Článek
Je pravda, že někdy si člověk plete lásku se sebeláskou nebo sebeklamem, ale o tom nyní psát nechci. Stane se, že jsme na něčem pracovali opravdu s láskou a výsledek nám přijde vcelku takový, jaký jsme si představovali. Pak přijde někdo, kdo nás má hodnotit, a oznámí nám, že spolu asi nebudeme úplně na stejné vlně. Myslím si, že pokud naše kroky vedla opravdu láska, pak je třeba si přiměřeně vážit své vlastní vlny! Zabrousím do fyziky a jen doufám, že už to není nebezpečně dávno, co jsem z ní byla naposledy zkoušená. Kdybychom vzali vážně tu svoji, s jinou vlnou právě moc nerezonující, vlnu, a pojali ji jako součást vlnění, pak bychom té vlně mohli, čistě teoreticky, změřit frekvenci a délku. Čím kratší je vlnová délka, tím větší je frekvence vlnění a tím vyšší je jeho energie, je to tak? Něco nám nevyjde - to se stává, je to součástí života! Ráno se pak ale probudíme a je nám nějak hůř, i přesto, že tohle všechno chápeme. Nějaký pokles energie? Co máme jako lék proti němu? Říkám si, že vědomí píle a práce pro dobrou věc tady snad bude správné vodítko! Máme jednu výhodu - frekvence vln si vzájemně nevidíme. Pokud narazíme na vyšší frekvenci, je otázka, jak hodně jsme schopni si toho nevšimnout? Srazíme-li se s nižší frekvencí, i to nás nějak ovlivní. Každopádně, pocity, které v nás vzniknou, by mohly dát impuls ke vzniku něčeho dobrého a nového! Narážejí prý na sebe jen ti, kteří kráčejí stejnou cestou. Výsledek našich setkání může být i vyjímečný! Jen se dívejme pozorně! Vydržme kráčet a kráčejme s rozvahou i se srdcem!
