Článek
Česká společnost se mění. Zatímco generace našich babiček a dědečků měla děti téměř automaticky, dnes už to dávno není samozřejmé. Statistika ukazuje, že 9 z 10 dvacátníků děti nemá. U třicátníků je bezdětných stále čtvrtina a u generací narozených v osmdesátých letech se předpokládá, že až pětina zůstane bez potomků trvale.
To, co bývalo normou, se stává jen jednou z možností. Někdo touží po velké rodině, jiný v tom vidí spíš omezení. A čím dál víc lidí si dovolí volit jinak než jejich rodiče.
Svět rodičů: smysl i nikdy nekončící práce
Život s dětmi je především o každodenní rutině, která nikdy nekončí. Po práci následuje další směna, domácí úkoly, kroužky, večerní pohádky, a někdy i noční buzení. Volný čas se smrskne na minimum a jakékoli plány se točí kolem rodiny. Přesto právě v těchto chvílích mnoho rodičů nachází pocit hlubokého smyslu. Když poprvé slyší slovo táta nebo máma, je to zážitek, který se nedá ničím nahradit.
Rodičovství ovšem mění i dlouhodobý životní styl. Často znamená přehodnocení kariéry, menší prostor pro osobní záliby a především finanční zátěž, která provází rodinu po mnoho let. Výdaje za školky, školy a kroužky se postupně zvyšují a rodinný rozpočet se nejednou otřásá. Mnozí rodiče si ale stojí za tím, že to všechno stojí za to. Děti jim přinášejí radost, hrdost i jistotu, že tu po nich zůstane někdo blízký.
Svět bezdětných: volnost i neviditelná očekávání
Život bez dětí působí na první pohled jako volnější a lehčí. Člověk má čas cestovat, zůstat déle v práci, věnovat se koníčkům nebo trávit víkendy přesně podle svých představ. Není vázaný na školní prázdniny ani na potřeby dalších členů domácnosti. Finančně má často více prostoru pro sebe, ať už jde o zážitky, bydlení nebo investice. Pocit, že má život pod kontrolou, bývá jedním z hlavních důvodů, proč se lidé rozhodují pro bezdětnost.
Ale i tento svět má svou odvrácenou tvář. V práci bývají bezdětní ti, kteří zůstávají déle, protože na to podle vedení mají čas. Kolegové s rodinou odcházejí za dětmi, takže tíha přesčasů a zastupování padá na ty bez potomků. V soukromí pak čelí otázkám okolí: proč ještě nemají děti, jestli se nebojí, že budou ve stáří sami. Společnost je sice tolerantnější než dřív, ale stigma zůstává. Bezdětnost je stále často vnímána jako zvláštnost, i když pro mnohé jde o vědomou volbu, která je dělá spokojenými.
Kdo se má vlastně líp?
Na tuhle otázku není jednoduchá odpověď. Rodiče mají zkušenost, kterou bezdětní nikdy nepoznají, silný pocit kontinuity a naplnění, který přináší výchova dítěte. Sociologické studie ukazují, že právě rodičovství patří mezi faktory, které zvyšují dlouhodobou životní spokojenost, zejména v pozdějším věku, kdy se lidé ohlížejí zpět. Na druhou stranu výzkumy také potvrzují, že rodiče malých dětí zažívají vyšší míru stresu, vyčerpání a partnerských konfliktů než jejich bezdětní vrstevníci.
Bezdětní lidé mají oproti tomu větší volnost a často i stabilnější partnerské vztahy, protože je netlačí každodenní rutina kolem dětí. Podle dat Eurostatu utrácejí bezdětné domácnosti v Česku znatelně více peněz za kulturu, cestování a volnočasové aktivity. To jim přináší jiný typ spokojenosti, okamžitou radost a větší kontrolu nad vlastním životem. Nevýhodou je, že právě bezdětní v dlouhodobých studiích častěji přiznávají pocity osamění a menší sociální opory ve stáří.
Jinými slovy, rodiče častěji obětují přítomnost pro budoucnost, bezdětní naopak žijí intenzivněji teď, ale mohou čelit důsledkům později. Kdo se má tedy líp? Záleží, zda dáváme přednost svobodě, nebo jistotě, a jestli štěstí vnímáme jako krátkodobý pocit, nebo celoživotní cestu.
Co to znamená pro naši společnost
Volba mezi rodičovstvím a bezdětností se netýká jen jednotlivců, ale i celé společnosti. Pokud se snižuje počet lidí, kteří chtějí děti, výsledkem je nižší porodnost a rychlejší stárnutí populace. Český statistický úřad uvádí, že průměrný počet dětí na jednu ženu je kolem 1,7, což je hluboko pod hranicí prosté reprodukce 2,1. To znamená, že každá generace je menší než ta předchozí.
Důsledky jsou konkrétní. Méně mladých lidí v budoucnu znamená méně pracujících, kteří přispívají na důchody. Už dnes tvoří lidé starší 65 let přes 20 % české populace a jejich podíl dál poroste. Zatímco rodiče investují část svých příjmů do výchovy dětí, bezdětní mohou přispívat jinak, například vyššími odvody nebo jinými formami podpory. To ale vyvolává otázku spravedlnosti a solidarity mezi oběma skupinami.
Společnost se také mění kulturně a rodičovství přestává být definicí dospělosti. Přibývá lidí, kteří žijí sami, a bezdětnost už začíná výrazně ovlivňovat, jak bude vypadat budoucí složení obyvatel. To povede k proměně trhu práce i spotřeby, více lidí bez dětí utrácí za služby, cestování nebo vzdělání. Současně ale může růst tlak na to, aby stát hledal nové způsoby, jak podporovat seniory bez rodinného zázemí.
Nakonec se tedy nejedná jen o individuální volbu, ale o trend, který ovlivní ekonomiku, politiku i podobu rodinných vztahů. A čím dál víc je jasné, že budoucnost Česka nebude stát jen na rodičích, ale i na těch, kteří děti mít nechtějí.
Zdroje
