Článek
Nejsme na dně, ale jsme unavení. Po letech zdražování, krizí a nejistoty se život stal jednou velkou kalkulačkou. Každý měsíc je trochu jiný, ale výsledek bývá stejný. Zbyde málo. A s tím málem musíme vydržet.
Kam mizí naše peníze
Bydlení a jídlo. To jsou dvě slova, která dnes spolykají skoro všechno.
V červnu 2025 dávala průměrná domácnost 12 800 korun měsíčně za střechu nad hlavou a energie. Za potraviny dalších 8 000. Kdo má dvě děti, ví, že to číslo bývá spíš vyšší.
Náklady na bydlení tvoří u průměrné rodiny kolem třetiny příjmů. V roce 2024 to bylo méně, ale ceny zůstaly nahoře i poté, co inflace začala klesat. Po zaplacení nájmu, jídla a dopravy zůstává stále méně peněz na všechno ostatní. Víc než polovina domácností říká, že měsíčně nic neušetří. A zhruba pětina nemá rezervu ani na nečekaný výdaj okolo patnácti tisíc korun.
Když úspory zmizí, přichází obavy
Míra příjmové chudoby v Česku sice v roce 2024 klesla na 9,5 %, ale to číslo klame. Neznamená, že se lidem daří. Znamená jen, že si zatím udrželi hladinu těsně nad vodou. Materiálně a sociálně deprivovaných bylo podle MPSV 6,1 %. To jsou lidé, kteří si nemohou dovolit ani základní věci nutné pro život.
Nejvíc ohrožené zůstávají rodiny s dětmi, především ty neúplné. Třetina samoživitelek je pod hranicí chudoby, i když pracují. Každá větší faktura znamená stres. Většina rodin přiznává, že šetří na všem, co není nutné. Na výletech, kroužcích i jídle. To není životní styl. To je přežívání.
Psychika, která nestíhá ekonomiku
Únava z počítání má i jinou cenu. Není vidět, ale bolí.
Podle výzkumů má přibližně 15 % dospělých v Česku příznaky úzkosti nebo deprese. V rodinách, které zápasí s financemi, je to ještě víc. Strach, že nevyjde na účty, že se něco pokazí, že přijdou o bydlení. Dlouhodobý stres se promítá do vztahů i do dětí.
Rodiče to často nechtějí přiznat, ale peníze mění atmosféru doma. Jsme podrážděnější, unavenější a víc se hádáme. Děti to vnímají, i když se snažíme tvářit, že je všechno v pořádku. Odborníci varují, že finanční tlak má stejný efekt jako jiná forma chronického stresu. Vyčerpává tělo i duši, i když zrovna nic dramatického nehoří.
Jak šetříme a kde to bolí nejvíc
Rodiny hledají úspory, kde se dá. Zrušená dovolená, odložený nákup oblečení, méně kulturních akcí, méně dárků. Podle dat MPSV muselo v roce 2024 27,8 % domácností odložit větší nákup, který by dřív zvládly. Každá pátá rodina si nemohla dovolit týdenní dovolenou.
Lidé plánují jídlo podle slev, jezdí méně autem a nakupují jen to nejnutnější. Přesto výdaje rostou rychleji než příjmy. Průměrné výdaje domácností vzrostly v prvním čtvrtletí 2025 o pět a půl procenta, reálné příjmy jen o něco přes dvě. Čísla vypadají nudně, ale v praxi to znamená, že většina rodin dál ztrácí.
Kde je naděje
Když je zle, člověk má tendenci zatnout zuby a mlčet. Jenže to je ta nejhorší strategie. Mlčení účet nezaplatí a stres jen narůstá. Dnes už naštěstí existuje spousta míst, kam se dá otočit dřív, než se všechno sesype.
Od října 2025 se systém podpory změnil. Místo několika různých dávek přichází superdávka a žádat o ni můžete na Úřadech práce, osobně nebo přes portál. Pokud už příspěvek na bydlení pobíráte, nezapomeňte mezi říjnem a prosincem 2025 podat novou žádost, jinak se výplata na přelomu roku zastaví.
Pomoc ale nekončí u státu. Pokud se vám rozpočet sype nebo nezvládáte splácet, můžete se obrátit na Člověka v tísni, nebo Poradnu při finanční tísni. Nabízejí právní i finanční poradenství zdarma, pomáhají s exekucemi a vyjednáváním s věřiteli. Když už nejde jen o peníze, ale i o psychiku, dá se volat na Linku pro rodinu a děti 116 000 nebo Linku první psychické pomoci 116 123, kde jsou lidé, kteří poslouchají bez odsouzení a zdarma.
Není ostuda požádat o pomoc. Ostuda je tvářit se, že ji nepotřebujeme.
Někdy stačí jeden telefonát nebo email, aby se rozpletlo něco, co se zdálo neřešitelné.
