Článek
Na začátku jejího života nebylo nic výjimečného. Narodila se anglickému otci a francouzské matce a vyrůstala v prostředí, kde se přirozeně pohybovala mezi dvěma kulturami. Když vypukla druhá světová válka, mnoho bohatých žen tehdy poslali na bezpečná místa. U Anne Marie to ale nefungovalo. Vstoupila do Women’s Auxiliary Air Force (Ženské pomocné letecké služby) a brzy si jí všimli i lidé ze Special Operations Executive (Oddělení zvláštních operací), tajné britské organizace, která vysílala své agenty přímo do okupované Evropy.
Pro část velitelů byla příliš mladá a příliš ženská. Jenže ona měla něco jiného. Odvahu, vytrvalost a odhodlání, které se nedaly přehlédnout.
Začátek nejtěžší práce jejího života
V lednu roku 1944 byla Anne Marie vysazena padákem na jihozápad Francie. Dostala krycí jméno Colette a úkol, který na první pohled nevypadal hrdinsky. Měla být kurýrkou v síti Wheelwright, kterou vedl zkušený důstojník George Starr.
Kurýrka neznamenala být poslíčkem. Anne Marie fungovala jako jednočlenná zpravodajská síť. Nosila přísně tajné zprávy, přenášela informace mezi odbojovými skupinami, chodila přes horské stezky, jezdila stovky kilometrů na kole přes nacistické kontrolní body. Cestovala vlaky plnými německých vojáků a schovávala dokumenty, jejichž odhalení by znamenalo mučení a popravu.
Když odvaha narazí na předsudky
Její výkon byl v terénu bezchybný. Přesto se setkávala s nedůvěrou. Velitel Starr měl pověst tvrdého a nekompromisního důstojníka a Anne Marie musela své schopnosti potvrzovat znovu a znovu.
Přesto pokračovala. Dokázala, že kompetence není otázkou pohlaví. Přežila situace, které by mnoho jejích kolegů položily, a pomohla udržet síť Wheelwright funkční i v nejtěžších obdobích.
Po vylodění v Normandii začal nacistický hon na odboj. Německé jednotky pátraly po kurýrech a operativcích. Během intenzivních bojů Starr vedl ozbrojené skupiny. Anne Marie dodávala zbraně, přesouvala informace a ničila dokumenty dřív, než je gestapo dokázalo získat.
Po válce jejich osobní spory nezmizely. Starr nakonec veřejně přiznal to, co nemohl popřít, že Anne Marie Walters byla odvážná, kompetentní a naprosto klíčová pro úspěch jejich mise.
Po válce napsala pravdu
Když válka skončila, rozhodla se Anne Marie udělat něco, co tehdy nebylo samozřejmé. Napsala knihu Moondrop to Gascony. Byla to upřímná a neuhlazená výpověď o tom, co zažila, jak fungoval odboj, jaké byly vztahy v SOE a jaké překážky musely ženy překonávat.
Kniha získala prestižní Llewellyn Rhys Prize (britská literární cena pro mladé autory) a stala se zásadním dokumentem ženského podílu na válečném úsilí.
Anne-Marie Walters roku 1967
Život po válce a odkaz, který zůstal
Úspěch knihy ale nebyl koncem její cesty. Anne Marie po válce pokračovala tam, kde se cítila nejsvobodnější, u psaní a práce s textem. Získala MBE za svou službu a postupně vybudovala vlastní literární agenturu, která jí umožnila žít život mimo pozornost veřejnosti, ale stále obklopený příběhy. Stejně jako ve válce i v civilu pracovala s pečlivostí a vytrvalostí, které ji provázely jako kurýrku. Žila klidně, cestovala, pracovala a udržovala vazby s lidmi, kteří prošli stejným výcvikem a stejným rizikem.
Zemřela v roce 1998, daleko od dramat, která ji kdysi obklopovala, ale s vědomím, že její práce měla smysl.
Příběh Anne Marie Walters je důkaz, že velké dějiny se skládají z tichých, nenápadných činů lidí, kteří se rozhodli nenechat svět padnout. A také připomíná, že podceňovaní lidé mohou být tím největším aktivem, které má společnost k dispozici. Stačí jim dát šanci. Nebo si ji vezmou sami.
