Článek
Ve chvíli, kdy učitel prochází hromadu domácích úkolů, začíná si všímat zvláštního vzorce. Některé práce jsou přesné jako z učebnice, jiné působí podezřele dokonalým jazykem. Detektory AI mu ukážou neurčité procento pravděpodobnosti a místo jistoty přichází frustrace. A právě tady vstupuje do debaty Andrej Karpathy, přední odborník na umělou inteligenci a bývalý výzkumník OpenAI. Jednoduše říká, že tenhle boj už nejde vyhrát.
Konec honu na čarodějnice
Karpathy to popsal bez příkras. Detektory na AI texty nefungují a nikdy spolehlivě fungovat nebudou. Modely se zlepšují tak rychle, že je žádný kontrolní nástroj nedokáže dohnat. Je to závod, který školství prohrálo ještě dřív, než doopravdy začal.
Na sociálních sítích upozornil i na projekt Nano Banana Pro, který umí řešit úlohy, psát texty a přitom přesně imitovat rukopis studenta. Když AI dokáže opsat příklad jako člověk a ještě krásněji, snaha odhalit generovaný úkol ztrácí smysl.
V tu chvíli přestává být domácí úkol ukazatelem vědomostí. Stává se měřítkem přístupu k technologiím.
A number of people are talking about implications of AI to schools. I spoke about some of my thoughts to a school board earlier, some highlights:
— Andrej Karpathy (@karpathy) November 24, 2025
1. You will never be able to detect the use of AI in homework. Full stop. All "detectors" of AI imo don't really work, can be… https://t.co/jEtuuW3bGP
Školství nestíhá tempo doby
Podobnou situaci jsme už zažili s příchodem internetu. Když byli studenti poprvé schopní opsat celé odstavce během minuty, školy reagovaly zákazy. Teď se děje totéž, jenže rychlost vývoje AI je úplně jinde. Studenti dnes používají modely, které detektory ani neznají.
Karpathy proto navrhuje změnu přístupu. Hodnocení má probíhat hlavně ve škole, kde učitel opravdu vidí, co dítě umí. Domácí úkoly se mohou stát spíše tréninkem, kde AI slouží jako osobní tutor, ne jako skrytý autor práce na známku.
Úkol pro školy: Naučit děti žít s AI i bez ní
Karpathy zdůrazňuje, že cíl vzdělávání se vlastně nezměnil. Děti se mají naučit myslet, chápat a řešit problémy. Jenže k tomu dnes přibývá nová dovednost. Pracovat s AI tak, aby byla pomocníkem, ne náhradou za vlastní úsilí.
Student by měl být schopný AI používat, píše, ale měl by být schopný existovat i bez ní.
To je podstata celé změny. Nezakazovat technologii, ale naučit se žít vedle ní.
Co s tím mají udělat školy, učitelé i rodiče
Školství stojí před rozhodnutím. Buď bude investovat energii do detektorů a sankcí, které nikdy nebudou fungovat. Nebo přijme realitu a nabídne způsob výuky, který stojí na práci ve třídě, osobních dovednostech a férovém hodnocení.
AI nemizí, studenti ji budou používat dál a teď jde o to, zda s nimi školy dokážou držet krok, nebo zůstanou o generaci pozadu.
