„Skandální“ učebnice dějepisu: rozbor didaktika

Kolem této učebnice se rozhořela bitva, které mnozí historici věnovali už několik textů, různě na sebe reagují a vyčítají si všelijaké věci. Dokonce se objevilo nařčení, že pan X „vynáší suverénní soudy s jistotou ignoranta, který o didaktice neví nic“. To pro mě ovšem znamenalo výzvu, aby se podíval na učebnici někdo, kdo o didaktice ví vše. Ano, správně, podíval jsem se osobně nejen na učebnici, ale i na mnohem tlustší metodickou „Příručku učitele badatelského dějepisu“. Jako autor učebnic Občanky, které řeší i stejná nebo podobná témata, i jako někdo, kdo dějepis učil na základní škole (a příbuzný obor - sociologii - na univerzitě) mám jasnou představu, jak má kvalitní výuka dějepisu vypadat a mohu tedy posoudit, jak učebnice pomáhá podobně smýšlejícím učitelům jako jsem já. Tedy těm, kdo ve výuce používají pestré metody k rozvoji potřebných soft skills žáků.

Nebudu ovšem posuzovat správnost informací v učebnici, které jsou často školometské a vůči reálné výuce odtažité. Nebudu také nijak zohledňovat pozice pánů ve sporu, kteří do hádek o tuhle učebnici zatáhli vzájemné vztahy, své vnímání dějin, osobní historické i současné křivdy a v podstatě vyvolali tsunami ve sklenici vody. Tým autorů je mi svým pojetím učebnice sympatický, ale některé výrazné nedostatky učebnici srážejí, přes to všechno, co je v ní dobré. Nevím, jestli pánové historici vůbec pochopí největší podstatu jejich omylů ve sporu. Není totiž například vůbec důležité, jestli má pravdu jedna polovina historiků, která napočítala 12 ministrů s demisí nebo druhá polovina, podle kterých jich bylo 14. Důležité je, zda tohle musí deváťáci vůbec vědět a zda téma demisí v roce 1948 dokáže učitel využít k jejich badatelské práci. Protože ti hádající se historici, často diskutují o tom, co se má žákům vykládat „správně“. Přitom je pedagogicky správné jim neříkat vůbec nic! Místo indoktrinace jiným názorem mají žáci zažít opravdovou badatelskou výuku, ve které mluví jenom prameny a žáci si osvojují potřebné dovednosti. Učebnice ani učitel nemá žákům postoje vnucovat, ale ukázat jim způsob, jak pro jejich vytvoření získat podklady, data, výpovědi, odkazy. Učebnice se o podobný přístup snaží, ale bohužel v mnohém chybuje.

Grafika

Učebnice má podle mého soudu průměrnou, dokonce spíše podprůměrnou grafiku. Oči nijak nepoutá, a to nesouvisí jen s tím, že je často nebarevná a převládá nudný šedý odstín. Dělení stránek není žádná sláva, ikony ani jiné zajímavé grafické prvky tu nejsou, jenom suchá čísla. Pokud to mělo připomínat nezábavný formát archivních dokumentů, tak se to povedlo, ale jen zčásti. Reálné historické dokumenty mají zajímavou patinu, zatímco zde z hlediska grafiky prostě není zajímavého nic. Je to pekelně nudné. Stránky jsou si podobné jako vejce vejci, jsou zaměnitelné a mrtvé.

Ke grafice patří fotografie, obrázky, infografika. Hodně se mi líbí, že je tu snaha pracovat nejen s historickými mapami, ale i s karikaturami, plakáty, grafy. Ale musím bohužel konstatovat, že velmi často je grafika matoucí až nesmyslná. Autoři to vysvětlují snahou o jakousi evokaci, ale vycházejí z toho nesmysly, které si děti mohou lehce zafixovat. Například pod výrazným nadpisem Vojáci ve válce je otázka „Jací byli němečtí vojáci za druhé světové války?“ a pod tím z nějakého důvodu NEJSOU němečtí vojáci z druhé světové, ale jen lidé v kostýmech. A tohle se v učebnici děje mnohokrát! Masaryk v učebnici není autentický Masaryk, ale herec Martin Huba v roli Masaryka. Aniž by to bylo kdekoliv na stránce uvedeno! A podobně. Jak mohou žáci badatelsky pracovat, když sama učebnice příliš často přináší zkreslenou interpretaci? Samozřejmě znám argumenty autorů, proč to tak je, ale jsou mylné a vedou ke zmatení a omylům.

Další věc, kterou nemohu pochválit, je přílišná doslovnost. Jak mají žáci bádat, když se jim vše v nejednom případě na obrázek zakroužkuje jako v první třídě? Nehledě na to, že to pak kazí grafiku. Pokud už má někdo na fotografiích něco kroužkovat, musí to být žáci! Vím, že učebnice má návaznost na různá videa, ukázky filmů a podobně. To mě ale při hodnocení publikace příliš nezajímá, neboť kvalitní učebnice má být autonomním dílem, tedy graficky povedená bez ohledu na to, co si pak žáci pustí na videu.

Obsah

Začnu zase pochvalou. Oceňuji zaměření většiny úkolů na samostatné myšlení žáků. Líbí se mi, že se otázky ptají žáků na názor, na jejich vlastní interpretaci, dokonce i emoce. Chválím autory i za kulturní odkazy na filmy, počítačové hry, seriály. Jako autor učebnic dobře znám úskalí takových parabol. Někdy se to povede lépe (zde odkaz na film „Rocky IV“ u kapitoly „Studená válka“), jindy hůře (plakát Pink Floyd u kapitoly „Rozpad Sovětského svazu“) a ještě jindy vůbec (film „Indiana Jones a dobyvatelé ztacené archy“ a u něho otázka: „Může nám sledování takového filmu pomoci porozumět arabskému světu?“) Ale důležité je se o to pokoušet. Někdo by řekl, že podobné odkazy patří spíše do metodiky pro učitele, ale já podobné věci v učebnici mám také a líbí se mi to. To, co kazí dojem, je to nepřiměřené množství odkazů na různé filmy a seriály. Jsou jich desítky! Budí to dojem, že žák, který se zajímá o historii, se má spokojit s tím, jak je tato historie zpracována „umělecky“. Bez ohledu na to, zda jde o komedii nebo parodii. Přísněji řečeno - badatelské pojetí práce by právě mělo tyto interpretace úplně vyloučit a žák by si měl postavit vlastní. Tady je ideová stránka badatelské výuky úplně postavená na hlavu!

Nejhorším případem takového podlehnutí neautentickému pojetí je, když se nějaká taková interpretace vydává málem za dokumentární rekonstrukci. Například využití scény z „Pelíšků“ v kapitole „Co se o minulosti (ne) dozvídáme od pamětníků“ nebo fotografie z filmu „Hair“ jako ilustrace v kapitole „Bouřlivá šedesátá léta“ jsou úplně mimo mísu. Muzikál „Hair“ nepochybně do oněch šedesátek patří: vznikl v té době a šokoval nejen slovníkem, drogami a nahou scénou. Ale ne film! Forman své dílo natočil až skoro dvacet let poté. Sledujeme v něm tedy pozdní interpretaci toho, co si český imigrant z totalitní země předělal ke svému obrazu z úspěšného muzikálu. Nikdo nepopírá silný protiválečný étos, ale co je na tom bouřlivého z šedesátek? Nezajímalo by žáky spíše to, jak se v šedesátých letech zapojili do politického života studenti než muzikální herec? V Paříži v roce 1968 vše začali právě studenti, když obsadili univerzitu. Poté ve městě vyrostly barikády a po generální stávce padla vláda. Tomu já říkám „bouřlivá šedesátá léta“! Paralelu s naší „sametovou revolucí“ tu máme jako na talíři. Učebnice místo toho nabízí filmovou scénu, jak herec Treat Williams tančí po stole a shazuje prostřené příbory a talíře.

Za klad považuji, že texty jsou většinou srozumitelné a přístupné. Jejich výběr je věcí autorů, tuhle volbu udělali sami a nesou za ni odpovědnost. Na rozdíl od jiných učebnic dějepisu jsou velmi pestré a zajímavé. Podle mého názoru je tu ovšem příliš pamětnických vzpomínek na úkor jiných pramenů, třeba dobových vyhlášek a podobně. V kapitole o odboji není jediný text letáku nebo jeho obrázek, proč? Zato hned poté překvapí dvě stránky výhradně věnované stavbě koncentračního tábora z LEGO stavebnice. Ufff. Také se mi v hlavě vynořila otázka: když je tu tolik odkazů na filmy, proč tu nejsou odkazy na válečnou literaturu? To by provázalo dějepis s českým jazykem a možná ještě více přitáhlo fanoušky historie k četbě. Pro mě není úspěch žák, který si na základě aktivity v dějepisu zahraje počítačovou střílečku „Wolfenstein“ (která má v učebnici velký obrázek) nebo se opět podívá na film „Obecná škola“ (která má v učebnici také velký obrázek). To je trochu laciné. Pro mě je pedagogickým úspěchem žák, který si po hodině dějepisu přečte třeba „Most přes řeku Kwai“.

Didaktika

Poslední část budu věnovat didaktice, což je pro mě největší slabina učebnice. Autoři se zaklínají metodou E-U-R, což je jedna z metod plánování výuky, ale ani zdaleka ne jediná. Zpracovat všechny kapitoly takto je stejné jako svázat si ruce. A to je omezující. Ve skutečnosti je ale ještě hůře. Protože i ty nejlépe položené otázky až příliš často vedou k jednomu jedinému způsobu práce, která vypadá takto: 1) učitel zahájí evokaci, 2) žáci něco z učebnice čtou nebo si prohlížejí fotografii, 3) zapisují si do pracovního sešitu své poznatky, 4) pak je sdílejí, 5) učitel kontroluje, zda to mají správně. Tato správnost a hloubka pochopení je pak v „Příručce pro učitele“ škálována do tří stupňů. A tak jdou hodiny dějepisu pořád stejně, ať je téma jakékoliv. Samozřejmě lze použít materiály z učebnice didakticky mnohem lépe, ale to učebnice vlastně nepodporuje, to musí učitel udělat učebnici navzdory. Velmi chybí diferenciace i individualizace, tedy různost úkolů podle obtížnosti a zájmu žáků. V tomhle je učebnice zpátečnická, určitě ne progresivní.

Když jsem mluvil o dobře položených otázkách, týká se to většiny problémů v učebnici, ale ne všech. Obtížnost je někdy nepřiměřená. Po svých dlouholetých zkušenostech na základní škole i univerzitě tvrdím, že například úroveň: „žák dokáže zachytit ambivalentní povahu bolševické transformace“ by kvalitně nezvládla tak polovina studentů učitelství dějepisu u státnic. Zde se to chce po deváťácích!? Mnohé podobně definované výukové cíle jsou úplně mimo výseč povinných očekávaných výstupů.

Pokud se tedy v této stručné analýze podívám na učebnici celistvě, konstatuji, že jde o úctyhodný počin. Vzniklo nadprůměrné dílo, ale průměr u našich učebnic není příliš vysoko. Z hlediska podpory kvalitní výuky je ale učebnice plochá a příliš jednostranná. Jde o zmařenou šanci poskytnout učitelům pestřejší metody výuky dějepisu. Z hlediska vizuálního vzhledu je učebnice pro mě zklamání, jakkoliv jsou některé fotografie a grafy zajímavé. Mnohdy přináší učebnice příliš obtížné úkoly a tady by mohl učitel mnohé žáky na cestě badatelství „poztrácet“. Autorům někdy chybí ohled na žáka, který není fanouškem historie a nejsem si jistý, zda to práce s touto učebnicí změní. Učebnice by bohužel mohla vést k názoru, že badatelské pojetí vlastně znamená, že po rozboru nějakého textu nebo fotografie vypukne řízená diskuze, kde učitel koriguje správnost žákovských názorů. A to opravdu není kvalitní výuka.

Učebnice: Soudobé dějiny – badatelská učebnice dějepisu pro 9. ročník, ISBN978-80-7489-617-0, rok vydání2022, autoři: kolektiv autorů ÚSTR

Výběr z diskuze:

https://www.ustrcr.cz/zprava-ustr-se-distancuje-od-ucebnice-soudobe-dejiny/

https://www.fraus.cz/cs/o-nas/pro-media/tiskove-zpravy/vyjadreni-nakladatelstvi-fraus-k-ucebnici-soudobe-dejiny-25669

https://medium.seznam.cz/clanek/jaroslav-pinkas-pravo-na-badatelske-dejiny-13654

https://medium.seznam.cz/clanek/ivo-cerman-ucebnice-soudobych-dejin-opravdu-obsahuje-chyby-16321

https://medium.seznam.cz/clanek/ivo-cerman-propaguje-nova-ucebnice-dejepisu-socialismus-9514

https://www.eduin.cz/clanky/jaroslav-pinkas-obrana-badatelske-ucebnice-dejepisu/