Josefa Mengeleho kryla po válce vlastní rodina. Roku 2026 se znovu otevírá jeho stopa ve Švýcarsku

Dvanáctiletý Rolf Mengele trávil se svou rodinou roku 1956 dovolenou v horském středisku Engelberg ve Švýcarsku. Během pobytu se k nim připojil muž, kterého chlapec neznal. Příbuzní mu pověděli, že jde o „strýčka Fritze z Jižní Ameriky“. Ve skutečnosti se však Rolf po dlouhých letech setkal se svým otcem, což tehdy vůbec netušil.

Tímto pro chlapce neznámým mužem byl bývalý lékař SS z Osvětimi Josef Mengele, který získal nechvalně známou přezdívku „anděl smrti“. „Mengele, který byl po válce obviněn z vraždy asi 400 000 Židů v koncentračním táboře Osvětim-Březinka, byl známý svou sadistickou brutalitou a krutými, pseudovědeckými experimenty, které prováděl na živých lidech a které vedly k mrzačení a sterilizaci mnoha Židů,“ uvedla roku 1992 Jewish Telegraphic Agency.

Po válce se tomuto nacistickému zločinci podařilo vyhnout zatčení. Několik let se ukrýval v Německu a v roce 1949 uprchl krysími stezkami přes Itálii do Argentiny, kde začal nový život pod falešnou identitou muže jménem Gregor Helmuth. V Argentině se postupně cítil natolik bezpečně, že později používal i své skutečné jméno a v roce 1956 získal argentinské doklady jako José Mengele.

Rodina před Rolfem Mengelem dlouho tajila skutečnost, že jeho otec žije. Společné setkání v roku 1956 ve Švýcarsku tak proběhlo jako obyčejná rodinná dovolená, z níž se dokonce dochovaly fotografie. Jednu z nich v osmdesátých letech zveřejnil německý časopis Bunte. Velmi alarmující je ovšem skutečnost, že se hledaný nacistický zločinec Josef Mengele v polovině padesátých let cítil natolik bezpečně, že se vrátil do Evropy a setkal se zde s rodinou, aniž by byl zatčen.

Rolf Mengele se narodil 16. března 1944 ve Freiburgu jako jediný syn Josefa Mengeleho a jeho první manželky Irene. Když válka skončila, bylo mu něco málo přes jeden rok. Jeho otec zmizel a rodina před chlapcem dlouho tajila, co se s ním skutečně stalo. Rolf vyrůstal v přesvědčení, že jeho otec je mrtvý, zatímco jeho nejbližší příbuzní věděli, že žije a kde se skrývá.

Jak Rolf Mengele později uvedl, celou pravdu o otci se dozvěděl přibližně ve svých šestnácti letech. V následujícím období vznikl mezi otcem a synem Mengelovými velmi komplikovaný vztah na dálku. Od konce šedesátých let si pravidelně psali, podle Rolfa Mengeleho mu jeho otec mezi lety 1968 a 1978 poslal přibližně padesát dopisů.

Právě tyto dopisy dokazují, že Josef Mengele ani o desítky let později neprojevil lítost nad tím, čeho se dopouštěl v Osvětimi. V dopisech naopak litoval svého poválečného osudu a života v ilegalitě a nepociťoval osobní odpovědnost za zločiny nacistického režimu. Sám sebe postupně vnímal spíš jako pronásledovaného než jako pachatele. „Nemám sebemenší důvod snažit se ospravedlňovat nebo omlouvat jakákoli svá rozhodnutí, činy či jednání,“ napsal Rolfovi v jednom z dopisů.

Rolfův postoj byl odlišný. Postupně se snažil zjistit, co jeho otec v Osvětimi skutečně dělal, a informace, které získával, se stále více rozcházely s verzí, kterou mu v dopisech předkládal Josef Mengele. Samotná korespondence mu přestala stačit. „Musel jsem se o něm dozvědět víc. Musel jsem se mu osobně postavit,“ vysvětloval důvod, proč se za otcem vydal roku 1977 do Jižní Ameriky.

V té době již Josef Mengele nežil v Argentině, nýbrž v Brazílii. V roce 1960 po únosu Adolfa Eichmanna izraelským Mossadem v Argentině totiž Mengele pochopil, že pro něj ani Jižní Amerika nemusí být bezpečným útočištěm. Přesunul se nejprve do Paraguaye a nakonec do Brazílie, kde žil pod cizími jmény a byl stále více závislý na lidech, kteří mu poskytovali peníze, bydlení a kontakty.

V roce 1977 odletěl 33letý vystudovaný právník Rolf Mengele do Brazílie, aby se osobně setkal se svým otcem. Na rozdíl od rodinné dovolené ve švýcarském Engelbergu před 21 lety tentokrát přesně věděl, koho má před sebou. V Brazílii našel zestárlého muže žijícího pod cizí identitou, který se neustále bál odhalení. „Našel jsem vyděšeného, pronásledovaného člověka, plného strachu, depresivního a často myslícího na sebevraždu,“ popsal Rolf později.

Otec a syn spolu strávili přibližně dva týdny a vedli dlouhé rozhovory o Osvětimi a Mengeleho odpovědnosti. Rolf se jej ptal na selekce, experimenty a vraždění vězňů. Josef Mengele podle synova pozdějšího svědectví všechna obvinění odmítal. „Přísahal na život své matky, že nikdy nikoho nezabil a že nikdy nikomu osobně neublížil,“ popsal Rolf jeho argumentaci.

Rolf se během setkání snažil otce přesvědčit, aby se vrátil do Evropy a postavil se před soud. Josef Mengele tuto možnost kategoricky odmítl. Podle slov svého syna tvrdil, že pro něj neexistují nezávislí soudci, pouze lidé toužící po pomstě. Rolf později přiznal, že jej otcovy názory šokovaly. Josef Mengele stále používal nacistické argumenty a nechápal, proč by měl cítit vinu za zacházení s lidmi, které nacistická ideologie označovala za méněcenné. Mengelův syn se od těchto názorů distancoval. Přesto po návratu do Německa svého otce, který tehdy patřil k nejhledanějším nacistickým zločincům, neudal.

„Byl to příbuzný. Nemohl bych ho zradit. Tato možnost pro mě nikdy nepřicházela v úvahu,“ uvedl Rolf Mengele v rozhovoru zveřejněném v roce 2008. Současně zdůrazňoval, že otcovy činy neobhajuje a že jej jeho minulost zatížila na celý život. Právě proto přijal po svatbě rodné příjmení své manželky.

Josef Mengele pocházel z jedné z nejvýznamnějších podnikatelských rodin v bavorském Günzburgu. Jeho otec Karl Mengele vybudoval z malé dílny prosperující továrnu na zemědělské stroje pod názvem Karl Mengele & Söhne, která nesla později název Mengele Agrartechnik. Tato společnost prosperovala i desítky let po druhé světové válce, kdy se zařadila mezi známé západoněmecké výrobce zemědělských strojů. K jejím úspěšným výrobkům patřily například rozmetadla hnoje, sběrací vozy a další zemědělská technika. V době největšího rozmachu tato firma zaměstnávala přibližně dva tisíce lidí. Její výroba definitivně skončila roku 2025.

Právě toto rodinné zázemí bylo důležité i pro Mengeleho život v ilegalitě. Příbuzní věděli, kde v Jižní Americe žije, a finančně jej podporovali. Rolf Mengele dokonce uvedl, že jeho otec dostával z Německa přibližně 300 až 500 západoněmeckých marek měsíčně. Kromě rodiny Mengelových byl do této sítě zapojený také dlouholetý zaměstnanec společnosti Karl Mengele & Söhne jménem Hans Sedlmeier. Právě tento muž figuroval jako prostředník mezi hledaným Josefem Mengelem a jeho příbuznými v Německu, mimo jiné přes něj procházely dopisy.

Dne 7. února 1979 pobýval 67letý Josef Mengele u svých přátel Wolframa a Liselotte Bossertových v brazilském přímořském letovisku Bertioga. Během koupání jej postihla zdravotní příhoda a utopil se. Jeho tělo bylo následně pohřbeno na hřbitově v Embu pod falešným jménem Wolfgang Gerhard. Izraelské a německé úřady po něm však pátraly dál. Informace o Mengelově smrti se dostala k jeho rodině do Německa, která tuto skutečnost neoznámila úřadům. Mlčel i Mengelův syn Rolf, který později své počínání vysvětlil tím, že nechtěl ohrozit lidi, kteří jeho otci pomáhali v Brazílii.

Průlom v pátrání po Josefu Mengelemu nastal v roce 1985, kdy němečtí vyšetřovatelé provedli domovní prohlídku u zaměstnance rodinné firmy Mengelových Hanse Sedlmeiera. Našli u něj doma rozsáhlou korespondenci, která umožnila rekonstruovat Mengeleho kontakty v Jižní Americe a přivedla vyšetřovatele k lidem, kteří znali okolnosti jeho posledních let. Pátrání následně vedlo do Brazílie k manželům Bossertovým a od nich až na hřbitov v Embu. Dne 6. června 1985 zde vyšetřovatelé exhumovali ostatky muže pohřbeného pod jménem Wolfgang Gerhard.

Forenzní vyšetření poskytlo velmi přesvědčivé důkazy o tom, že jde skutečně o Josefa Mengeleho. K potvrzení však bylo potřeba získat genetický materiál od jeho syna Rolfa, který však odběr krve dlouhodobě odmítal. Teprve na přelomu let 1991 a 1992 se situace změnila a bylo možné provést genetické porovnání. Proč změnil názor?

Rolf Mengele ustoupil od svého dlouhodobého odmítání poskytnout krevní vzorek až poté, co německé justiční úřady pohrozily exhumací ostatků dalších členů rodiny, z nichž by bylo možné získat genetický materiál. Výsledky testů DNA v roce 1992 tak definitivně potvrdily, že ostatky exhumované v Brazílii skutečně patřily Josefu Mengelemu.

Případ Josefa Mengeleho se v roce 2026 znovu vrátil do země, kde se roku 1956 setkal se svým dvanáctiletým synem. Ve Švýcarském federálním archivu v Bernu se totiž nachází dosud nepřístupný spis o Mengelem, který vytvořila někdejší policejní služba Spolkového státního zastupitelství. Jejím právním nástupcem je dnešní švýcarská Federální zpravodajská služba NDB, která proto rozhoduje také o tom, kdo může do dokumentů nahlédnout.

O přístup ke spisu požádal bernský historik Gérard Wettstein, který se zabývá mimo jiné Mengeleho pobyty ve Švýcarsku. Narazil však na neobvykle dlouhou ochrannou lhůtu. Zatímco běžná ochranná lhůta archiválií ve Švýcarsku činí 30 let, Mengeleho dokumentace podléhala prodloužené ochraně a podle švýcarských médií měla zůstat nepřístupná až do roku 2071. Federální zpravodajská služba Wettsteinovu žádost naposledy odmítla ještě v únoru 2026.

Historik se s tímto rozhodnutím nesmířil a obrátil se na Spolkový správní soud. Případ tak začal získávat pozornost švýcarských médií a nakonec přiměl zpravodajskou službu k novému posouzení celé záležitosti. Dne 4. května 2026 NDB oznámila překvapivý obrat. Spis Josefa Mengeleho zpřístupní za podmínek, které mají chránit citlivé informace a případně také údaje pocházející od partnerských zpravodajských služeb.

Ani po květnovém rozhodnutí však Gérard Wettstein nedostal celý spis okamžitě do rukou. Ještě 13. června 2026 tento historik uvedl, že se od oznámení zpravodajské služby nic neposunulo a stále čeká na konkrétní podmínky přístupu. Právě obsah dokumentace by přitom mohl pomoci odpovědět na jednu z dosud nevyjasněných otázek Mengeleho poválečného života. A to, zda se tento hledaný nacistický zločinec vrátil do Švýcarska ještě jednou v roce 1961.

„Historická pravda musí být známa, jinak vzniká prostor pro spekulace,“ řekl v červnu 2026 Gérard Wettstein pro španělský deník El País. I kdyby archivní materiály nakonec otázku Mengeleho pobytu ve Švýcarsku definitivně nevyřešily, podle historika „musejí být veřejné a badatelé musejí mít možnost dělat svou práci“.

Podezření se soustředí na město Kloten nedaleko curyšského letiště. Na přelomu února a března 1961 zde bydlela Mengeleho druhá manželka Martha, vdova po jeho bratru Karlovi, kterou si Josef Mengele vzal v roce 1958. Její syn Karl-Heinz navštěvoval internátní školu ve Švýcarsku a Martha si v Klotenu pronajala byt. V té době už byl na Josefa Mengeleho od roku 1959 vydán německý zatykač.

Dne 4. března 1961 upozornil německý novinář švýcarskou policii na podezření, že se Josef Mengele nachází u Marthy v bytě na adrese Schwimmbadstrasse 9 v Klotenu. Švýcarská pobočka Interpolu se následujícího dne pokusila od německých úřadů získat fotografie nebo otisky prstů, podle pozdějšího vyjádření švýcarské vlády je však v té chvíli nedostala. Policie mezitím začala Marthu Mengele sledovat.

Dne 7. března se curyšská kantonální policie obrátila na federální úřady v Bernu s otázkou, zda může Josefa Mengeleho v případě identifikace zatknout. Následujícího rána policisté viděli Marthu Mengele odjíždět ve Volkswagenu s neznámým mužem. Krátce nato dorazil z Bernu pokyn, že pokud se podaří Mengeleho identifikovat, má být vzat do předběžné vazby. Totožnost muže, který odjel s Marthou, však policisté nezjistili. Dodnes navíc neexistuje důkaz, že neznámým mužem byl skutečně Josef Mengele, a jeho přítomnost v Klotenu v březnu 1961 proto zůstává pouze nepotvrzenou možností.

Oběti Josefa Mengeleho se spravedlnosti nikdy nedočkaly. Přestože patřil k nejhledanějším nacistickým zločincům, před soudem nikdy nestanul. Unikal více než třicet let a roku 1979 zemřel v Brazílii jako svobodný člověk.

Zdroj:

https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1985/06/27/us-held-mengele-after-war/db2d487b-dfd0-47ae-b8a5-987de28e8b89//

https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1992/04/04/remains-of-nazi-identified/8eeebed3-0dd6-4806-ae99-1ba06bedbdb6/

https://tile.loc.gov/storage-services/master/gdc/gdcebookspublic/20/20/71/96/81/2020719681/2020719681.pdf

https://www.jta.org/archive/germans-release-data-said-to-prove-bones-exhumed-in-1985-are-mengeles

https://www.justice.gov/sites/default/files/criminal-hrsp/legacy/2011/06/06/10-30-92mengele-exhibits.pdf

https://www.srf.ch/news/schweiz/bund-gibt-mengele-akten-frei-war-der-todesengel-von-auschwitz-in-kloten

https://elpais.com/internacional/2026-06-29/tras-la-pista-del-nazi-mengele-en-suiza-unas-vacaciones-en-la-nieve-y-las-incognitas-de-un-archivo-secreto.html