Hlavní obsah
Věda a historie

Čtyři mladíci z Břeclavska roku 1985 podkopali železnou oponu u Valtic. Útěk do Rakouska jim vyšel

Foto: Helmut Aschauer - Own work, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons

Ilustrační snímek železné opony

Čtveřice mladíků z jižní Moravy v roce 1985 utekla podzemní cestou do Rakouska. Pod signálním plotem poblíž Úval u Valtic se jednoduše podkopala. Hlavní organizátor této akce a další člen skupiny se ale na Západ dostal železničním tunelem.

Článek

Z Úval do Rakouska to bylo pár desítek metrů, jenže přes dráty

Jihomoravská obec Úvaly u Valtic se v době existence železné opony nacházela v hraničním pásmu v bezprostřední blízkosti státní hranice s Rakouskem. V některých úsecích tuto obec dělilo od Rakouska dokonce pouhých 80 metrů. Silnice, pole, vinice i sady se nacházely podél přísně střežené hranice a z některých míst byly rakouské vinice a vesnice přímo na dohled.

Tento hraniční úsek zabezpečovaly před rokem 1989 tři linie drátěných zátarasů včetně signální stěny. To vše doplňovala pozorovatelna a rovněž pravidelné pochůzky příslušníků Pohraniční stráže z roty Valtice–Rajsna, která spadala pod 4. brigádu PS Znojmo. Součástí tohoto režimu byla i kontrolní stanoviště na příjezdových komunikacích.

Pohyb v Úvalech u Valtic a jejich okolí podléhal za komunismu omezením, která byla typická pro hraniční pásmo. Civilisté sem mohli vstoupit pouze na povolení, při kontrolách předkládali doklady a některé činnosti jako třeba zemědělské práce nebo vstup do vinic či sadů v blízkosti zátarasů museli hlásit předem. Tato povinnost ohlášení se vztahovala i na stavební a údržbové práce, přesuny většího počtu osob nebo jakoukoli činnost, při které se lidé dostávali do bezprostřední blízkosti oplocení. Přesto právě tady došlo 20. září 1985 k útěku přes železnou oponu, který si místní lidé pamatovali dlouhé roky.

Foto: Von Palickap, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons

Současný pohled na Úvaly u Valtic.

Plán útěku připravil mladý muž, který se do Rakouska nakonec dostal jinak

Za celou akcí stál Miloslav Odstrčilík z Úval u Valtic, který emigraci z komunistického Československa plánoval už delší dobu. Původně měl v záloze hned několik možností překonání státní hranice. Jedna počítala s využitím nestřežené otevřené brány při průjezdu pohraniční hlídky, jiná s podkopem ze sklepa jednoho z domů, který se nacházel u samotných zátarasů.

Jako nejvhodnější pro útěk mu nakonec přišel okraj Úval, kde si všiml slabšího místa v zabezpečení státní hranice. První plot bylo možné poměrně rychle přelézt, druhý bylo nutné podhrabat a třetí prostříhat. Sám však od tohoto způsobu útěku ustoupil. Jeho manželka Božena totiž nechtěla s osmiměsíční dcerou riskovat tak nebezpečný způsob emigrace na Západ.

Odstrčilíkův plán nakonec využila čtveřice mladíků z Břeclavska, kterým bylo něco málo přes dvacet let. A to Václav Bařina z Bořetic, Zdeněk Bedřich z Bořetic, Václav Frýbert z Bořetic a Miroslav Matůšek z Břeclavi. Miloslav Odstrčilík původně počítal, že na Západ pomůže pouze dvěma svým kamarádům.

Když v den útěku 20. září 1985 dorazili na smluvené místo další dva mladí muži, Odstrčilík se rozhodl, že jim pomůže také. Obával se mimo jiné toho, že kdyby je odmítl, mohli by celou věc oznámit bezpečnostním složkám. Skupina se následně přesunula autem do Úval a Miroslav Matůšek měl být podle vzpomínek ukrytý v kufru vozu.

Foto: Autor neznámý, Volné užití, Wikimedia Commons

Václav Bařina, Zdeněk Bedřich, Václav Frýbert a Miroslav Matůšek pár dnů poté, co se dostali do Rakouska.

Mladíci čekali na správný okamžik ve sklepě

Čtveřice se po příjezdu do Úval u Valtic ukryla ve sklepě rodinného domu poblíž místa plánovaného překonání státní hranice. Měli připravené zavazadlo, oblečení, doklady a také nůžky, kleště, lopatu a rýč.

Pohyb pohraničníků mezitím sledoval další účastník této akce, Robert Polách, který znal dobře místní poměry a intervaly hlídek. Jakmile byl prostor volný, dal mladíkům signál. K samotnému útěku došlo odpoledne přibližně mezi třetí a čtvrtou hodinou. To bylo samo o sobě neobvyklé, protože většina pokusů o překonání státní hranice probíhala v noci. Skupina mladíků ale zřejmě spoléhala na to, že právě za denního světla nebudou pohraničníci tak troufalý útěk očekávat.

Poté, co dal Robert Polách signál, mladíci vyběhli ze sklepa k hraničním zátarasům, které byly tvořeny třemi ploty. První plot překonali poměrně rychle. Druhý plot byl součástí signálního zařízení, proto bylo třeba předejít spuštění poplachu tím, že jej podkopou. Pomocí lopaty a rýče tak vykopali otvor pod dráty. Jeden z mladíků, Václav Bařina, se dostal až k třetímu plotu a začal jej prostřihávat.

Zdálo se, že vše půjde podle plánu, jenže v té nejkritičtější chvíli Miroslav Matůšek zpanikařil a začal utíkat zpátky, což mohlo celou akci zmařit. Další z mužů jej doběhl, chytil a přivedl zpátky. Zdeněk Bedřich a Václav Frýbert museli následně Matůška pod druhým plotem prakticky protáhnout. Mezitím Václav Bařina prostříhal otvor v posledním třetím plotě. Matůška museli ostatní protáhnout i závěrečnou překážkou.

YouTube video: VHS záběry železné opony pořízené 15. 10. 1989 z vesnice Schrattenberg v Rakousku. Na těchto záběrech můžete vidět hraniční vesnici Úvaly u Valtic a činnost pohraniční roty Valtice-Rajsna.

Z Úval se dostali do Schrattenbergu, kde požádali o azyl

Od zátarasů k rakouské hranici zbývalo zhruba několik set metrů, skupina tak začala okamžitě utíkat směrem k Rakousku. Čtveřici se nakonec podařilo dostat přes hranici a doběhnout na rakouskou stranu až do nedaleké příhraniční vinařské vesnice Schrattenberg. Že jsou v Rakousku, poznali mimo jiné podle pytlů od postřiků na vinnou révu, na kterých byly nápisy v němčině. Tato skupina následně skončila v uprchlickém táboře Traiskirchen jižně od Vídně.

„Neobvyklé štěstí při útěku z Československa do Rakouska měli v pátek čtyři mladíci, kteří překročili státní hranici mezi Úvaly a Schrattenbergem. Rakouský celník si čtveřice mladíků – Miroslava Matůška (23), Václava Frýberta (22), Václava Bařiny (21) a Zdeňka Bedřicha (22) – všiml a zadržel je. Požádali o politický azyl. Při výslechu na okresním hejtmanství v Mistelbachu uprchlíci, všichni mechanici, uvedli, že jejich rodiče o útěku nic nevědí. Podařilo se jim najít jednoho Čecha, který jim dal tipy k útěku. Tento muž sám chtěl o něco později uprchnout přes Jugoslávii. Doklady tohoto pomocníka však měli mladíci u sebe. Miroslav Matůšek měl navíc těhotnou přítelkyni v Itálii, která ho v útěku podporovala,“ napsal o několik dnů později rakouský tisk.

Samotný Miloslav Odstrčilík, který byl hlavním organizátorem celé akce, se bezprostředně po úspěšném útěku výše uvedené čtveřice snažil zahladit stopy u místa překonání železné opony. K tomu mimo jiné použil pepř, aby zmátl psy Pohraniční stráže. Krátce nato odjel z Úval do Břeclavi, odkud s manželkou a osmiměsíční dcerou odcestovali automobilem Václava Bařiny přes Maďarsko na plánovanou a dopředu zařízenou patnáctidenní dovolenou v Jugoslávii. Ještě ten večer útěku byl na Miloslava Odstrčilíka vydán v Československu zatykač.

Manželům Odstrčilíkovým s malou dcerkou v náručí se následně z Jugoslávie podařilo přejít do Rakouska hraničním železničním tunelem. „Z Jugoslávie jsme utekli železničním tunelem do Rakouska spolu s manželkou a osmiměsíční dcerou. Tunel jsme opustili odpoledne, stopem jsme se dopravili do malého města. Byli jsme již psychicky vyčerpaní a dostavili se na nejbližší policejní stanici. Rakouské úřady vše pochopily a postaraly se o zbytek,“ vypověděl Miloslav Odstrčilík v roce 2016.

Po příchodu na rakouskou policejní stanici tedy Odstrčilíkovi požádali o pomoc a poté byli odesláni do uprchlického tábora v Traiskirchenu. Právě zde se setkali také se čtveřicí mladíků, kterým Odstrčilík pomohl překonat státní hranici u Úval. Rodina Odstrčilíkova následně emigrovala do Kanady, kde žije dodnes.

Foto: C.Stadler, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons

Uprchlickým táborem Traiskirchen, ležícím 20 kilometrů jižně od Vídně, prošly před rokem 1989 desetitisíce uprchlíků z Československa.

Okresní soud v Břeclavi roku 1987 odsoudil celkem 9 osob

Ne všichni účastníci tohoto útěku přes železnou oponu odešli na Západ. Robert Polách se také dostal do Jugoslávie, emigraci na Západ si zde ale rozmyslel a vrátil se zpátky do Československa, kde byl krátce nato zatčen.

V lednu 1987 se případem zabýval Okresní soud v Břeclavi, který odsoudil celkem devět osob. Nejvyšší tresty padly v nepřítomnosti. Miloslav Odstrčilík dostal šest let vězení, Václav Bařina tři roky. Samotný útěk přitom nebyl v kronice 4. brigády Pohraniční stráže Znojmo pro rok 1985 zaznamenán tak, jak bývalo u podobných případů obvyklé. Informace se objevila pouze v denním hlášení z 21. září 1985. „Hlásím, že dne 20. 9. 1985 asi v 15.25 hod. došlo v úseku 18. r. PS Valtice-Raisna, okres Břeclav, v katastru obce Valtice-Úvaly ve směru HM IX/14 k proryvu státní hranice z ČSSR do Rakouska čtyřmi osobami. Proryv uskutečnili občané Miroslav Matůšek, Václav Frýbert, Václav Bařina, Zdeněk Bedřich,“ zapsali si tehdy pohraničníci.

Zdroj:

Marek Sítek: Úvaly u Valtic – život v pásmu (bakalářská práce), https://theses.cz/id/dz9klc/

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Avaly_(Valtice)

https://cestykesvobode.sdruzenipamet.cz/index.php/cs/pribehy/7-pribeh-ctyr-mladiku-na-uteku

https://denikn.cz/1117424/vinarska-obec-se-stala-dedinou-na-doziti-jak-se-zilo-u-ostnatych-dratu/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz