Článek
Někdy jde o rysy osobnosti, jindy o následky výchovy nebo životních zkušeností. Výsledky vědců ale mají jeden společný jmenovatel. Ukazují, že nešťastní lidé si své trápení často sami nevědomky udržují.
Pojďme se podívat na to, co výzkumy odhalily.
Honba za štěstím, která ničí
Možná vás to překvapí, ale lidé, kteří se snaží být šťastní za každou cenu, bývají nakonec méně spokojení. Studie ukázaly, že čím více si někdo cení štěstí a vyžaduje ho, tím hůř se cítí. Psychologové tomu říkají paradoxní efekt. Člověk s vysokými očekáváními zkrátka nemá šanci být spokojený, protože realita nikdy nemůže splnit jeho představy.
V jednom experimentu dokonce účastníci, kteří byli nabádáni, aby se snažili cítit co nejšťastnější, prožívali méně radosti než ti, kdo nic takového dělat nemuseli. Je to začarovaný kruh. Čím víc člověk tlačí na pilu, tím víc si svou snahu kazí. Místo radosti přichází zklamání.
Jak se nešťastní lidé rozhodují
Zajímavé výsledky přinesly také experimenty s rozhodováním. Nešťastní lidé se snaží vyhnout častým drobným prohrám. Místo toho raději zvolí možnost, kde je sice větší riziko velké prohry, ale nestává se tak často. Naproti tomu šťastní lidé umí tolerovat malé nepříjemnosti, pokud jim v dlouhodobém měřítku přinesou lepší výsledek.
Jinými slovy, člověk, který je dlouhodobě nešťastný, se chce hlavně vyhnout opakovanému špatnému pocitu. Paradoxně se tím ale dostává do větších problémů. Může se to projevit třeba impulzivním jednáním, riskantním chováním nebo i závislostmi. Šťastnější lidé naopak zvládají drobné ztráty a překážky s větším nadhledem.
Perfekcionismus, který bere radost
Další překážkou štěstí je perfekcionismus. Perfekcionista nedokáže prožívat radost z úspěchu. Místo toho cítí pouze úlevu, že tentokrát neselhal. Hned si ale nastaví laťku znovu výš. Žije v přesvědčení, že jen dokonalost mu dává hodnotu. To je ale recept na nekonečnou nespokojenost.
Psychologové upozorňují, že perfekcionisté mají sklon ignorovat pozitivní výsledky a vidí jen chyby. I drobný nedostatek pro ně znamená katastrofu. Je to myšlení typu všechno, nebo nic. A právě to je důvod, proč nikdy necítí opravdové štěstí. Jen strach z dalšího selhání.
Když se člověk bojí štěstí
Možná to zní zvláštně, ale někteří lidé se štěstí přímo bojí. Jde o takzvanou cherofobii, tedy strach z radosti. Tito lidé se záměrně vyhýbají pozitivním zážitkům, protože se bojí, že po hezké chvíli přijde něco špatného. Raději se proto drží zpátky a nedovolí si užít si život.
Výzkumy ukazují, že tento strach často pramení z dětství, zejména z emočního zanedbávání nebo zneužívání. Člověk si pak nese do dospělosti pocit, že radost je nebezpečná. Výsledkem je trvalé napětí a pocit, že štěstí je vždy předzvěstí problémů. Takhle si ovšem člověk sám podřezává cestu ke spokojenému životu.
Štěstí a vztahy
Dalším faktorem, který rozhoduje o dlouhodobé spokojenosti, jsou vztahy. Jedna dlouhodobá studie ukázala, že nejšťastnější lidé mají pevné vztahy a tráví hodně času s ostatními. Samota naopak patří mezi časté znaky chronicky nešťastných lidí. Kvalitní vztahy nejsou jedinou podmínkou štěstí, ale bez nich je radost v životě mnohem vzácnější.
Šťastní lidé bývají společenští, otevření a přátelští. Nešťastní naopak často žijí v izolaci nebo v konfliktních vztazích. Vztahy jsou prostě klíč. Potvrzuje se, že štěstí je opravdové až ve chvíli, kdy se sdílí.
Zacyklení v negativitě
Jedním z nejčastějších vzorců u nešťastných lidí je hloubání nad problémy. Tito lidé mají tendenci donekonečna přemítat nad tím, co se nepovedlo. Znovu a znovu si přehrávají špatné zážitky a tím si jen posilují špatnou náladu. Psychologové tomu říkají ruminace a právě ta dokáže člověka udržet v trvalé nespokojenosti.
Šťastní lidé se odlišují tím, že si dokážou udržet nadhled. Nepřehrávají si do nekonečna staré chyby, nesrovnávají se tolik s ostatními a váží si drobných radostí. Dokonce i nepříjemné události si časem pamatují v pozitivnějším světle. Nešťastní naopak zůstávají uvězněni v negativních detailech.
Co s tím?
Vědecké poznatky ukazují, že chronická nespokojenost má různé příčiny. Může to být posedlá honba za štěstím, perfekcionismus, strach z radosti, izolace nebo negativní myšlenkové vzorce. Společné mají to, že člověka drží v pasti, ze které je těžké uniknout.
Dobrou zprávou ale je, že tyto vzorce lze změnit. Dá se pracovat s vděčností, učit se tolerovat chyby a hledat podporu v blízkých vztazích. A pokud je příčinou hlubší trauma, může pomoci odborník. Cesta k radosti je možná, i když někdy vyžaduje odvahu a čas.
