Článek
„Dám si jen skleničku, abych se trochu uklidnila.“ Tak to začíná u spousty lidí. Po práci, po dni s dětmi, po stresu. Sklenička se stane večerním rituálem, který si člověk ani neuvědomuje.
Eva, čtyřicetiletá máma dvou dětí, říká, že bez vína by nezvládla večery. Její situace není výjimkou. Podle Národního monitorovacího střediska pije denně nebo téměř denně 6 až 11 % dospělých. Rizikově pije 15 až 18 procent populace, což je kolem 1,5 milionu lidí.
Tvrdá čísla, která bolí
Podle poslední zprávy NMS se v Česku vypije ročně 160 litrů alkoholických nápojů na osobu. Naše spotřeba je dlouhodobě jedna z nejvyšších na světě.
Každý šestý dospělý se pohybuje v rizikové zóně, kde už alkohol ohrožuje zdraví i vztahy.
V souvislosti s pitím alkoholu umírá v Česku ročně 6 až 7 tisíc lidí.
Společenské a ekonomické náklady přesahují 43 miliard korun ročně, tedy přibližně 0,7 procenta HDP.
To jsou peníze, které mizí v léčbě, ztrátách produktivity a dopadech na rodiny.
Proč pijeme tak moc
Alkohol v Česku není jen nápoj, ale kulturní jazyk.
Pivo patří k fotbalu, vínem se zapíjí radost i smutek, panákem se začíná každá oslava.
Nepít je společenské faux pas. Kdo si nedá, bývá považován za divného, nemocného nebo moralistu.
V reklamách je alkohol symbolem přátelství a uvolnění. V realitě je ale symbolem vyčerpání a úniku.
Často ho pijeme ne proto, že bychom chtěli, ale protože se bojíme být jediní střízliví.
Cena, kterou nevidíme
Alkohol se podílí na tisících nemocí jater, srdečních potíží a úrazů.
Přináší i násilí v rodinách a dětem ukazuje, že pít je normální způsob, jak zvládat stres.
Zdravotní systém ročně řeší desítky tisíc hospitalizací spojených s pitím. Ztrácíme peníze, čas a lidi, kteří by tu mohli být déle.
Je zvláštní, že žijeme v době, kdy se lidé bojí cukru, lepku a éček, ale sklenička vína denně se pořád považuje za zdravý zvyk.
Alkohol je legální, levný a společensky přijatý. To z něj dělá nejnebezpečnější drogu, protože ji nikdo nebere vážně.
Co si z toho odnášíme
Nepotřebujeme zákaz piva ani nové zákony. Potřebujeme přestat dělat z pití společenskou povinnost.
Když někdo řekne, že nepije, měl by slyšet „dobře“, ne „proč“.
Méně alkoholu neznamená méně zábavy, ale víc svobody rozhodovat se podle sebe.
Zdroje
