Článek
Před několika měsíci jsem ve výloze zahlédla šaty. Moc pěkné, leč poněkud drahé a hlavně - ve skutečnosti je nepotřebuji! Samozřejmě, že na mne počkaly a jejich cena po čase klesla. Tak jsem si je přece koupila a hned si beru mobil a posílám fotku. Ahoj, mami, co jim říkáš? Při focení si nemohu nevšimnout, že mi červené pouzdro telefonu ladí s černobílým oblečením. Nebývám marnivá, ale po čase přibylo i červené psaníčko. K tomu jsem se minulý týden dočetla, že jsou letos módní jablíčkové nehty. Rubínové nehty - tak ty na sobě vidím poprvé! To ale trochu předbíhám.
Pár týdnů zpět se mě kamarádka zeptala, jestli nechci jít na ples. Ples jistého tanečního studia - mezi volnou zábavou je vždy cyklus vystoupení. Jde o různé taneční styly, od třeba latinsko - amerických tanců až po akrobatický tanec u tyče či spíš, na páru tyčí. Kamarádka tancuje většinou také, v rámci orientálních tanců. Tentokrát mi ale zavolala, že letos neúčinkuje, že si to užijeme. Tak dobře, když je tomu tak! Žiju s přítelem, to už víme, ale ten netančí a na plesy nechodí - má proto své důležité důvody a nehodí se je zde rozebírat, je třeba to respektovat.
Jak se šedesátka chystá na ples? Je to složitější - tělové silonky teoreticky ne, prakticky určitě, protože transparentní černá vypadá jako reklama na varixy a nahá končetina dost často nemá správnou schopnost autokomprese. Tím pádem zjistíte, že vás guma od punčoch sevřela, což musí nutně v pase udělat nepěkný zářez. Jakkoliv jsou šaty neprůhledné, použijete dlouhou tenkou spodní košilku a tu natáhnete přes punčochy, to zářez vyrovná. S nevůlí si uvědomíte, že pokud chcete mít z přesýpacích hodin válec, stačí je někdy jen zásobit dlouhou bagetou a fazolemi. Použijete padnoucí podprsenku, s cílem dostat prsa ze sektoru C do sektoru B, kde udělají lepší optický dojem - pokud se, ovšem, nepřelijí! Je vám šedesát- vysoké podpatky, ty nejen, že pro bolest v kříži a nohou raději zavrhnete, ony hlavně po dvou vteřinách chůze odmítnou vás! Tolik k tělu, přikročíme k hlavě:
Zamáznete stařeckou skvrnu, na řasy nanesete starší řasenku, protože oddělené řasy jsou možná hezčí, ale zase je nikdo nevidí! Linka, pak obočí - tam, kde je pořád ještě černé, tam, bohužel, vybočuje! Vlasy - jelikož už dávno nejsou to, co bývaly, nějakým podvodem si jich kapku přidáte, třeba tím, že na nich deset dní poctivě střádáte suchý šampon, prach a lak na vlasy a pak celou tu nádheru natupírujete. Jen při bázi, do centimetru, to vím! Pak tu koudel rukou a teplým vzduchem z fénu nakrčíte, pomocí zrcátka ji srovnáte a přilepíte tak, aby se ani nehnula, pětkou lakem. Vím, že už jsem vás unavila dost, ale asi je pochopitelné, že ještě dodám, že jsem si objednala taxi. Jsem už citlivější na chlad a k tomu mám soupeře - vítr, ze všech stran!
Možná bych si teď měla uvědomit, že já jsem subjekt a vy jste objekt - ne vy, ne my, já jsem se náhle podívala do zrcadla a co vidím? Dustin Hoffman v roli Dorothy Michaelsové, ve filmu Tootsie! Takhle jsem napochodovala na taneční sál a nevěřím svým očím! Přede mnou se opravdu začíná odehrávat děj filmu Tootsie! Někteří starší pánové hledí mým směrem - chápete to? Vedle mě se natřásá šestnáctka - pasík a pod ním vypracované hýždě, jako u vosy na bonbónu! Navíc - mě při pohledu do dálky ujíždí oko, zpravidla levé. Aby toho nebylo málo, do tance se dávají „tanečnice z Ria“! Jsou tři - dvě jsou až velkoryse zaoblené, úsměvy jen září a v nedostižné rychlosti třesou pozadími. Jedna je hubená a jakkoliv se usmívá, člověk se nemůže zbavit dojmu, že jí něco chybí!
Sedím u stolu, kde má moje kamarádka příbuzné. To je to, co mi, popravdě, není zcela milé. Jsou mezi nimi klučíci, kteří budou považovat za slušnost, požádat mě o tanec. Ne, že by to byl problém, nějak zdvořile a přátelsky to zvládneme - technicky i konverzačně! Je tu i slečna, co se právě přátelsky netváří. Tedy - nejsem si jistá, jestli ji chápu správně. Zase koupím chlebíčky, kterých se téměř nikdo nedotkne, ach jo! Jak tak na ně čekám ve frontě, přítelkyně zrovna tančí s jinou svou kamarádkou v kole. Položím chlebíčky a jdu také tančit. Když se vrátím ke stolu, roztříští se mi vedle nohy sklenička. Nejsem paranoidní - nejspíš ji někdo v ebrietě upustil z balkónu!
Nejspíš někomu upadla sklenička. Jen se ptám, jestli se, náhodou, nemám rozčilovat nebo se mi nemá vybavit jistý pan profesor gymnázia, co doporučil svému žákovi, aby šel přemýšlet, proč dali spolužáci syrečky do tašky jemu, a ne nějakému jinému ******! Zvláštní metoda!
Proč ta sklenička nespadla vedle nějaké jiné *****?
Jsem stará, zabíhává a nedá mi to! Jednou jsem se slovně shodila před starou prima ženskou a ona na to, že mi řekne vtip:
Opilec nastoupí do autobusu, rozhlédne se a začne drmolit na řidiče - „Hele, votoč se! Vlevo samý slepice, vpravo samý *****!“ V tu chvíli se jedna z cestujících přihlásí a povídá - „Já bych si, s dovolením, přesedla!“
Mimochodem, nebylo by dobré zase jednou natočit film Tootsie? Možná by se dal obohatit scénář! Třeba tím, že na herci jménem Michael Dorsay, kterého v oblíbeném filmu představuje magnetický Dustin Hoffman, na tuně jeho vycpávek a líčidel, něco přistane! Dorsay, z finanční a pracovní tísně a v tajném přestrojení, představuje ředitelku nemocnice v natáčeném seriálu. V něm by mohlo náhle napadne jednu žárlivou, i když mladinkou a atraktivní sestřičku, že po téhle Dorothy, naší rázné a rtuťovité ředitelce „Tootsie“, hodí špitálním bažantem. Plným!
