Článek
Vnitřní monolog
Možná patříš k lidem, kteří si v duchu pořád něco říkají. Plánuješ nákup, připomínáš si, co máš udělat, nebo se hádáš s někým, kdo tam ani není. Tento vnitřní hlas je vlastně skrytá verze mluvení.
Mozek při tom zapojuje stejné oblasti, jako když mluvíš nahlas. Výhoda? Snáz si zapamatuješ slova, zvládáš plánovat a umíš se zklidnit tím, že si sám sobě něco vysvětlíš. Někdy je ten hlas přítel, jindy nepříjemný kritik. Ale v obou případech ti pomáhá zvládat každodenní život.
Myšlení ve slovech
Myšlení v obrazech
Jiní lidé naopak moc hlas v hlavě nemají. Místo toho si představují obrazy. Když jim někdo řekne „pes“, nevybaví se jim slovo, ale rovnou chlupatý retrívr běžící po ulici. Je to jako kdyby měli uvnitř vlastní projektor.
V mozku se přitom rozsvítí stejné části, které pracují, když opravdu něco vidíš. Díky tomu mají tihle lidé často silnou představivost, snadno si pamatují tváře nebo celé scény. Problémy řeší spíš vizuálně než logicky a často jim pomáhá, když si věci mohou nakreslit nebo představit v prostoru.
Myšlení v obrazech
Jaká je nejčastější varianta?
Většina z nás má v hlavě obojí, hlas i obrázky. Jeden moment si povídáš sám se sebou, druhý už ti mozek kreslí komiks k příběhu. A možná se ti stane, že když čteš knížku, slyšíš dialog postav a zároveň je vidíš jako ve filmu. Mozek prostě rád kombinuje všechno dohromady.
Když něco chybí nebo je oslabené
Existují i extrémy. Někteří lidé mají tzv. aphantazii, kdy nejsou schopni si nic vizuálně představit. Jiní zase postrádají vnitřní hlas a žijí bez vnitřního monologu. Ani jedna možnost není chyba. Tito lidé si jen pomáhají jinak, místo představování scény si zapamatují fakta, místo vnitřní řeči si věci říkají nahlas. Věda ukazuje, že jde o přirozenou rozmanitost, ne o poruchu.
Všechny mozky kolem nás
A teď to nejdůležitější. Tvůj mozek je unikátní. Možná jsi spíš slovní, možná vizuální, možná někde uprostřed. Ale stejně tak mají vlastní styl i lidé kolem tebe. To, že někdo myslí jinak než ty, neznamená, že je pomalejší nebo méně schopný. Znamená to jen, že jeho vnitřní svět funguje po svém. Pokud si to uvědomíme, můžeme být k sobě navzájem trpělivější a tolerantnější.
Zdroje
