bessborough do nemocnice St Finbarr's Hospital. Jako příčina smrti byla uvedena sepse související s abscesem ledviny.
Jeho matka Bridget se ovšem nesměla účastnit pohřbu. Po mnoha letech sebrala odvahu a vrátila se do Bessborough, protože chtěla vědět, kde je její syn pochován. Jeptišky jí ukázaly místo na řádovém hřbitově. Bridgetina rodina sem začala chodit, položila zde pamětní desku a nosila Williamovi květiny a hračky. Jenomže vyšetřování po dlouhých letech ukázalo, že William na tomto místě vůbec neleží. Jeho sestra Carmel Cantwellová se od té doby stala jednou z nejvýraznějších tváří boje za objasnění osudu dětí z Bessborough. Jelikož se tyto děti narodily svobodným matkám, byl jim odepřen křest a dále i pohřeb na posvěcené půdě.
Noviny Irish Examiner v srpnu 2026 zase zveřejnily příběh Mary Donovanové. Její matka Margaret Mary Finnová byla jako šestnáctiletá označena za „nezvladatelnou“ a na základě soudního rozhodnutí umístěna do polepšovny. Následně prošla psychiatrickými léčebnami, Magdaleninou prádelnou a dvakrát církevním domovem Bessborough. Mary až po matčině smrti z dokumentů vyčetla, že její matka v Bessborough v březnu roku 1959 porodila dvojčata Ann Veronicu a Vincenta Josepha. Ann Veronica zemřela následující den, Vincent Joseph o den později. Tato dvojčata patří mezi 859 dětí zemřelých v Bessborough, u kterých jejich pozůstalí dodnes neznají místo pohřbení.
923 mrtvých dětí. Známých hrobů je jenom 64
Vyšetřovací komise se otázkou pohřbívání v Bessborough zabývala podrobně ve své závěrečné zprávě z roku 2021, jejíž výsledek je zarážející. Přestože je v Bessborough za dobu existence tohoto ústavu evidováno 923 úmrtí dětí, podařilo se při rozsáhlém pátrání určit místo pohřbení pouze 64 z nich.
V případě 859 dětí tedy místo jejich posledního odpočinku známé není. A církevní kongregace, která Bessborough provozovala od roku 1922 do roku 1998, nedokázala vyšetřovací komisi vysvětlit, kde stovky mrtvých dětí skončily.
Vyšetřovací komise nenašla jediný fyzický ani dokumentární důkaz, který by prokazoval jedno systematické pohřebiště v areálu bývalého domova pro matky a děti Bessborough. Vyšetřovatelé ovšem zároveň dospěli k závěru, že je vysoce pravděpodobné, že k pohřbům dětí na pozemcích Bessborough skutečně docházelo. Odmítli však překopání přibližně 60 akrů někdejšího areálu, natož původního panství o rozloze kolem 200 akrů.
V létě 2026 se objevila další svědectví k pohřbívání dětí v neoznačených hrobech. Therese Meyerová se v Bessborough narodila v 50. letech minulého století a strávila v této instituci první čtyři roky svého života. Tato pamětnice tvrdí, že si dodnes pamatuje, jak se jako malá společně s jiným dítětem dostala do části areálu, kam neměla chodit. A právě tam spatřila pohřbívání malého dítěte. „Ptala jsem se: Co to je? Řekli mi: To je jen panenka.“
Therese Meyerová tehdy podle vlastních slov ani nevěděla, jak panenka pořádně vypadá. Jedinou hračkou, kterou měla, byl plastový kůň. Za to, že se na zakázané místo dostala, měla být následně tvrdě potrestána. Tato žena zavzpomínala také na život uvnitř církevního domova Bessborough. Podle jejího svědectví byly děti bity a chyběl jim běžný fyzický kontakt. A matky, které chtěly své děti obejmout, to nesměly. „Nikdy nám nedávaly žádné teplo,“ uvedla.
Ještě konkrétnější je svědectví Pata Mulcahyho, o kterém vypověděl pod přísahou už v roce 2019 před státní vyšetřovací komisí. Podle jeho svědectví viděl jako malý chlapec v Bessborough v otevřeném hrobě nejméně tři dětská těla. Mulcahy navíc uvedl, že když hrob se svým kamarádem objevili, byl pravděpodobně otevřený kvůli dalšímu pohřbu.
Jeptišky se omluvily. Kde jsou všechny děti pohřbené, však neřekly
Sestry z Kongregace Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie se po zveřejnění závěrečné zprávy vyšetřovací komise v roce 2021 veřejně omluvily. Přiznaly, že ženy a děti od jejich církevní instituce nedostaly podporu a péči, kterou potřebovaly, a vyjádřily hlubokou lítost nad vysokým počtem dětských úmrtí, zejména ve 40. letech. Kongregace však nepřiznala, že by stovky dětí tajně ukládala do neoznačených hrobů.
Zarážející ovšem je, že část bývalého areálu Bessborough má být zastavěna. Městská rada v Corku letos v únoru povolila společnosti Estuary View Enterprises výstavbu bytových komplexů s 140 byty. Proti tomuto rozhodnutí se odvolali pozůstalí, přeživší a další odpůrci projektu. Irský plánovací orgán An Coimisiún Pleanála následně projekt zmenšil, ale v červenci 2026 povolil výstavbu 106 bytů.
Co když se začne stavět právě na místě, kde jsou pohřbeny děti? Ptají se odpůrci výstavby. Irský plánovací orgán An Coimisiún Pleanála tvrdí, že pro existenci neevidovaných pohřbů přímo v prostoru plánované výstavby nejsou důkazy. Stanovil proto podmínku, že stavební práce budou probíhat pod forenzně-archeologickým dohledem. Pokud by se objevily lidské ostatky, práce se mají zastavit, místo zajistit a má být informován koroner. Pozůstalí však chtějí opačný postup. A to nejdříve provést systematický forenzní průzkum a poté případně stavět.
„Byly to něčí dcery a synové. Měli význam. Mají význam. Musíme je najít,“ uvedla Terry Meyerová, která spolu s dalšími lidmi požaduje, aby irský stát převzal celý areál bývalého církevního domova Bessborough a nechal jej odborně prozkoumat. Její požadavek podporuje také zvláštní zmocněnkyně pro přeživší Patricia Careyová. Ta požadovala zastavení výstavby a program prací, který by pomohl určit místa pohřbení dětí v areálu. Careyová označila plánovanou výstavbu bez předchozího vyřešení otázky hrobů za urážku důstojnosti lidí, kteří zde zemřeli.
Spor se dostává před soud
Koncem srpna 2026 zahájil spolek Bessborough Mother and Baby Home Support Group a jeho členové řízení o soudním přezkumu rozhodnutí, kterým byla povolena výstavba 106 bytů. Žalovanými jsou An Coimisiún Pleanála, irský stát a generální prokurátor. Případem se má zabývat irský High Court. První předběžné projednání žádosti o povolení soudního přezkumu je podle aktuálních informací naplánováno na 21. září 2026.
Carmel Cantwellová, která dodnes řeší okolnosti smrti a pohřbení svého bratra Williama, vysvětluje, proč se skupina rozhodla pokračovat soudní cestou. Po potvrzení stavebního povolení byli podle ní všichni zdrceni. Teď chtějí vyčerpat všechny dostupné možnosti, jak rozhodnutí zvrátit.
Dne 8. září 2026 irský premiér Micheál Martin navíc potvrdil, že byli jmenováni mediátoři pro jednání mezi městem Cork a dvěma vlastníky pozemků Bessborough. Pokud by se městu podařilo dohodnout odkup pozemků, irský stát je podle informací z médií připraven městu finančně pomoci. Premiér Martin už dříve uvedl, že by si na místě představoval pietní park.
K dosavadnímu pátrání v Bessborough se kriticky vyjádřila také bývalá irská ministryně pro děti a mládež Katherine Zapponeová, která v letech 2016 až 2020 odpovídala za dohled nad vyšetřovací komisí. Podle ní nebylo při hledání pohřebišť v Bessborough uděláno dost. „V Bessborough nebyl použit georadar, přestože v Tuamu byl součástí první fáze průzkumu,“ upozornila. Komise podle ní navíc svého hlavního forenzního archeologa nepožádala, aby v Bessborough pátral po možných hrobech a lidských ostatcích stejnými metodami jako v Tuamu. Právě tam přitom následný archeologický průzkum potvrdil přítomnost dětských ostatků.
V Bessborough se dnes ví, že zde nebo po převozu z instituce zemřelo 923 dětí, přičemž u 859 z nich stále není známé místo pohřbení. Zkušenosti z irského domova pro matku a dítě v Tuamu ukazují, proč jsou obavy pozůstalých oprávněné. Teprve po desetiletích mlčení byla díky pátrání historičky Catherine Corlessové v Tuamu v bývalém septiku potvrzena přítomnost stovek ostatků dětí a v červenci 2025 začala jejich rozsáhlá forenzní exhumace, která má spolu s DNA analýzou trvat přibližně dva roky.
Zdroj:
https://www.bbc.com/news/articles/cge82prx243o
https://www.irishexaminer.com/news/munster/arid-41908315.html
https://www.specialadvocate.ie/press-releases/press-release-response-to-bessborough-development-july-2026/
https://www.irishexaminer.com/news/munster/arid-41884249.html
https://www.irishexaminer.com/news/spotlight/arid-41899456.html
https://www.irishexaminer.com/news/spotlight/arid-41833259.html
https://www.rte.ie/news/regional/2026/0628/1580768-bessborough-vigil-cork/





