Článek
Vědci z University of Washington sledovali batolata a jejich chování v různých sociálních situacích. Zjistili, že malé děti projevují více negativního chování v přítomnosti své matky než u jiných dospělých osob. V rámci této studie se například u tří až čtyřletých dětí při kontaktu s matkou zvýšil výskyt pláče, vzdoru a kňourání o více než 50 % oproti chování s učitelkou nebo jinou dospělou osobou.
Proč děti doma pustí emoce ven
Teorie citové vazby od Johna Bowlbyho popisuje, že dítě má v životě blízkou osobu, která je pro něj bezpečnou základnou. Tam se vrací, když potřebuje jistotu nebo útěchu, a může se chovat naprosto autenticky. Mary Ainsworth to ukázala v experimentu Strange Situation, kde děti s bezpečnou vazbou k matce po jejím návratu rychle obnovily klid a pokračovaly ve hře.
Psycholožka Jeannine Jannot popisuje jev zvaný odpolední zhroucení (restraint collapse). Jde o situaci, kdy dítě stráví delší čas u jiných lidí a drží emoce pod kontrolou, aby dodrželo pravidla a očekávání. Po návratu domů napětí povolí a emoce se projeví naplno, někdy pláčem, jindy vzdorem nebo výbuchy hněvu. Tento jev se netýká jen školáků, ale i dětí v předškolním věku.
Primární pečovatel a ostatní lidé
Studie Tomo Umemury a kolegů sledovala, ke komu děti směřují v různých situacích. Ve chvílích klidu se obracely na různé dospělé bez výrazného rozdílu. V momentech stresu ale většina dětí hledala útěchu u primárního pečovatele, tedy osoby, se kterou trávila nejvíce času. V této studii to byly převážně matky, které s dětmi trávily v průměru 38 hodin týdně, zatímco otci jen 8 hodin. Děti se u mámy cítily natolik jistě, že si dovolily plně projevit emoce, i ty negativní.
Proč babičky často „vyhrávají“
Babičky bývají pro děti významnými sekundárními pečovateli. S vnoučaty obvykle netráví tolik času jako rodiče a nejsou hlavní autoritou, která nastavuje denní režim a řeší konflikty. Čas s babičkou bývá spojen spíše s hrou, vyprávěním a zážitky, což snižuje množství situací, které by vyvolaly odpor nebo vztek. Dítě tak může působit „hodnější“, i když jeho emoční nastavení se ve skutečnosti nemění.
Neznamená to, že doma něco děláte špatně
Více negativního chování doma není známkou selhání rodiče. Je to naopak známka, že se dítě cítí bezpečně. Moderní respektující výchova tento pocit ještě posiluje, jelikož jasné hranice, vysvětlování a učení příkladem místo tvrdých trestů dávají dítěti jistotu, že i když se vzteká nebo pláče, zůstává přijato. Právě to mu umožňuje doma projevit i ty pocity, které jinde skrývá.
Takže příště, až se váš malý „andílek“ po návratu domů promění v malého „čerta“, můžete si říct: Děláme to dobře. Cítí se u nás dost bezpečně na to, aby byl sám sebou.
