Článek
Píše se rok 1941. Polsko je okupované, lidé mizí z vesnic, Židé jsou odváženi do ghett a táborů. Všichni se bojí. Jen doktor Eugeniusz Łazowski přemýšlí, jak by mohl svým pacientům pomoct. Nemá zbraně ani vliv, jen stříkačku, trochu vědeckého vzdoru a odvahu, která hraničí s šílenstvím.
Jak se rodí zázrak
Jeho přítel, doktor Stanisław Matulewicz, zjistil zvláštní věc: test na tyfus reaguje i na bakterii, která je úplně neškodná. Když člověka píchnete mrtvou bakterií Proteus OX19, test se ukáže jako pozitivní, i když je pacient zdravý. A Němci se tyfu báli víc než kulky.
Łazowski pochopil, že našel klíč. Společně s kolegou začali tajně očkovat obyvatele vesnice Rozwadów a okolí. Německé laboratoře pak při testování vzorků objevily, co vypadalo jako začátek epidemie. Okupační úřady okamžitě nařídily karanténu, zakázaly vstup i výstup a oblast prohlásily za nebezpečnou. Němci se báli nakazit, a tak se místu zdaleka vyhýbali.
Lidé, kteří by jinak skončili v transportech, zůstali doma. V karanténních zónách žili spokojeně dál, jen museli předstírat, že jsou nemocní, když přijela kontrola. Každý z nich věděl, že hraje nebezpečnou hru.
Strach jako zbraň
Když se rozšířila zpráva, že Němci chystají deportaci i v jiné vesnici, Łazowski tam vyrazil. V noci, potichu, s lahvičkou mrtvých bakterií v lékařské brašně. A brzy byla i tahle vesnice nakažená. Německé testy opět potvrdily tyfus a nacisté se stáhli.
Takto to pokračovalo tři roky. Lidé žili pod ochranou nemoci, která neexistovala. Podle historiků mohlo díky tomu přežít až osm tisíc lidí. Některé zdroje uvádějí méně, ale jisté je, že šlo o stovky zachráněných životů.
Nikdo z Němců nikdy neodhalil, že celá epidemie byla jen přelud. Báli se příliš na to, aby pacienty sami vyšetřovali. Paradoxně je ochránil strach jejich nepřátel.
Když mozek porazí sílu
Po válce Łazowski emigroval do Spojených států a dlouhá léta o svém činu nemluvil. Pracoval jako obyčejný doktor v Chicagu, až v 70. letech jeho příběh znovu objevili historici. Tehdy svět poprvé slyšel o lékaři, který vytvořil nemoc, aby zachránil lidi před smrtí.
Když se ho později ptali, proč to udělal, odpověděl prostě: „Nedělal jsem nic výjimečného. Jen jsem použil to, co jsem měl.“
Jeho příběh připomíná, že statečnost nemusí mít podobu zbraně. Někdy stačí rozum, odvaha a schopnost vidět, čeho se protivník bojí. A pak ten strach otočit proti němu.
