Článek
Byla jednou jedna princezna. Rozhlédla se a uviděla všude pusto a prázdno. Když se podívala líp, spatřila tu a tam sloup. Naštěstí ji jeden z nich dostatečně zaujal - on to totiž nebyl sloup! Byla to noha. Noha, pokrytá bílými chlupy. Princezna byla vychována jen k řešení princeznovských starostí a tak si pak nezaujatě dala jen několik koleček pobíhání, aby vysportovala kalorie ze tří modelů z mandlového těsta. Mýt všechna okna zámku by se sice také dalo, ale vlastně - nedalo, rovnou z několika blíže neurčených důvodů!
Když se dívka vrátila domů, spatřila před dveřmi boty. Na jejím zámku se přezouvalo. Jak jí vysvětlil komoří - ty titěrné střevíčky patří nějaké vzdálené příbuzné, která právě navštívila babičku. Princezna k nim ledabyle přihodila svoji tenisku a kouká, že to vypadá, jako kdyby zaoceánská loď spustila dva čluny!
Nejsem si jistá, jestli tu někdo chápe problém v celém rozsahu - kdyby šlo třeba o Popelku, tak ta hodí za sebe oříšek, ten se rozláme, vypadnou z něj šaty a dva parníky. Parníky se schovají pod šaty a před obličej se dá závojíček - to je jeden hned atraktivní jako kočárek ve veřejné dopravě, že ano? Popelka dorazí na ples a tak, jak všichni známe tenhle pohádkový děj, naprosto správně rozehraje partii. O půlnoci se uteče domů - to souhlasí, dál už se ale děj hatí. Na schodech zůstane jedna paroloď, princ se o ni přerazí a vzápětí odjíždí do nemocnice. Za půl roku jsou ohlášky - princ se žení a bere si čipernou sekretářku ředitele toho léčebného zařízení.
Jakmile máš místo nohou ploutve, tak, pochopitelně, nekoukáš nahoru, zvlášť když narazíš na chlupatou bílou končetinu! Ta pravděpodobnost, že tam někde nahoře sedí princ, je totiž nebezpečně velká! Podíváš se a už je všechno špatně - tebe bolí srdce, princ se pochroumá a navíc se ještě zakouká a nechá sbalit jinde!
Proč to všechno vyprávění, vážení a milí? Bude to asi i poznáním, že snad tak, jako naše princezna, zapomínáme, že když se nám ve výloze něco líbí, bude to tam možná ležet pěkně dlouho! Já, například, než se kolikrát rozhoupu, přestanou můj výrobek snů dokonce vyrábět! Jak je možné, že nám nedochází, že to, čemu říkáme princ na bílém koni, může být i pěkný ležák? Když je někdo princ, tak je mi sympatický svými názory, protože já je mám stejné nebo hodně podobné, když se mi někdo líbí, tak to se asi i neškaredí a proč by to vlastně dělal, když kouká na mne?
Vážení přátelé, další děj je zcela smyšlený a podobnost s čímkoliv je naprosto náhodná. Pokud máte citlivější vegetativní nervový systém, doporučuji si přečíst raději nějakou klasičtější pohádku!
Princezna zrovna dostala moudrou radu, aby si uvědomila, kolik jí je let, a někoho si už vzala, že je lepší vrabec v hrsti než holub permanentně na střeše. Tím pádem stláskala u bonboniéry obě patra a ze zoufalství vyrazila do zahrady. Řešila zrovna dilema, jestli poběží až do sousedního království nebo se nějak zbaběle zbaví alespoň jednoho z těch lákavých pater a la heroin! Najednou se před ní objeví noha a ona kouká nahoru, protože tady až nezáleží na ničem!
“ Ty se máš, princi! Ty nemusíš řešit vrabce a holuby! Ty jsi takový princ, že ti snad můžu říct i své tajemství! Ty toho nezneužiješ, ty snad pochopíš a budeš shovívavý!“
Princ z výšky odpoví „Jaké tajemství?“
Jak je tak na něj přece už dost vidět, tváří se spíš zvědavě. Tady bude asi lepší zakličkovat…
„Když jsem byla malá, tak jsem vždycky potmě v noci lovila holuby a lepila je na vnitřní stranu rámu postele. Když už jich tam bylo moc, vzala jsem si nůž, všechny jsem je najednou seškrábala a smetákem zametla na lopatku!“
Princezna si v duchu ptá, co bude teď? Když už ji ten princ nechce, tak to se mu má udělat nevolno? Tomu se, madam, říká, klesnout až na dno, až do prostředka, až do nuly!
Princ se zvědavě sveze z koně a začne princeznu s úsměvem zkoumat:
“ Já řešil holuby, až když se mi pod postel nevešel kufr!“
Už nám zbývá jen problém, zvaný zakletý spící princ a zakletá spící princezna. Tak ty nelíbáme, leda by se nám podařilo šikovně omdlít!
Šťastný celý nový rok!
