Švédové nutí otce k odchodu na rodičovskou. Jaký to má přínos?

Ve Švédsku před dvěma lety proběhla akce, která vzbudila pořádný rozruch. V den, kdy se slaví Mezinárodní den mužů, někdo oblékl známé bronzové sochy otců a hrdinů do nosítek s miminky. Najednou stáli na náměstích generálové i básníci s růžovými šátky a panenkou na hrudi. Bylo to dojemné i trochu bizarní. Ale hlavně, mělo to jasný cíl. Připomenout, že otcové u dětí pořád chybí.

Tento vizuálně silný zásah do veřejného prostoru měl ale hlubší přesah. Švédové tím chtěli ukázat, že rovnocenné rodičovství není jen hezký sen, ale realita, ke které se dá dojít cílenými kroky. Sochy totiž symbolizovaly tradici a sílu, která se setkala s něhou a péčí. Byla to výzva k zamyšlení pro celou společnost a připomínka, že i muži mohou a mají být aktivními rodiči.

Ve Švédsku mají rodiče nárok na 480 dní rodičovské dovolené. To odpovídá přibližně 16 měsícům, které si mohou rozdělit mezi sebou. Tato doba umožňuje, aby oba rodiče byli s dítětem doma a zároveň plánovali návrat do práce postupně a bez velkého stresu. Navíc není nutné vyčerpat rodičovskou naráz. Čerpat ji lze až do dvanácti let věku dítěte, což dává rodinám možnost flexibilně reagovat na různé životní situace a potřeby dětí. To je zásadní rozdíl oproti zemím, kde je rodičovská striktně vázaná jen na první roky.

Tato flexibilita má obrovský význam i pro samotné rodiče. Umožňuje jim kombinovat pracovní život a péči o dítě tak, aby netrpěla ani rodina, ani kariéra. Zaměstnavatelé jsou na tento systém zvyklí a vnímají ho jako přirozenou součást pracovního prostředí. V Česku je rodičovská omezena do tří let věku dítěte a i když rodiče mohou čerpat peníze různě rychle, celkový rámec je mnohem méně pružný. To často vede k tomu, že maminky zůstávají doma dlouho a jejich návrat do práce je složitý, zatímco otcové se do péče zapojují minimálně.

Švédsko zavedlo tzv. rezervované dny, které jsou určené každému rodiči zvlášť. Každý má 90 dnů, které nelze převést na partnera. Pokud je otec nevyužije, rodina o ně přijde. Tento jednoduchý princip funguje jako silná motivace a nutí otce, aby se do péče zapojili. Díky tomu se podařilo zvýšit účast mužů na rodičovské a změnit i celkové společenské klima. Najednou není divné, že tatínek zůstane doma, protože je to nejen právo, ale i povinnost, pokud rodina nechce přijít o část nároku.

Rezervované dny mají i symbolický význam. Ukazují, že stát bere roli otců vážně a že péče o děti není jen ženskou záležitostí. To pomáhá bourat stereotypy a přináší větší rovnováhu do rodin.

Finanční stránka je pro mnoho rodin rozhodující. Ve Švédsku je systém nastaven tak, aby rodiče nepřišli o velkou část příjmů. Po dobu 390 dnů dostávají zhruba 80 % původního platu, což je značně motivační. Díky tomu si mohou dovolit zůstat doma i otcové, kteří mají vyšší mzdy a byli by jinak pro rodinu hlavními živiteli. Zbylých 90 dnů je hrazeno paušální částkou, která už tak výhodná není, ale celkově se rodiny nemusí obávat, že by rodičovská znamenala finanční katastrofu.

V Česku je systém nastaven jinak. Ženy mají prvních šest měsíců nárok na mateřskou, pokud byly zaměstnané a tedy za ně bylo placeno nemocenské pojištění. Výše mateřské se odvíjí od původního příjmu a pohybuje se zhruba mezi 60 a 70 % mzdy. Po skončení mateřské pak rodiče přecházejí na rodičovský příspěvek, který je pro všechny stejný bez ohledu na výši platu. Od roku 2024 činí 350 tisíc korun na jedno dítě. Pokud se tato částka rozloží na celé tři roky, vychází to zhruba na 9 700 korun měsíčně. To je částka, která jen těžko nahradí příjem otce s vyšší mzdou, a proto se muži do rodičovské příliš nepouštějí.

Ve Švédsku je dnes běžné, že otcové využívají kolem 30 % rodičovské dovolené. To je dost na to, aby se změnil obraz společnosti a aby děti vyrůstaly s představou, že oba rodiče jsou stejně důležití. Tatínkové jsou přítomní od prvních měsíců a jejich vztah s dítětem je mnohem intenzivnější. Tento model se pak odráží i v pozdějším životě rodiny, protože otcové zůstávají více zapojení i poté, co se vrátí do práce.

Tento posun má i dlouhodobé dopady. Otcové, kteří byli na rodičovské, se později častěji podílejí na domácích pracích a péči o děti. Z jejich pohledu je to přirozené a nevidí to jako pomoc navíc, ale jako samozřejmou součást rodičovství.

V Česku je podíl otců na rodičovské stále velmi nízký, jen necelá 2 %, a většina rodin funguje podle tradičního modelu, kdy hlavní péče zůstává na matce. To často vede k nerovnováze a většímu tlaku na ženy.

Švédsko ukazuje, že změna není jen o zákonech, ale i o mentalitě. Trvalo roky, než se podařilo přesvědčit muže, že jejich místo je i doma s dětmi. Dnes už to není otázka, zda se zapojí, ale spíše jak velkou část rodičovské si vezmou. Otcové se navzájem podporují, je běžné potkat skupinky tatínků s kočárky a zaměstnavatelé to berou jako normu. Celý systém funguje proto, že se změnilo nejen právo, ale i myšlení lidí.

V Česku je tato změna teprve před námi. Otec na rodičovské je pořád vnímán spíše jako rarita, která vzbuzuje pozornost. Zaměstnavatelé nejsou vždy ochotní podporovat dlouhodobou absenci mužů a kulturní očekávání jsou stále nastavená na tradiční role. To se odráží i v tom, jak málo otců se reálně do rodičovské zapojuje. Přesto je vidět, že se o tom začíná více mluvit a mladší generace otců má větší chuť zapojit se.

Švédský model přináší rodinám mnoho výhod. Děti mají od začátku blízký vztah k oběma rodičům a matky se mohou vracet do práce dříve a bez pocitu viny. Rozdělení péče je vyrovnanější a snižuje se riziko vyhoření u matek, které nemusí nést vše samy. Výhodou je také to, že muži, kteří si projdou rodičovskou, často přinášejí své zkušenosti i do pracovního prostředí a pomáhají měnit firemní kulturu k větší flexibilitě.

Samozřejmě existují i nevýhody. Někteří otcové se necítí komfortně s tlakem, který rezervované dny vytvářejí, a společnost od nich očekává zapojení, i když sami chtějí volit jinak. V Česku naopak otcové podobný tlak nepociťují, což jim dává svobodu, ale zároveň to znamená, že se systém nijak neposouvá. Ženy jsou tak v roli hlavních pečovatelek a otcové často zůstávají jen u role vydělávajícího partnera.

Švédsko ukazuje, že cesta k rovnému rodičovství je dlouhá, ale možná. Nebylo to ze dne na den, ale díky kombinaci chytrých zákonů, finančních pobídek a změny společenského uvažování se podařilo dosáhnout stavu, kdy otcové i matky sdílejí péči mnohem spravedlivěji. Děti z toho mají obrovský prospěch a rodiny fungují vyrovnaněji. To vše navíc posiluje ekonomiku, protože ženy se mohou dříve vracet do práce a muži získávají nové dovednosti v péči.

V Česku jsme zatím na začátku této cesty. Některé legislativní změny už proběhly a otevírá se debata o větší flexibilitě a zapojení otců. Zatím jsme ale daleko od stavu, kdy by otcové tvořili třetinu rodičovské. Přesto je důležité mít inspiraci a vědět, že změna je možná. Možná se i u nás jednou dočkáme toho, že tatínci budou běžně na rodičovské a nikdo nad tím nebude zvedat obočí. A kdo ví, možná jednou uvidíme i naše sochy hrdinů s miminkem v šátku jako symbol nové éry rodičovství.