Článek
Pohádka Červená karkulka má mnoho verzí s odlišným vyzněním.
Nejstarší lidové varianty (např. francouzská „Pověst o babičce“) byly určeny spíše dospělým a obsahovaly drsné i lechtivé prvky. Karkulka například snědla maso a krev své babičky, vlk ji přiměl se svléknout, a ona nakonec utekla díky vlastní chytrosti. Tyto rané verze byly humorné a drsné, ale bez mravního ponaučení
Charles Perrault ve své literární verzi z roku 1697 příběh upravil pro dvorskou společnost. Zdůraznil v něm nebezpečí lehkomyslnosti, nechal Karkulku i babičku sežrat bez záchrany a na závěr připojil mravoučné ponaučení. Perrault výslovně varuje, že „vlkem“ se myslí svůdníci, zdánlivě laskaví muži, kteří jsou pro mladé dívky nejnebezpečnější.
Bratři Grimmové pak počátkem 19. století převzali Perraultův příběh, ale učinili z něj dětskou pohádku. Zmírnili sexualitu i násilí a přidali myslivce jako zachránce, který vlka rozřízne a babičku s vnučkou osvobodí.
Rozdíly mezi verzemi umožňují různé symbolické výklady – od varování před sexuálním predátorem po iniciační příběh o dospívání. Níže hlavní interpretace z pohledu psychologie a symboliky:
Tyto rozdíly mezi verzemi umožňují různá symbolická čtení: od varování před sexuálním predátorem (Perrault) přes lekci poslušnosti a znovuzrození (Grimmové) až po příběh o dospívání.
Červená karkulka a vlk v posteli
Jaké existují výklady z pohledu psychologie a symboliky?
Vlk jako sexuální predátor
Francouzský spisovatel Charles Perrault v roce 1697 přímo napsal, že „vlkem“ se myslí svůdníci, kteří „zdvořile a jemně“ obelstí mladé dívky, aby je „sežrali“, rozuměj svedli a zničili.
Feministka Susan Brownmillerová (Against Our Will, 1975) jde ještě dál. Červená karkulka je podle ní alegorie znásilnění. Vlk je útočník, Karkulka oběť, a myslivec? Symbol toho, že ženy potřebují muže, aby je chránili. Jednalo se o tvrdou kritiku patriarchátu.
Červený čepeček jako první menstruace
Psychoanalytik Erich Fromm (The Forgotten Language, 1951) vidí v červené pokrývce hlavy jasný symbol první menstruace. Červená barva symbolizuje krev, probuzenou sexualitu a zranitelnost. Jakmile „nasadí“ červený čepec, vlk už ví, že je dívka „kořist“.
Folkloristka Maria Tatarová (The Classic Fairy Tales, 1999) dodává, že i víno a symbolické cesty z jehel a špendlíků odkazují na tradiční ženské rituály dospívání.
Smrt, znovuzrození a sexualita
Bruno Bettelheim (The Uses of Enchantment, 1976) čte Grimmovu verzi psychoanalyticky, kdy sežrání symbolizuje pohlavní akt a rozříznutí břicha vlka představuje porod a znovuzrození. Karkulka tak projde rituálem přechodu z naivní holčičky v poučenou mladou ženu.
Od mazané přeživší k pasivní oběti
Folklorní verze Karkulky často končí jinak. Dívka přelstí vlka a uteče sama (Zipes, The Trials and Tribulations of Little Red Riding Hood, 1983). Teprve Perrault a později bratři Grimmové ji „přeprogramovali“ na poslušnou oběť, která čeká na záchranu. Podle badatelky Mariny Warnerové tím pohádka učila dívky, že neposlušnost se trestá, a spásu přináší jen muž.
Moderní Karkulka už se nedá sežrat
Autorka Angela Carterová v povídce The Company of Wolves (1979) Karkulku z pasivní oběti mění na svůdnou a sebevědomou ženu, která vlka porazí svou sexualitou. Symbol strachu se mění v symbol moci.
Červená karkulka jako bojovnice
Červená karkulka není jen dětská pohádka. Je to mnohovrstvý příběh, který odráží postoje společnosti k ženám, sexualitě a dospívání. Příběh o varování před sexuálním násilím přes metaforu dospívání až po feministický manifest.
Takže příště, až dětem budete číst o „nevinné“ holčičce v červeném čepečku, vzpomeňte si, že v sobě skrývá víc, než se na první pohled zdá.
