Článek
Grace Hopper byla drobná, přísná a neuvěřitelně chytrá žena. Když se během druhé světové války pokusila vstoupit do amerického námořnictva, řekli jí, že je příliš stará, příliš hubená a že by se raději měla držet matematiky. Většina lidí by to po takové odpovědi vzdala. Ona ne.
Dostala se do speciálního programu WAVES, vybojovala si výjimku a nakonec se ocitla u obřího experimentálního počítače Harvard Mark I. Tento stroj zabíral celou místnost a vydával zvuky jako mechanická továrna. A právě tam začal příběh, díky kterému dnes technologie rozumí našim slovům, ne jen jedničkám a nulám.
Revoluční myšlenka, která změnila svět
V padesátých letech se programování skládalo výhradně z čísel. Dlouhé sloupce jedniček a nul, žádná slova, žádné zkratky, žádné názvy příkazů. Byla to náročná práce, která vyžadovala obrovskou pozornost a trpělivost. Grace ale přišla s otázkou, která tehdy zněla skoro jako rouhání.
„Proč musí lidé mluvit jazykem počítače? Proč nenaučíme počítač rozumět nám?“
Odborníci jí říkali, že je to nemožné. Tvrdili, že počítače dokážou zpracovávat pouze čísla a že lidský jazyk pro ně nikdy nebude použitelný. Grace jejich námitky ignorovala. V roce 1952 dokončila první funkční kompilátor, program, který dokázal převádět lidské příkazy do strojového kódu.
Mnozí kolegové jej odmítali používat. Jako by se báli, že přijdou o svou exkluzivitu. Grace pokračovala dál a z jejího nápadu vyrostlo něco, co dnes používají banky, státy, aerolinky i poštovní systémy.
Jazyk, který řídí moderní svět
Na konci padesátých let vedla Grace vývoj jazyka COBOL. Šlo o první programovací jazyk, který měl být srozumitelný i pro lidi bez technického vzdělání. Žádné složité symboly. Jen běžná slova, jako například READ, WRITE nebo COMPUTE.
Profesionální programátoři se tomu tehdy smáli. Připadalo jim to příliš jednoduché. Grace ale věděla, co dělá. Chtěla jazyk, který mohou používat lidé ve firmách, úřadech a velkých institucích. COBOL se stal přesně tím.
Dnes, ve chvíli, kdy čtete tento článek, COBOL stále zpracovává:
- 95 % transakcí v bankomatech
- 80 % plateb kartou
- většinu světových letenek a rezervací
- biliony dolarů denně
Je to jeden z nejdéle používaných jazyků v historii a jeho stabilita je tak vysoká, že se ho dodnes nepodařilo úplně nahradit.
Žena, která pojmenovala „bug“ a nosila v kapse nanosekundu
V roce 1947 Grace pracovala na počítači Mark II, když se stroj náhle zastavil. Její tým hledal příčinu a nakonec objevil malou můru, která uvázla v relé. Grace ji opatrně vyndala, přilepila ji do technického deníku a k tomu napsala poznámku: „První skutečný případ nalezeného bug(u).“
Tento okamžik se stal legendou a slovo bug dostalo význam, který používáme dodnes.
Grace ale nebyla výjimečná jen svou precizností. Dokázala vysvětlovat složitou techniku způsobem, který pochopil každý. Při výuce si všimla, že nikdo nedokáže správně představit, jak dlouho trvá jedna nanosekunda. Pro většinu lidí je to prázdné slovo bez obsahu.
Začala proto nosit v kapse kousek drátu dlouhý 11,8 palce, což je vzdálenost, kterou světlo urazí za jednu nanosekundu. Když vysvětlovala zpoždění signálu generálům nebo novým programátorům, prostě jim drátek vložila do ruky. Najednou to chápali.
Pro mikrosekundu měla drát dlouhý skoro tři sta metrů. Ten se do kapsy nevešel, ale jako ilustrace fungoval skvěle. Grace tím dokázala, že technické koncepty nemusí být abstraktní. Stačí je podat tak, aby si je člověk dokázal fyzicky představit.
Admirálka, kterou námořnictvo nakonec potřebovalo víc než ona jeho
Námořnictvo zjišťovalo, že Grace je nenahraditelná. Tolik, že ji několikrát povolali zpět z důchodu. Vždy řekla ano. Její odborné znalosti byly potřeba při každé velké změně, která se týkala počítačových systémů a jejich vývoje.
Nakonec odešla až v roce 1986, kdy jí bylo sedmdesát devět let. Stala se jednou z nejstarších aktivních důstojnic v historii amerického námořnictva. Získala více než čtyřicet čestných doktorátů a desítky významných ocenění.
Ve svých posledních rozhovorech stále nosila uniformu a rozdávala drátky nanosekund, jako by to byl její podpis.
Odkaz, který dnes nosíme v kapse i v telefonu
Grace Hopper zemřela 1. ledna 1992. Ale svět na ni nezapomněl. Dnes po ní nese jméno torpédoborec USS Hopper, superpočítač na Yale, budova v kampusu Meta a největší světová konference žen v IT: Grace Hopper Celebration.
Její odkaz ale není jen v názvech institucí. Je v každém počítači, v každé aplikaci, v každém systému, který mluví naším jazykem. A je v myšlence, kterou celý život prosazovala.
Technologie mají sloužit lidem, ne naopak.
