Článek
Celá generace Němců 30. let prošla výchovou, která z poslušnosti udělala ctnost a z přemýšlení problém. Právě to chtěli Fromm a Weiss pochopit, když v letech 1929–1931 rozeslali tisíce dotazníků mezi dělníky a úředníky ve Výmarském Německu.
Z jejich dat vyplývalo, že lidé vychovávaní ve strachu, přísné hierarchii a bez prostoru pro vlastní názor hledají v dospělosti úlevu v tom, že se mohou podřídit někomu, kdo rozhodne za ně. Zní to absurdně, ale kdo se celý život učí poslouchat, ten se svobody začne bát. A právě tenhle strach bývá úrodnou půdou pro autoritářství.
Takže jestli chcete, aby z vašeho dítěte vyrostl poslušný občan, který nikdy nezpochybní autoritu, zde je návod.
1. Neptej se proč, prostě dělej, co říkám
Základ každé autority je zákaz diskuze. Dítě se naučí, že o věcech se nemluví, že pravidla prostě jsou. Fromm a Weiss zjistili, že právě v rodinách, kde se neptalo proč, se formoval typ člověka, který se později snadno přizpůsobí příkazům shora. Svoboda začíná otázkou, takže pokud chcete poslušnost, musíte tu otázku zabít hned v zárodku.
2. Straš láskou
Nic nefunguje tak spolehlivě jako citové vydírání. „Maminka tě nebude mít ráda, když zlobíš“ je výchovná mantra, která v dítěti zasune do hlavy jed: láska = poslušnost. Fromm tomu říkal emoční vydírání s náboženským efektem. Dítě, které se bojí, že ztratí lásku, se později bojí ztratit vedení. A strach z opuštění je základem slepé loajality.
3. Udělej z autority posvátnost
Zbožštěte pravidla, učitele, otce, Boha i policistu. Ne proto, že by všichni byli skvělí, ale aby dítě pochopilo, že autorita je nedotknutelná. V dotaznících se ukazovalo, že lidé vychovaní v nábožensky přísných rodinách měli větší sklon k podřízenosti, a zároveň k pohrdání těmi, kdo se nepodřizují. Kdo se klaní, rád trestá ty, co neklekají.
4. Disciplína nade vše
Rodina jako malá kasárna. Rozkazy, přesnost, okamžité splnění žádosti. Dítě si zvykne, že pořádek je důležitější než pocit, a poslušnost důležitější než porozumění. Fromm a Weiss mluvili o tzv. autoritářském charakteru, který hledá jistotu v systému, i když ten systém je krutý. Kdo si zvykne na disciplínu bez smyslu, snese i diktaturu bez rozumu.
5. Nenech ho rozhodovat
Chce si vybrat, co si oblékne, nebo co bude jíst? Chyba. Rozhodování vytváří odpovědnost, a odpovědnost rodí sebevědomí. A sebevědomý člověk se hůř ovládá. Fromm a Weiss popsali, že právě ti, kdo nikdy nesměli sami rozhodovat, se později s úlevou vzdávají svobody, protože je děsí. Naučte dítě, že o všem rozhodují jiní, a už nikdy nebude mít problém poslouchat.
6. Černobílý svět
Složité otázky? Ne. Naučte dítě, že svět se dělí na dobré a zlé, my a oni. Ve výzkumu se ukázalo, že právě tenhle způsob myšlení, rozdělování lidí na čisté a nečisté, byl typický pro autoritářské osobnosti. Dítě, které nezná šedou, později snadno přilne ke komukoli, kdo křičí oni můžou za všechno.
7. Potlač emoce
Slzy? Zbytečné. Hněv? Nepřijatelný. Učte dítě, že city jsou slabost. Fromm zdůrazňoval, že citově potlačení lidé jsou náchylní k masovému chování a nahradí individuální city kolektivními emocemi, například davovou nenávistí. Když doma nesmí plakat, bude později křičet s ostatními.
8. Svět venku je nebezpečný
Cizinci, odlišní, jinak smýšlející, ti všichni jsou podezřelí. Pokud chcete poslušnost, budujte strach z odlišnosti. Fromm a Weiss upozorňovali, že výchova vedená nedůvěrou a izolací posiluje uzavřenost a xenofobii. Kdo se bojí světa, ten se nikdy nevydá hledat pravdu.
9. NE je sprosté slovo
Pochval dítě, když se přizpůsobí, a trestej, když se vzpírá. Postupně si spojí přijetí s poslušností a odpor s opuštěním. Fromm to nazval mechanismus poslušné identity: člověk, který se identifikuje s autoritou, nepotřebuje už vnitřní kompas. Je mu lépe, když může být součástí. A právě z téhle touhy po přijetí vyrůstají masové hnutí.
Dítě, které má právo nesouhlasit, se nebojí autorit a to musíme potlačit. Kdo neřekne ne doma, neřekne ho ani venku.
10. Zákaz smíchu
Humor je nebezpečný. Když se směješ autoritě, její kouzlo mizí. Děti, které se umí smát i těm vážným věcem, si pěstují odstup a kritické myšlení. A to je poslední, co diktátoři potřebují. Fromm říkal, že schopnost ironie a sebereflexe je znakem psychické svobody. Kdo se umí zasmát, už není otrok.
Svoboda začíná doma
Není těžké vychovat poslušné dítě. Stačí málo: trochu strachu, pár zákazů a žádné otázky. Ale poslušnost není ctnost, je to výcvik. A když výcvik trvá od plenek, není divu, že pak dospělí hledají nového velitele, kterému mohou sloužit.
Fromm s Weiss to nepsali proto, aby rodiče děsili, ale aby ukázali, že svoboda začíná doma. Ve chvíli, kdy dítěti dovolíte ptát se, smát se a říkat NE, možná z něj vyroste někdo, kdo se nenechá ovládat vámi, ani nikým jiným. A to je vlastně ten největší kompliment, jaký může rodič dostat.
