Článek
Pokud chci něco říct a vím, že je to důležité, pak to nejspíš řeknu! Na konci posledního kongresu jsem se přihlásila do diskuze. Pan předsedající si toho nejprve nevšiml, ale já, vědoma si závažnosti diskutovaného problému, vyskočila jsem do výše dvou metrů, což nemohl přehlédnout, i kdyby snad chtěl. Byla jsem nucena přistoupit k mikrofonu, díky čemuž na mne bylo ze všech pozic vidět, a hovořila jsem snad čtvrt hodiny. Bylo to opravdu paradoxní a dost nemístné, když uvážíme, že se špičkám světové ortopedie při jejich přednášce nemilosrdně krátí čas! Mívají často jen deset minut na své předem přihlášené vystoupení.
Já se, v souladu s názvem článku, na který právě reaguji, též ustavičně ztrácím. Třeba na kongresech! Sedím způsobně a poslouchám - to ano, po celý program! To, co v něm načerpám, pak se zaujetím předávám v ordinaci pacientům. Kolem mně při kongresu sedávají příjemní a nenucení lidé, kteří se věnují práci, kterou já bych moc neuměla, a tak se alespoň uklidňuji myšlenkou, že těm borcům nevadí, že stvoření na plakátu má všechny předloketní kosti stejné!
Napadlo mě, že budu upřímná. Možná budu právě to, čemu se říká slepice a možná, že budu i kvočna, ale myslím to dobře a snad to podám i trochu s humorem!
Mívala jsem dlouhé vlasy, všechny stažené do culíku. Jednou mě někdo upozornil, že se mám česat jinak, protože mám hlavu jako perlička! Úzký pas, zatímco pod ním se mi rýsovala výrazná tendence k obezitě typu hruška. Existuje jistá věda nebo snad teorie - co mi, z jejího pohledu, asi napovídají, minihlava, pasík a výrazný podstavec? Nesignalizují snad něco, jako osobu typu Uklizeno, navařeno a sex, kdykoliv se zachce?
V první třídě jsem uháčkovala pytlík místo šály. Zapomněli mi zřejmě říct, že se na konci řady musím zastavit a práci otočit! Zútulňovala jsem kůlny a poctivě jsem v nich také pečovala o psa. Raději jsem měla početnici pod postelí, než aby se plyšák špatně vyspal - musel do hotelu ve skříni! Když jsem vyrostla, libovala jsem si, jak mi koberec ladí s tapetami. Nesnášela jsem, když mi někdo pohnul záclonou a nevrátil ji zpátky. Klidně třistapětašedesátkrát v roce jsem na vyzvání zopakovala známou filmovou hlášku. Pokaždé jsem sklidila stejný smích. Proč potom bažit po častých změnách, když se dá tak jednoduše zlepšit druhým nálada?
Původně jsem měla v úmyslu popsat problém pocitu naplněnosti z úhlu někoho, kdo se dívá zpátky a hledí na sebe. Nejde jen o to, že se ženská někdy sobě ztrácí - ono je to ztrácení se, ostatně, relativní! Tak například, člověk, který by obyčejné paní, která píše dopis do nějaké redakce dva dny, jen aby měl tu správnou úroveň, zkrátil i text Archimédova zákona, aby se mu vešel do pevně určeného místa na stránce dopisů od čtenářů, ten by byl asi ztracen i víc!
Samozřejmě, že se mozek zdokonaluje v tom místě, kde je používán, a tam, kde leží ladem, chátrá! Je to stejné, jako se svaly. Ztuhlý krk, pod ním ochablý sval na lopatce, jde se venčit obří psisko, které ustavičně škube za vodítko. To pak bývá v oblasti ramene občas bolestivě znát!
Já se ztrácím, protože mě to baví! Navařeno - kvalitně, chutně, racionálně a esteticky, to přece není jedno! Uklizeno, to také není jedno! Třeba prach - ten vyklepeš oknem a on se vrátí dveřmi! Sexu, kdykoliv se zachce, toho se asi občas zachce - osobám, které se vzájemně fyzicky přitahují a které se navzájem respektují a ctí!
Podoba čehokoliv s čímkoliv a s kýmkoliv v textu níže je vyloučena. Pokud můžu něco napsat, bude to znít asi takto:
Neříkej mi, že nemám pořád dělat zbytečné práce, zatímco se jistá Miluna potápí a to tě oslovuje víc! Nevyprávěj mi o tom, že jsou ženské, které o něčem jsou a ženské, které jsou pro tebe nudné a příliš ti neříkají! Potápěj se ty! Mne to nebaví! Kdyby to bylo nutné, tak se do toho, doufám, dám! Baví mě něco, co dělá domov domovem a co tobě, patrně, moc nepůjde. Zkus si to, na pár dní nebo raději na pár týdnů, sám!
Nemění se nám IQ, mění se podmínky žití. Jsme nastaveni tak, jak si to situace žádá. Vždycky je něco za něco! Jen musím vědět, jestli mě těší pomyšlení, kdo zrovna jsem. Nechci být šedá nespokojená myš. Klidně budu taková přiměřeně sebevědomá a vyrovnaná Myš! Při vší úctě k lidem na špici, k těm, na které bývá právem hodně vidět - i na vrcholu běží časomíra a možná, že právě tam se s ní špatně smlouvá! Je na lidech, jak žijí - jestli s radostí a užíváním si přítomného času nebo spíš často jen s pocitem marnění času!
