Článek
Mediální šikana jako metoda moci: Když „boj proti dezinformacím“ slouží k likvidaci nepohodlných
Článek „Rajchlovo skóre na semináři: Devět manipulací a nepravd během čtvrt hodiny“ není jen selháním novinářské práce.
Je to záměrná mediální operace. Nejde o fakta. Nejde o ochranu veřejnosti. Jde o diskreditaci, zastrašování a exemplární potrestání lidí, kteří si dovolili vyslovit jiný názor než ten schválený redakčním konsensem.
Takto dnes nevypadá žurnalistika.Takto vypadá ideologická kázeň. Ad hominem jako hlavní zbraň, žádná debata, jen pokus o dehonestaci osob.
Celý text článku nestojí na argumentech, ale na systematickém útoku na osoby. Místo „tento výrok je chybný“ čteme „tento člověk je nebezpečný“, místo „zde jsou data“ čteme „tito lidé podkopávají důvěru“, místo diskuse sledujeme morální soud.
To je učebnicový argumentační faul ad hominem – a v tomto případě navíc kolektivní: kdo je s nimi, je stejný problém. Takto se nechová médium.Takto se chová ideologický tribunál. „Skóre manipulací“. Propagandistická technika převlečená za analytiku. „Devět manipulací během čtvrthodiny“ není analytický nástroj. Je to propagandistický slogan. Má jediný účel. Ponížit, zesměšnit a odebrat legitimitu dřív, než vůbec začne čtenář přemýšlet.
Čtenář nemá zkoumat. Má souhlasit. Tohle není práce s realitou. Tohle je řízení emocí. Směšování faktů, nejistot a domněnek – vědomě a účelově. Text záměrně nerozlišuje mezi prokazatelnou nepravdou, neuzavřenou otázkou, kontroverzním, ale legitimním názorem.
Všechno se hází do jednoho pytle s nálepkou „manipulace“. To není chyba, to je metoda. Protože jakmile se smaže rozdíl mezi omylem, hypotézou a lží, může být za lháře označen kdokoli. Kriminalizace názoru a otevřená hrozba každému, kdo se odchýlí. Zvlášť odpudivé je neustálé vytahování trestních oznámení, policejního vyšetřování, právní odpovědnosti. Ne jako informace – ale jako výstraha. Vzkaz je jasný a děsivý: „Mluvíš jinak – a připrav se na mediální lynč, právní tlak a veřejné zostuzení.“ Tohle už není žurnalistika. To je měkká forma represivního nátlaku.
Dobrým příkladem je: „Pomáhání Rusku“ – nálepka, která má umlčet. Jakmile dojdou argumenty, přichází osvědčená zkratka - Rusko. Kreml. Informační válka.
Bez důkazů. Bez souvislostí. Bez odpovědnosti. Tahle nálepka dnes slouží jako univerzální kladivo, kterým lze rozbít jakoukoli debatu. Kdo je označen, je mimo diskusi. Hotovo. Zavřeno. To je morální vydírání, ne argumentace. Média jako soud, porota i kat. Redakce nebo autorka se v tomto textu pasuje do role rozhodčího pravdy, arbitra přijatelnosti, vykonavatele trestu. Bez mandátu. Bez odpovědnosti. Bez možnosti obhajoby.
Jakmile si média přisvojí právo označovat osoby za nebezpečné a společensky závadné, přestávají být hlídačem demokracie, stávají se nástrojem moci.
Svoboda slova není licence na souhlas. Svoboda slova neexistuje proto, aby chránila pohodlné názory. Existuje proto, aby chránila ty, které dráždí, zneklidňují a odporují většině. Jakmile přijmeme, že je v pořádku mediálně likvidovat „ty špatné“, zítra se seznam rozšíří. A pozítří na něm může být kdokoli. Tohle není obrana pravdy. Tohle je cenzura v civilu. Článek ze Seznam Zpráv se tváří jako boj proti manipulaci. Ve skutečnosti je manipulací samotnou. Tváří se jako ochrana společnosti. Ve skutečnosti rozkládá svobodnou debatu. Tváří se jako morální autorita. Ve skutečnosti zneužívá mediální moc k umlčování nepohodlných.
Tohle není omyl, tohle je už vědomá praxe. A pokud ji nezačneme pojmenovávat pravým jménem, stane se novým normálem.
