Článek
Moje máma mě nebila. Jednou jsem ji ale musela pořádně vytočit! Vytáhla šuplík a z něj měchačku. V tu chvíli se ukázalo, jak důležité je, pro zdravý vývoj potomstva, nic nevyhazovat! Tasila malé, lehce ohořelé, z velké části odlomené torzo! Vzápětí si uvědomila, čemu se ten paňár řehtá, a bylo po výprasku! Máti evidentně neumí pracovat s kuchyňskou pomůckou, zvlášť, když se přitom směje!
Samozřejmě, že by se jí dalo něco vytknout! Například mě často chrání před nástrahami světa. Jakmile na mně něco neladí, už mi to hlásí! Horší je, když si zapíše datum, kdy jsem ji urazila. To chvíli trvá, než to smaže! Kdybych mámě vyčetla, že mě v dětství, jen například, krmila žemlovkou, řekne, že je to nesmysl, že jednak kupovala rohlíky, jednak jí nepekla trouba! Celý problém jsem nakonec vyřešila konstatováním, že mě má prostě ráda! Třeba se drží jistého pravidla pro omylem zbloudilé: Zatloukat, zatloukat, zatloukat, a kdyby tě pod někým našli, řekni, že na tebe upadl! Žádné obavy, my máme dobré vztahy! Zvláštní, jak hodně sem potřebuji přidat smajlíka!
Kdybych si měla tipnout, jestli by byl v životě býval můj táta pro tělesné tresty, řekla bych, že nebyl. Občas (málokdy) to ale bylo silnější než on! Ještě, než začal přemýšlet, už jsem ji měla! Tady bych se přimlouvala, milí rodiče - opravdu radši na zadek, když už se neudržíte - úplně stačí, že se vaše dítko dá možná jednou na box! To, že by si můj táta, po zralé rozvaze, byl někdy sundal pásek, to si ale opravdu nepamatuji!
Jestli si myslíte, že teď přejdu k počasí na Šumavě, tak se mýlíte! Přejdu ke koncertu Lucie Bílé! Napsala bych, že paráda, ale nevím, jestli to není reklama! Ke konci vystoupení naší slavice se stalo cosi zvláštního. Paní Bílá vzdala hold oblíbené zpěvačce Marice Gombitové, písní s názvem Vyznanie. Všichni víme, co se stane, když píseň Vyznanie zazpívá někdo jiný, než paní Marika! Zazní, ,,dobrý, ale Gombitová to nebyla!“. Možná, pokud je to v případě opravdu brilantní zpěvačky Lucie, ,, …krásný, ale Gombitová to nebyla!“ Tak jsem sice oprávněně zatleskala, ale v duchu jsem se ptala, proč se lev pokouší o píseň, složenou pro tygra?
Najednou jsem si vzpomněla, jak paní Lucie v jakémsi televizním pořadu vyprávěla, že když konečně zpívala se symfonickým orchestrem, její tatínek doma sledoval sportovní zápas! Jak jsem znala svého tátu - kdopak ví, jestli její táta mluvil pravdu! Určitě sledoval něco jiného! Mně se ale ta zpěvaččina vzpomínka hodila do mého pseudopsychologického krámu! Dál už to s Lucií Bílou a jejím tatínkem ani zamák nesouvisí, dál už je to celé mé já, i s jeho lacinými šperky v podobě komplexů a ranních snění o osudové vertikalizaci!
Podle jisté teorie existují lidé, kteří dokáží dát najevo jen jednu emoci, a to hněv! Kdo ví, možná svět jejich pozitivní emoce špatně snáší, možná to má někdo s emocemi těžší. Nechci se rozepisovat o tátovi - byl obětavý, všestranný, vtipný, s obligátní rádiovkou a ustavičnými poznámkami. Před smrtí býval zmatený, o tom spíš. Otevřel oči a jakmile mě uviděl, rozzářil se jako sluníčko!
Už teď se mi píše špatně. Snažila jsem se vyprávět, jak ve dvou etapách vznikla moje píseň se dvěma slokami a dvěma refrény. Myslela jsem si, že je nereprodukovatelná, ale vyléčila mě moje kamarádka. Ta osoba je snad dokonalou ukázkou toho, že emoce jsou nepřenosné! Čím nešťastněji jí něco líčíte, o to víc labužnicky vidličkou odkrajuje svůj kokosový dort. Pak se omluví a vyrazí s mobilním telefonem na záchod. Sice jí už dávno není dvacet, ale nejspíš volá nějakému přítelovi. Určitě mu vytýká, že si dovolil jít na výstavu bonsají, zatímco by se daly dělat mnohem lepší věci! Tahle fajn kamarádka se nedá vyměnit! Proč? Ona, například, poslouchá moje písničky a hodnotí je kladně! Tady též chybí smajlík,… ,,…podivné ráno bez hostin, které mi napovídá říct, že s tebou prodírám se pouští,…"
V celém článku se objevují jména dvou vážených zpěvaček. Ráda bych se omluvila paní Lucii Bílé a paní Marice Gombitové, za to, že jsem je jmenovala a dovolila si o nich něco vyprávět! Nebylo to ve zlém úmyslu, právě naopak! Snad je i z textu znát, jak moc si jich vážím!
Jestli dovolíte, já sem ten text k písničce přidám!
UPOZORŇUJI, ŽE JE VELMI EMOTIVNÍ!
Možná už nečtěte dál, možná si, prosím, dejte něco na uklidnění, možná si nalijte panáka!
Zvláštní soudce
Jednou bílá, jindy černá,
veselá a náhle splínům věrná,
klidně ti odpovím, třeba i znova,
slij nás dohromady,
vznikne hvězda nová! (Gombitová)
Snad nářkem nad ztrátou všech ztrát,
chtěl by se blázen slavným stát!
Ref.:
Prosím,
zůstaň, lásko, čím jsi, dál,
sedmý chod nízké ceny
- ať je mnou omámen i král!
Když holka o uznání sní,
možná dnes vstává poslední!
Prosím,
zůstaň, lásko, čím jsi, dál,
vyzpívám zkrátka více,
vejde ten zvláštní soudce,
co se smál,
řekne, že je rád, že mne znal,
řekne, že rád je, že mne znal!
Jednou světlá, jindy tmavá,
někdy smělá a pak tou, co vzdává.
Náhle ti odpovím a nikdy znova,
život umí přinést správná slova,
že nářkem nad ztrátou všech ztrát,
nechtěl se blázen slavným stát!
Ref.:
Prosím,
zůstaň, lásko, čím jsi, dál!
Sedmý chod nízké ceny
a žádný omámený král,
utichlo věčné škádlení,
i ptáci mlčí, prázdno zní.
Prosím,
zůstaň, lásko, čím jsi, dál,
není, proč zpívat více,
nevejde zvláštní soudce,
co se smál,
protože byl rád, že mě znal,
protože byl rád, že mě znal!
