Vánoce v pekle aneb Pět tragických Vánoc v Osvětimi

O tom, jak probíhaly Vánoce v Osvětimi, vypovídají vzpomínky přeživších vězňů, které po druhé světové válce ve svém archivu shromáždilo Státní muzeum Auschwitz-Birkenau. Již první Vánoce v Osvětimi, které proběhly 24. prosince 1940, patřily k těm nejtragičtějším a jejich povaha vypovídala o bezcitnosti a krutosti nacistů.

Esesáci nechali na apelplatzu postavit vánočním strom s elektrickými světly. Pod strom rozkázali dát těla vězňů, kteří zemřeli při práci, nebo umrzli při předvolání. Přeživší polský vězeň Karol Świętorzecki vzpomínal, že lagerführer Karl Fritzsch mluvil tehdy o mrtvolách pod stromem jako o dárcích pro živé a zakázal vězňům zpívat polské vánoční koledy.

Koncentrační tábor Osvětim zřízený na základě příkazu Heinricha Himmlera ze dne 27. dubna 1940 byl totiž původně určen pro Poláky z řad inteligence a odboje. V létě 1941 pak nacisté rozhodli, že zde bude probíhat konečné řešení židovské otázky.

19. prosince 1940 napsal krakovský arcibiskup Adam Stefan Sapieha veliteli Osvětimi Rudolfovi Hössovi žádost, aby mu povolil odsloužit vánoční mši v táboře určenou pro římskokatolické vězně. Höss tento požadavek odmítl, ale umožnil odeslání jednokilogramových potravinových balíčků pro všechny vězně, kterých bylo v té době v táboře zhruba 6 tisíc.

Po získání povolení začali duchovní z osvětimské římskokatolické farnosti vybírat peníze a dary od obyvatel města Osvětimi a okolí. Ze získaných darů a finančních prostředků, které věnoval krakovský arcibiskup Sapieha, duchovní připravili balíčky a postupně je poslali do koncentračního tábora Osvětim. První balíčky dostali vězni po Novém roce.

I Vánoce 1941 byly v Osvětimi velmi tragické. Toho dne nacisté zavraždili po návratu z otrocké práce na stavbě tábora Auschwitz II - Birkenau zhruba 300 sovětských válečných zajatců. Život brali zejména vězňům, kteří byli velmi slabí a nedokázali chodit bez opory.

Podle vzpomínek přeživšího vězně Ludwika Kryńského esesáci 24. prosince 1941 po té, co dojedli štědrovečerní večeři, shromáždili v 18 hodin vězně na apelplatzu a nutili je navzdory teplotám hluboko pod mrazem poslouchat štědrovečerní poselství papeže Pia XII., které pronášel v německém jazyce. 42 vězňů tehdy umrzlo.

V jednotlivých blocích koncentračního tábora vězni tajně slavili Vánoce a podporovali své spoluvězně, kteří již ztráceli naději. Jak dokládají sbírky Státního muzea Auschwitz-Birkenau, v sedmé místnosti bloku 25 se nacházel vánoční stromek, který propašoval Henryk Bartosiewicz. Hrdina táborového hnutí odporu, polský rotmistr Witold Pilecki, na vrchol stromečku umístil polskou bílou orlici vyřezanou z tuřínu. O tomto tajném Štědrém večeru roku 1941 na bloku číslo 25 se zmiňuje polský spisovatel Jarosław Wróblewski ve své knize Rotmistr věnované právě životu hrdinného Witolda Pileckého.

Bývalá vězenkyně Krystyna Aleksandrowiczová zavzpomínala na Štědrý večer roku 1942, který strávila v koncentračním táboře Auschwitz II-Birkenau, následovně: „Na Štědrý den se v mužském táboře shromáždilo mužské komando, které přikázalo vězňům, aby nosili hlínu v bundách. Každý, kdo hlíny nasbíral příliš málo, byl zastřelen. Pod vánoční stromeček byla následně umístěna celá hromada mrtvol.“

Na Vánoce 1942 se na mnoha místech koncentračního tábora Osvětim tajně zpívaly vánoční koledy. Historička Státního muzea Auschwitz-Birkenau Danuta Czechová ve své kronice o Osvětimi pod datem 24. prosince 1942 poznamenala, že polské vězeňkyně na Štědrý večer ve Stabsgebäude zapalovaly svíčky na větvi jedle, kterou si tajně přinesly. V bloku 18a měl podle vzpomínek přeživších Štědrý večer 1942 náboženský charakter. Vězněný katolický kněz zde chlebem nahradil hostii.

Poté, co se v listopadu roku 1943 velitelem koncentračního tábora stal Arthur Liebehenschel, byly vězňům povoleny vánoční balíčky od rodin. Kdo balíček obdržel, podělil se s ostatními vězni včetně Židů. Věznění lidé v mnoha blocích Osvětimi tajně pořádali štědrovečerní slavnosti.

„Prosinec a leden 1943 byly hrozné ještě v jiném ohledu. Ty hory mrtvol, protože nedokázali držet krok se spalováním těl, byly až po střechu baráků. Na Štědrý den nařídili postavit vánoční strom a při této scenérii hrál orchestr. Na tohle nikdy nezapomenu. Tenhle vánoční strom, orchestr a ty hromady mrtvol až po střechu bloku. Bylo to něco strašného, na ty Vánoc nikdy nezapomenu,“ popsala Vánoce 1943 v Osvětimi přeživší Maria Mazurkiewiczová.

Atmosféra Vánoc roku 1944, kdy již druhá světová válka směřovala ke svému konci, byla o poznání jiná. O půlnoci vězněný kaplan Władysław Grohs de Rosenburg za tichého souhlasu vedoucího bloku sloužil půlnoční mši. Ženy z Birkenau zase připravily překvapení pro děti v nemocnici. Z materiálu, který jim vězni poskytli, pro děti ušily asi 200 hraček - ke každé z hraček přidaly dva kousky cukru nebo tvrdého bonbonu.

Polská vězenkyně Leokadia Szymańska vyrobila na Vánoce 1944 malý vánoční stromeček. Ten ozdobila polskými vlaječkami a na jeho špičku dala bílou polskou orlici jako symbol svobodného Polska. Fotku tohoto stromečku má ve svém archivu Státní muzeum Auschwitz-Birkenau.

Na Štědrý den roku 1944 směli všichni vězni z bloku 11, tedy z bloku smrti, vyjít na chodbu, kde pro ně byl připraven vánoční stromeček. „Na schodech vedoucích z přízemí do suterénu, kde se nacházela táborová věznice, stáli vězni, kteří směli opustit cely. Několik vězeňkyn bylo oblečených v nočních košilích, které měly napodobovat andělské roucho. Zpívaly se vánoční koledy, nejprve německy a později polsky,“ popsal 24. prosince 1944 v osvětimském bloku smrti polský historik Adam Cyra.

27. ledna 1945 byl koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau osvobozen vojáky Rudé armády. Toto datum přineslo vězňům svobodu, o které každé Vánoce snili, ovšem které se bohužel dožil pouhý zlomek z nich.

Zdroj: Dzieje.pl, Deathcampsmemorialsite.com, Auschwitz.org. Wielkahistoria.pl, Wikipedia.org, Newsweek.pl