Článek
Okolí zámku Osová s rybníky i samotná stavba, která pamatuje opravdu hodně, působí na první pohled idylicky. Ve srovnání s dobou před sto lety se ale zámek Osová nachází ve velmi žalostném stavu.
Původní vodní tvrz byla obklopená rybníky a močály
Historie zámku Osová sahá až k přelomu 13. a 14. století. Tehdy zde páni z Ronova vybudovali vodní tvrz, která byla obklopená močály a rybníky a přístupná pouze po dřevěném mostě. V písemných pramenech se tvrz Osová objevuje už roku 1329 a o několik desetiletí později je uváděna jako hrad.
Současný pohled na zámek Osová přes rybník Okolník.
Panství hradu Osová mělo postupně různé majitele. Mezi nimi se objevují například Jan Jindřich Lucemburský, páni z Doubravice, Polcarové z Paračova nebo Raječtí z Mírova. A právě poslední zmínění majitelé nechali v 2. polovině 16. století původní hrad přestavět na renesanční zámek. Jenže roku 1638 zámek Osová vyhořel a během třicetileté války byl několikrát vydrancován.
Po roce 1710 provedla rozsáhlou barokní přestavbu zámku tehdejší majitelka Kateřina z Waldorfu, díky čemuž nechala vzniknout čtyřkřídlé budově s arkádovým nádvořím a hodinovou věží.
V letech 1797 až 1945 zámek patřil Haugwitzům, kteří prožili tragédii druhé světové války
V roce 1797 se majiteli zámku Osová stávají Haugwitzové, kteří jej mají ve svém vlastnictví až do roku 1945. Co je v tomto případě zásadní, po roce 1830 se pustili do jeho zásadní přestavby. Haugwitzové Osovou přetvořili v reprezentativní zámecké sídlo, které bylo obklopené rozsáhlým anglickým parkem s drobnými stavbami, vodotečemi a samozřejmě rybníky. Postavili zde také nové hospodářské budovy a přístupové cesty k zámku mezi rybníky nechali lemovat alejemi, které můžete obdivovat dodnes.
K posledním majitelům z rodu Haugwitzů patřil Karel Jindřich Haugwitz (1874–1948), který na zámku trvale sídlil až do roku 1945. Byl to velmi schopný hospodář, který pozvedl a zvelebil osovský velkostatek a jeho produkci zaměřil na zemědělskou výrobu. V Osové provozoval také lihovar, škrobárnu a cihelnu. V roce 1948 zemřel v rakouském Linci.
Služebnictvo na zámku Osová, v obci Osová, kolem roku 1916. Zámek patřil Karlu Jindřichu Haugwicovi, který zde i trvale...
Posted by Martin Outulný on Thursday, October 23, 2025
Karel Jindřich v roce 1927 převedl osovský velkostatek na svého syna Jana (1920–1943), který však 22. srpna 1943 padl na východní frontě v Doněcké oblasti. Jeho mladší bratr Karel Antonín (1922–1995) přišel v roce 1942 na východní frontě u Smolensku o pravou nohu pod kolenem, ale přežil a po smrti bratra se stal posledním majitelem velkostatku v Osové.
V tomto případě nutno podotknout, že Haugwitzové se za první republiky hlásili k české národnosti a říšské občanství přijali v roce 1940 pod nátlakem okupantů. Bratři Jan a Karel Anton Haugwitzovi tak museli narukovat do německé armády. Navíc jejich nejstarší bratr Jindřich Haugwitz (1901-1966), který spravoval rodový majetek v nedaleké Náměšti nad Oslavou a se kterým se chlapci pravidelně setkávali, za druhé světové války pomocí tajné sítě finančně pomáhal rodinám mužů popravených nacisty a také na náměšťském zámku ukrýval archiv tělovýchovné jednoty Sokol.
Zámek Osová na pohlednici z roku 1940
Na základě Benešových dekretů byl majetek Haugwitzů v roce 1945 zestátněn a přešel do rukou československého státu. Dle tohoto výkladu se za války přihlásili k německé národnosti a jako Němci ztratili na svůj majetek nárok. Haugwitzové navíc museli opustit Československo.
„Jindřich Haugwitz se svým bratrem (pozn. Otakarem) velmi aktivně podporovali rodiny na Vysočině, které měly nějaké válečné újmy a ztráty. V archivech jsou dochovány seznamy se jmény a částkami. A to staví rodinu do úplně jiného světla v souvislosti s poválečnou dobou,“ řekla pro Český rozhlas Martina Veselá z Národního památkového ústavu.
Zde se ještě pozastavme u posledního vlastníka zámku Osová Karla Antonína Haugwitze, který na východní frontě přišel roku 1942 o nohu a jako invalida se vrátil zpátky do Osové. Po osvobození Osové byl internován ve sběrném táboře pro Němce a kolaboranty ve Velké Bíteši a v roce 1946 odsunut do Německa, kde se usadil. Po roce 1989 tento muž několikrát navštívil svou vlast a v roce 1991 v Náměšti nad Oslavou založil tradici zámeckých koncertů. Zemřel roku 1995 v třebíčské nemocnici poté, co onemocněl během organizace prvního velkého rodinného setkání Haugwitzů v Náměšti, kterého se již nestihl zúčastnit.
Poblíž zámku v Osové se dnes se nalézá zrenovovaná studánka s kapličkou, které zde nechala v roce 1860 vybudovat hraběnka Haugwitzová z Osové jako poděkování Panně Marii za zázračné uzdravení.
Po roce 1945 zámek sloužil jako dětská ozdravovna, jeho zkáza započala v 50. letech
„Po roce 1945 se areál stává majetkem státu a nastává více než půl století nevhodného využívání a absentující údržby,“ uvádí na svém webu Národní památkový úřad, který v současnosti řadí zámek Osová mezi ohrožené památky.
Současný stav zámku a zámeckého parku ze zadní strany.
V letech 1946 až 1947 zámek Osová sloužil v období letních prázdnin jako zotavovna dětí příslušníků SNB z Brna. K tomuto účelu vznikla třeba v jeho přízemí moderní kuchyň, dále zde byly vybudovány umývárny s WC a místnosti vybaveny postelemi a skříněmi. V zámeckém parku zase vzniklo hřiště na odbíjenou, část s houpačkami, zeleninová zahrada a také ohniště.
Od 50. let 20. století však začal zámek v Osové sloužit pouze jako hospodářská budova pro skladování obilí a brambor, čímž započala jeho zkáza. „Vše, co mělo nějakou hodnotu, bylo rozkradeno – kamenné dlažby, kachlová kamna, dveře, kování, měděné klempířské prvky apod. Postupně se propadl strop chodby nad arkádou a ve čtyřech dalších sálech,“ uvádí Národní památkový ústav.
Interiér zámku Osová za první republiky.
Psal se rok 1974 a na řadu přišla přestavba zámku na ústav pro mentálně postižené, která byla za několik let zastavena. Tyto necitlivé úpravy však přispěly k další devastaci zámku Osová. V rámci této přestavby byly strženy pravděpodobně středověké klenby sklepů severního křídla, zdemolována část kleneb v přízemí východního křídla a demontována část povalových stropů v patře zámku.
V roce 1985 posléze zámek převzala Škoda Plzeň a zahájila jeho rekonstrukci na školicí a rekreační středisko. Tato obnova však zůstala nedokončena. Po roce 1989 zámek vlastnila obec Osová Bítýška a poté několik soukromých majitelů. Na přelomu tisíciletí proběhla jeho částečná rekonstrukce. V roce 2008 byla opravena střecha, o dva roky později staticky zajištěna budova zámku a věž. Jenže kolem roku 2015 se práce zastavily, pouze lešení na jedné straně zámku stále stojí.
„Kde se všechno ztratilo, proč byl zámek zničen, když ještě v r. 1952 sloužil k zotavení mladých, to si nedovedu představit. Proč se z krásných místností zámku stalo skladiště obilí/brambor, nikdy nepochopím. Odstěhovali jsme se z Brna, vyrostla jsem z dětských let a když jsem se přijela kdysi asi v r. 1980 podívat na milá místa, byla jsem zcela zděšena. Pak jsem tam byla ještě jednou okolo r. 2007, a to už byl úplný šok. Když jsem se ptala místních lidí, nikdo nic nevěděl, jen stará zahradnice z domku za zámkem si vzpomínala se mnou na krásné doby, kdy v zámku bylo mládí. Bylo mně moc smutno,“ zavzpomínala paní Veselá. Tato pamětnice jako dítě jezdila z Brna během letních prázdnin do dětské ozdravovny na zámku Osová, která zde fungovala zhruba v letech 1946 až 1952.
Zámek Osová dnes chátrá a je veřejnosti nepřístupný.
Zámek Osová je v současnosti ve špatném stavu, nikdo jej neopravuje a chátrá. Zarostlý je také bývalý anglický park, který je stejně jako zámek veřejnosti nepřístupný. Toto někdejší aristokratické sídlo, které ztratilo svůj lesk, tak můžete obdivovat alespoň z povzdálí, odkud působí stále fotogenicky. A také procházka mezi přilehlými rybníky Štěpnicí a Okolníkem stojí za to.
