V Kanadě zemřela Eva Kubíková-Bullock. Byla jednou z posledních žijících lidických dětí

Eva Kubíková-Bullock se narodila 29. dubna 1937 v Praze. Dětství strávila v Lidicích, kde žila s rodiči a babičkou z matčiny strany v domě č. p. 41. Její otec František Kubík byl ekonomický redaktor České tiskové kanceláře v Praze a pocházel z české rodiny, která žila v německém Berlíně. Evina maminka pracovala jako švadlena a jejím rodištěm byly právě Lidice. Malá Eva měla šťastné dětství, tuto idylku však v jejích pouhých pěti letech ukončila tragédia spojená s atentátem na Reinharda Heydricha.

Ráno 10. června 1942 tehdy pětiletou Evu probudila babička. Maminka ji rychle oblékla, a než opustili dům, rozloučila se s otcem, aniž by tušila, že ho vidí naposledy. Německé jednotky muže zavraždily u Horákova statku, zatímco ženy a děti z Lidic deportovaly do kladenského gymnázia. „Já o tom strašně nerada mluvím, nemůžu se s tím smířit, to tak bolí, že nikdy nezapomenete,“ uvedla Eva Kubíková-Bullock ve vzpomínkách pro Český rozhlas.

Po třech dnech ve špatných podmínkách, kdy děti trpěly hladem, zimou a nemocemi, nacisté matky oddělili od jejich dětí. Evu společně s dalšími dětmi převezli do polské Lodže. Mezi sedm dětí poslaných ze sběrného tábora v Lodži na převýchovu do Německa se podle vojenského historika Eduarda Stehlíka dostala náhodou. Sedla si ke dveřím a německý důstojník, který děti vybíral, se nechtěl příliš zabývat zavšivenými dětmi a sáhl po prvních, které byly po ruce.

Kolegům Evina otce Františka Kubíka z ČTK se podařilo navázat spojení s jeho sestrou Eliškou, provdanou Spernaglovou, která žila v Berlíně. Ta následně požádala o Evinu adopci a zadařilo se, aniž by německým úřadům sdělila, že jsou s lidickým děvčátkem příbuzné. Do té doby se s neteří nikdy neviděla, a tak i před Evou přijedší před Vánocemi 1942 předstírala, že je pro ni cizí paní. Důvodem byla obava, aby se malá holčička neprořekla.

Teta Eliška měla dceru Renatu, která byla o rok mladší než Eva. Když Eliščin manžel padl a spojenci začali bombardovat Berlín, přesunula se s děvčaty do bezpečnějších částí Německa. Nakonec se ocitly v polsko-česko-německém pohraničí ve vesnici Neuendorf, kde přežívaly v nuzných podmínkách až do konce války.

Protože byla Eliška Spernaglová v kontaktu s českou rodinou, následně se pro malou Evu vypravili příbuzní z Plzně. Tato holčička se vůbec jako první lidické dítě mohla setkat se svou maminkou a babičkou, které se vrátily z koncentračního tábora Ravensbrück. Dozvěděla se ovšem zároveň i to, že její táta zemřel.

A co Evina teta Eliška Spernaglová? S dcerou Renatou se vrátila do Československa. Jako vdova po Němci, který padl za Říši, to měla velmi těžké. Proto mimo jiné přijala své jméno za svobodna – Kubíková. Následně se usadila v Náchodě a znovu se provdala.

V roce 1947 se Evina matka Anna znovu provdala. Jejím druhým manželem byl Jaroslav Zbíral, se kterým měla holčičku Jaroslavu narozenou roku 1948. Po komunistickém převratu se rodina rozhodla opustit zemi a v roce 1949 se jim to podařilo. S malými dětmi absolvovali riskantní přechod hranic v době oběda československých pohraničníků.

Na druhé straně na ně již čekali němečtí vojáci, kteří je odvezli na velitelství Mezinárodní organizace pro uprchlíky v Mnichově. Rodina se nakonec usadila v Norsku, kde jim pomohla maminčina přítelkyně z Ravensbrücku. V roce 1954 se přestěhovali do Kanady, kde již žil bratr Evina nevlastního táty.

Přes hranice však s nimi nešla Evina babička z maminčiny strany Anna Müllerová. Usadila se v nových Lidicích a žila zde až do své smrti 12. ledna 1974. Její vnučka Eva se za ní dle možností vracela. Babička byla pro Evu Kubíkovou v socialistickém Československu skoro jediná, se kterou se mohla svobodně stýkat.

V letech 1948 až 1989 byly přeživší lidické ženy Eva Kubíková a její máma Anna kvůli své emigraci na západ v Československu tabu. V některých lidických rodinách o nich rovněž panovala určitá podezření, zda jejich osud nebyl méně tragický a zda neměly určitá privilegia.

Eva Kubíková v Kanadě vystudovala medicínu na L’Université de Montréal, Faculté de médecine a jako oční lékařka se věnovala pomoci druhým. Hovořila sedmi jazyky, milovala operu a klasickou hudbu a ráda cestovala. Svůj nový život však nikdy neoddělovala od minulosti. „Bůh mně dal, že jsem přežila, tak jsem musela něco vrátit,“ řekla o své profesní dráze.

Se svým manželem Gordonem Bullockem žila v Ontariu, kde vychovali dvě děti a pečovali o čtyři vnoučata. Přes svůj harmonický život v zahraničí zůstávala ve spojení se svým českým původem a lidickým odkazem. Poslední rozloučení s Evou Kubíkovou-Bullock se konalo 3. ledna 2025 v Ontariu. Její rodina požádala, aby lidé místo květin podpořili Hamilton Philharmonic Orchestra, který paní Eva tolik obdivovala.

Zdroj:

https://obituaries.thespec.com/obituary/eva-kubikova-bullock-1092502578

https://www.facebook.com/pamet.naroda/posts/pfbid02cYcgBJket4F5hznoVijsrEz7ynWBKi7JqW1AowJmRBBT11NhmrBKtywuAMvKizZTl

https://www.memoryofnations.eu/en/kubikova-bullock-eva-1937

https://www.mujrozhlas.cz/tema/vyhlazeni-pameti-k-70vyroci-vypaleni-obce-lidice-repriza-z-1222012-pripravil-vilem-faltynek

https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/strasne-nerada-o-tom-mluvim-pribeh-evy-kubikove-bullock-divky-z-lidic-ktera-se_2410201829_edr

http://www.lidice.cz/obec/historie/klikmap/041.html