Článek
V Americe působí skupina Free DC v překladu „Svobodný Washington, D.C.“ Ta přišla s pěti zásadami, které by měly „pomoci“ současným protestujícím jedincům, kterým se nelíbí boj Trumpa proti nelegální migraci.
Tato skupina klade hlavní důraz na myšlenku „neposlouchejte předem“ – tedy „nepřizpůsobovat se moci“ dřív, než je k tomu člověk skutečně donucen. Tím myslí zřejmě zákony Spojených států amerických. Iva Pekárková na ČR plus v pořadu Názory a argumenty pak tuto ideu přenáší do českého prostředí a připomíná zkušenost s komunistickým režimem.
Iva Pekárková od roku 2005 žije v Londýně, pracuje jako taxikářka a tlumočnice, je rovněž spisovatelka. V příspěvku „Neposlouchejte předem“ vysílaném na Českém rozhlase plus 17.února 2026 nepřímo přirovnává náš demokratický režim v současnosti (v roce 2026) k režimu totalitnímu. Pekárková nejprve popisuje stav vycházející z napjaté situace ve Spojených státech, konkrétně ve Washingtonu D.C a cituje výzvy skupiny Free DC, která zveřejnila pět zásad tzv. občanského odporu:
• neposlouchat předem
• dávat prostor radosti
• zabírat prostor svou přítomností
• organizovat se
• projevovat solidaritu
Následně přesmyčkou pak autorka tvrdí, že většina lidí tehdy – za komunismu – „poslušně přijímala i nevyřčené zákazy a že kdyby více lidí odporovalo, stát by neměl kapacitu všechny potrestat.“ Což teoreticky může být pravda, ovšem autorka zcela pomíjí realitu tehdejší doby, fungování sovětského bloku a rovněž masivní represe po roce 1968.
Závěrem své glosy Pekárková naznačuje a vyzývá, že i dnes je nutné učit se a stavět se státní – demokratické – moci na odpor. Ano, občanská odvaha je důležitá. Stejně tak je ovšem důležité rozlišovat mezi totalitním režimem a demokratickým státem. A právě tady původní text Pekárkové selhává.
Srovnávat dnešní demokratické prostředí s obdobím komunistické diktatury je nejen nepřesné, ale i nebezpečné. Komunistický režim byl postaven na represích, cenzuře a absenci svobodných voleb. Dnešní Česká republika má svobodné volby, pluralitní politický systém a možnost veřejného protestu. To není detail – to je zásadní rozdíl. Myšlenka „neposlouchat předem“ může dávat smysl tam, kde stát skutečně potlačuje základní práva.
Pokud je však bez jasného rozlišení aplikována na demokratickou vládu, mění se z výzvy k občanské odpovědnosti ve výzvu k systematickému zpochybňování legitimní moci. Demokracie funguje na pravidlech. Ta pravidla nejsou diktátem jedné strany, ale výsledkem voleb a zákonného procesu.
Jestliže s nimi někdo nesouhlasí, má k dispozici nástroje: veřejnou debatu, média, soudy, volby. To je zásadní rozdíl oproti totalitě. Používat komunistickou minulost jako univerzální přirovnání k současné vládě je zkratka, která spíše polarizuje, než pomáhá. Kritika vlády je v pořádku. Přirovnávat demokratický stát k autoritářství bez jasných důkazů však podkopává důvěru ve vlastní systém. Historie nás má učit rozlišovat.
Když přestaneme rozlišovat mezi diktaturou a demokracií, oslabujeme právě tu svobodu, kterou chceme chránit.
LLF
