Článek
Zážitek z Magdaleniných prádelen Sinéad O'Connor poznamenal na celý život
Irský premiér Enda Kenny v roce 2013 označil nechvalně známé Magdaleniny prádelny za hanbu irského národa. Ve svém projevu přiznal vinu irského státu na utrpení více než 30 tisíc dívek a žen v těchto církevních útulcích. Do jednoho z nich se v pouhých patnácti letech dostala budoucí irská zpěvačka Sinéad O'Connor. Právě osmnáctiměsíční pobyt v Magdaleniným prádelnách ji zformoval pro zbytek jejího života.
Sinéad O'Connor nechal v roce 1981 do jedné z Magdaleniných prádelen v irském Dublinu zavřít její vlastní otec poté, co byla označena za problémové dítě. Sinéad chodila za školu a byla usvědčena z krádeže v obchodě.
„Byly jsme tam dívky, ne ženy, opravdu jenom děti. A celý den jsme plakaly. Bylo to vězení. Neviděly jsme své rodiny, byly jsme zavřené, odříznuté od života, zbavené normálního dětství. Řekli nám, že jsme tam, protože jsme špatní lidé,“ uvedla zpěvačka v roce 2013 v rozhovoru pro Irish Central.
Sinéad O'Connor vypověděla, že její otec ji do Magdaleniných prádelen poslal v dobrém úmyslu a dokonce za to jeptiškám zaplatil. „Myslel si, že dělá správnou věc. Byl o tom přesvědčen. Zaplatil jim, aby mě vzali. Nikdy jsem mu neřekla pravdu o tom, jak hrozné to bylo. Nebyla to žádná rehabilitace ani terapie. Když mě pustili, přestala jsem krást. Nechtěla jsem, aby mě poslali zpátky. Ale za jakou cenu?“ dodala zpěvačka.
Magdaleniny prádelny: Od vznešené myšlenky po týrání a zneužívání
Magdaleniny prádelny byly církevní útulky pro padlé ženy a dívky, které katolická církev založila v 19. století v Irsku a ve Spojeném království. Poslední Magdalenina prádelna byla v Irsku uzavřena až 25. září 1996. Podle odhadů si těmito azylovými domy za dobu jejich existence prošlo více než 30 tisíc žen a dívek.
Na samotném počátku byla vznešená myšlenka. Nově budované azyly nabízely padlým ženám stravu, ubytování a podporu. Nejprve proto do Magdalenin prádelen přicházely ženy dobrovolně, neboť doufaly v lepší život. Již začátkem 20. století se však podmínky v těchto útulcích změnily na velmi nemilosrdné a kruté. Dívky a ženy neměly právo na vlastní autonomii, byly fyzicky trestány a mnohdy sexuálně zneužívány. Ženám a dívkám, které do Magdaleniných prádelen přišly těhotné a následně zde porodily, byly děti násilím odebírány a následně adoptovány v „lepších“ irských rodinách. Docházelo i k velmi podezřelým úmrtím.
V roce 1993 prodaly sestry Panny Marie Milosrdné svůj klášterní pozemek v Dublinu. Zádrhel byl ovšem v tom, že obsahoval masový hrob s 133 chovankami Magdaleniných prádelen. Jeptišky se proto s developerem domluvily na jeho vyčištění, tuto exhumaci tudíž nemohly veřejně utajit. Ukázalo se však, že v tomto masovém hrobě bylo o 22 těl více, než sestry uvedly při žádosti o povolení k exhumaci. Úmrtí více než jedné třetiny pohřbených chovanek nebyla nikdy úředně potvrzena. List The Guardian navíc poukazuje na to, že jeptišky neznaly ani jména pohřbených žen. V žádosti o exhumaci uváděly třeba Magdalénu Lurdskou nebo Magdalenu ze svaté Cecílie.
Kdo byly ženy a dívky zavřené v Magdaleniných prádelnách?
Šlo nejen o prostitutky, ale také o svobodné matky, těhotné ženy a dívky, zneužívané dívky, postižené dívky, problémové dívky nebo dívky, které do Magdaleniných prádelen poslaly na žádost dle vlastního uvážení jejich rodiny. Tyto chovanky žily v Magdaleniných prádelnách v průměru rok, jiné zde setrvaly až do konce života.
Ženy a dívky vykonávaly v Magdaleniných prádelnách neplacenou práci. Zpravidla 16 hodin denně třídily, praly a mandlovaly prádlo, a to nejčastěji pro nemocnice a hotely. Jelikož za svou práci nedostávaly plat, Magdaleniny prádelny nabízely své služby za opravdu bezkonkurenční ceny, díky čemuž tento církevní podnik velmi dobře prosperoval.
V roce 1992 Sinéad O'Connor veřejně roztrhala fotku papeže
Irka Sinéad O'Connor, která si v dospívání prošla nechvalně známými Magdaleninými prádelnami, veřejně sdílela své vlastní trauma. Když se stala světově známou zpěvačkou, rozhodla se, že veřejně vystoupí proti katolické církvi.
Obrovskou kontroverzi vyvolala hlavně v roce 1992, kdy během živého televizního vysílání v pořadu Saturday Night Live roztrhala fotku papeže Jana Pavla II. Tímto způsobem dle svých slov protestovala proti sexuálnímu zneužívání a fyzickému týrání katolickou církví. Jak později uvedla, právě osmnáctiměsíční věznění v Magdaleniných prádelnách bylo jedním z důvodů, proč to udělala. Sinéad O'Connor však zůstala vesměs nepochopena. Svým počínáním naopak celosvětově vzbudila obrovskou kritiku a nesouhlas.
Přestože Sinéad O'Connor otevřeně kritizovala katolickou církev, nikdy zcela neopustila víru. Nechala se vysvětit na kněze v irské ortodoxní katolické církvi a nějakou dobu si říkala matka Bernadette Mary, poté si změnila jméno na Magda Davitt. Následně konvertovala k islámu a přejmenovala se na Shuhada Sadaqat.
On this day in 1996, the last Irish Magdalene Laundry closed its slave labour prison doors. Originally called the Gloucester Street Laundry, located on Sean MacDermott Street, it was owned and exploited by the nuns of the ironically titled "Sisters of Our Lady of Charity". pic.twitter.com/0eSqNV9EDw
— Buchanan: Dublin Time Machine (@RobLooseCannon) October 25, 2023
Přeživší ženy obdržely po roce 2013 odškodné. Od státu, ovšem ne od církve
Sinéad O'Connor zemřela 26. července 2023 ve věku 56 let. V lednu 2024 koroner potvrdil, že šlo o přirozené úmrtí. Přeživším ženám, které prošly Magdaleninými prádelnami, dodávala Sinéad O'Connor sílu a odvahu. Dokonce se v roce 2022 zasloužila o stavbu památníku Journey Stone v irském Dublinu, který vzpomíná na oběti Magdaleniných prádelen a je ostrou připomínkou kolektivního utrpení v církevních institucích.
„Udělala z Irska jiné místo. Promluvila, když to nikdo jiný neudělal. Předběhla svou dobu. Je mi líto toho, jak s ní v Irsku zacházeli, myslím, že ji lidé měli víc podporovat. Podporují ji teď, když je mrtvá, ale jaké podpory se jí dostalo, když žila? Takže doufám, že šla do světla, a doufám, že je na lepším místě, protože si to zaslouží,“ uvedla pro list The Mirror Maureen Sullivan, která byla ve svých 12 letech poslána na dlouhé 4 roky do Magdaleniných prádelen poté, co ji zneužil jeden ze členů rodiny.
Magdaleniny prádelny v Irsku fungovaly díky „spolupráci“ státu a církve a jejich vzájemnému finančnímu prospěchu. V roce 2013 proto Irsko vydalo ohledně Magdalenin prádelen oficiální státní omluvu. Irská vláda rovněž zřídila systém odškodnění pro pozůstalé ženy, ze kterého do roku 2022 vyplatila na 32,8 milionů eur. Náboženské řády, které provozovaly Magdaleniny prádelny, však odmítly výzvy (včetně žádostí obětí a irského ministra spravedlnosti), aby na tento program finančně přispěly.
