Článek
Život občas píše příběhy, které by se zdály příliš neuvěřitelné i pro televizní drama. Přesně takový zažívá paní Lucie z malého města na Vysočině. Když jí syn Jakub oznámil, že přivede na víkendovou návštěvu svou vážnou známost, těšila se jako každá matka. Netušila však, že osoba, která překročí práh jejich domu, jí přivodí šok, jaký nezažila za celý svůj život.
Mateřské těšení na synovu přítelkyni
„Byla jsem v kuchyni, dokončovala jsem poslední přípravy. Záleželo mi na tom, aby bylo všechno perfektní. Jakub studoval v Praze a domů jezdil zřídka. Když mi před měsícem při telefonátu prozradil, že někoho potkal, byla jsem nadšená,“ vypráví Lucie, zatímco nervózně otáčí snubním prstenem na prstu.
Osudný pátek přišel rychleji, než čekala. Když uslyšela otočení klíče v zámku, utřela si ruce do zástěry a s úsměvem vyšla do předsíně. „Viděla jsem Jakuba, jak vchází dovnitř, za ním postava. V prvním okamžiku jsem ji nepoznala - vlasy měla obarvené, jiný účes. Ale pak se na mě podívala těma očima, které jsem nemohla zapomenout, i když jsem se posledních patnáct let snažila.“
Bývalá milenka manžela na prahu domu
Kateřina - žena, která kdysi zničila Luciino první manželství, teď stála v její chodbě jako Jakubova snoubenka. Tehdy, před patnácti lety, byla mladší kolegyní v jejich firmě, možná o deset let mladší než Lucie. Nyní, ačkoli jí táhlo na čtyřicet pět, vypadala stále přitažlivě.
„Myslela jsem, že omdlím. Doslova. Před očima se mi zatmělo a musela jsem se opřít o zeď. Jakub si všiml, že něco není v pořádku, ale připsal to únavě,“ pokračuje Lucie.
Kateřina a Lucie se seznámily před více než patnácti lety, když obě pracovaly ve stejné firmě. Staly se přítelkyněmi navzdory věkovému rozdílu. Lucie jí svěřovala všechna tajemství, včetně problémů v tehdejším manželství s Jakubovým otcem. Nikdy by ji nenapadlo, že její důvěrnice využije tyto informace k tomu, aby jí manžela přebrala.
Manželova nevěra a synovo traumatické dětství
„Byla to nejhorší zrada, jakou jsem zažila. Nejenže odešel, ale kvůli Kateřině se odstěhoval do zahraničí. Jakubovi bylo tehdy devět let, už chápal, co se děje. Vychovávala jsem ho prakticky sama,“ říká Lucie s hořkostí v hlase. „Když se jejich vztah po dvou letech rozpadl, Pavel už se nevrátil. Zůstal v Německu, založil si novou rodinu. Jakub ho vídal jen o prázdninách.“
Kateřina krátce po rozchodu s Pavlem také zmizela z města. Lucie se o ní už nikdy nezmínila a svůj život znovu postavila na nohy. Později potkala svého současného manžela Martina a jejich rodina se zdála být konečně šťastná. Až do onoho pátečního odpoledne.
„Nejhorší bylo, že mě Kateřina okamžitě poznala. Viděla jsem jí to v očích. Ale neřekla ani slovo,“ vypráví Lucie rozechvělým hlasem. „Celý víkend jsem hrála divadlo. Martin naštěstí nebyl doma, měl služební cestu. Nevím, jak bych mu to vysvětlila.“
Jakub byl nadšený, jak dobře si jeho matka s Kateřinou rozumí. Nevěděl, že každý Luciin úsměv je vynucený, každé přátelské gesto stojí obrovské přemáhání.
„V neděli, když Jakub odešel pro něco do auta, jsem konečně sebrala odvahu. Zeptala jsem se jí přímo - proč? Proč si ze všech lidí na světě vybrala zrovna mého syna?“ Lucie se odmlčí a přejede si rukou po tváři.
Kateřinina odpověď ji překvapila. Nevěděla, že Jakub je synem Pavla. Jakub téměř nikdy nemluvil o svém biologickém otci, a když Kateřině řekl příjmení své matky, nespojila si ho s Lucií - ta se přece znovu vdala a změnila příjmení. Navíc Jakub byl v době jejich vztahu ještě dítě a teď, po patnácti letech, z něj vyrostl atraktivní mladý muž.
„Zeptala jsem se jí, jak je možné, že ho nepoznala. Odpověděla, že Jakuba viděla jen párkrát, vždycky z dálky, protože Pavel nechtěl, aby se s jeho synem příliš stýkala. A nyní, o patnáct let později, když se s ním náhodou seznámila na konferenci v Praze, kde oba pracují v IT sektoru, ho nepoznala,“ vysvětluje Lucie.
Dilema matky: pravda nebo štěstí syna?
„Nevím, jestli jí mám věřit,“ přiznává Lucie. „Ale vidím, jak se na něj dívá. Jakub je šťastný jako nikdy předtím. A přestože mezi nimi je skoro dvacet let věkový rozdíl, zdá se, že jejich vztah je opravdový.“
Příběh zatím nemá rozuzlení. Lucie dosud neřekla synovi pravdu o minulosti. Bojí se, že by mu způsobila bolest, když by zjistil, že žena, do které se zamiloval, je ta samá, která kdysi odvedla jeho otce od rodiny. A co víc - má strach, že by se Jakub mohl ptát, proč o otcově odchodu nikdy pořádně nemluvili.
Martin tuší, že se něco děje, ale čeká, až mu Lucie sama řekne, co ji trápí.
„Nevím, co mám dělat. Jestli jim to štěstí přeju, nebo se bojím, že historie se bude opakovat,“ uzavírá Lucie svůj příběh. „Jediné, co vím jistě - život má smysl pro ironii, o kterém jsem neměla tušení.“
