Článek
Jenže když se na jeho slavné podnikání podívali experti skrze účetní uzávěrky, zjistili, že jeho firmy topí v nule, luxusní hodinky si kupoval z oficiálního platu sekretářky a dlouhá léta podnikal bez živnostenského oprávnění. Kam se poděla sedmdesátimilionová daňová záhada a proč má poslanec v trezoru miliony v hotovosti, které podle zákona nemůže utratit?
Pokud v posledních letech sledujete českou politickou scénu, jméno Filip Turek vám rozhodně neuniklo. Charismatický milovník rychlých kol, někdejší europoslanec a nově poslanec českého Parlamentu, který do vysoké politiky vletěl jako neřízená střela. Jenže s politickými funkcemi přichází i jedna drobná, pro někoho možná trochu otravná povinnost – majetkové přiznání. A právě v něm začíná příběh, který momentálně baví (a děsí) internet i odbornou veřejnost.
V novém díle podcastu Zákon džungle si na Turkovy finance posvítili moderátorka Nora Fridrichová a známý docent práv Aleš Rozehnal. A výsledek? Vítejte v detektivce, kde hlavní hrdina jezdí v britských veteránech, ale v oficiálních papírech žije z platu, za který by si nekoupil ani pořádné zimní pneumatiky.
Pohádka o 70 milionech a prázdných firemních kasách
Začněme čísly, která Filip Turek sám černým na bílém přiznal. Jeho majetek dosahuje úctyhodných 70 milionů korun. To je samo o sobě skvělé, úspěch se v Česku přece neodpouští, ale měl by se umět vysvětlit. Turek dlouhodobě tvrdí, že k tomuto bohatství přišel skrze své podnikání a firmy.
Jenže když se právník Aleš Rozehnal podíval do výkazů zisků a ztrát jeho tří společností (Zaperklub, Art of Performance a Transgas), narazil na účetní poušť.
Jedna firma je v podstatě „mrtvá“ s nulami na účtu.
Druhá (Zaperklub) generovala v posledních letech spíše statisícové ztráty a je známá hlavně tím, že za covidu dostala pokutu od inspekce za prodej pochybných imunitních balíčků.
Třetí firma, která jako jediná reálně funguje a Turek o ní mluví jako o servisu na auta, sice nějaké tržby má, ale její čistý zisk se pohybuje v řádu tisícikorun (např. za rok 2024 vydělala závratné 2 000 Kč).
Sečteno, podtrženo: z těchto firem se legálně 70 milionů vydělat prostě nedalo.
Podnikatel bez živnosťáku?
Když se ukázalo, že firmy jsou bez zisku, vytáhl Turek z rukávu další argument: peníze prý má z konzultací v automobilovém průmyslu. I to zní logicky – expertů na auta je málo. Má to ale jeden háček velký jako Rolls-Royce.
Aby mohl člověk v Česku soustavně poskytovat konzultace a vydělávat miliony jako fyzická osoba, potřebuje k tomu živnostenské oprávnění. Filip Turek si ho však pro tuto činnost pořídil až v srpnu 2024. Předtím žádný živnosťák na auta neměl (v letech 2010–2012 měl pouze oprávnění na hostinskou činnost).
Z pohledu zákona to znamená, že buď žádné konzultace za miliony neprobíhaly, nebo pan poslanec dlouhé roky podle všeho „makal na černo“. A pokud pracujete na černo, neodvádíte daně, sociální ani zdravotní pojištění. Podle oficiálních firemních nákladů jeho odměny odpovídaly mzdě zhruba 20 až 30 tisíc korun měsíčně. Jak z dvacky měsíčně ušetříte 70 milionů? To je recept, který by chtěl znát každý Čech.
Co skrývá Turkova garáž a… trezor?
Pojďme se podívat na to, v čem těch 70 milionů vlastně leží. Struktura Turkova majetku je vskutku filmová:
Historická vozidla: 44,8 milionu Kč (Expert v podcastu nicméně podotýká, že reálná hodnota aut je na trhu nadstřelená zhruba o 20 milionů).
Náhradní díly k autům: 9,4 milionu Kč.
Hodinky: 3,8 milionu Kč.
Hotovost v trezoru: 9,2 milionu Kč.
Právě ta devítimilionová hromada hotovosti pod polštářem (nebo v trezoru) vyvolává největší úsměv. Turek to sice v minulosti obhajoval tím, že jeho rodina historicky nevěří bankám, ale u vysoce postaveného zákonodárce to působí poněkud zvláštně. Aleš Rozehnal navíc upozorňuje na legislativní fakt – v Česku (i EU) platí přísný zákaz hotovostních plateb nad 10 000 eur. Pokud tedy máte v trezoru devět milionů v „keši“, nemůžete si za ně jít legálně koupit ani jedno další investiční auto. K čemu tedy ta hotovost je?
V podcastu zazněla ostrá spekulace: Není to náhodou tak, že si politik uměle nafoukl majetek už na začátku kariéry, aby v budoucnu mohl případné pochybné příjmy schovat pod záštitu „vždyť už jsem byl bohatý dávno před vstupem do politiky“?
„Tomu nerozumíte,“ vzkazuje poslanec
Když se Nora Fridrichová pokoušela Filipa Turka konfrontovat přímo před Poslaneckou sněmovnou, pan poslanec zvolil taktiku rychlé chůze a mírné arogance. Na dotazy ohledně nesrovnalostí v příjmech odpověděl jen tím, že redaktorka věci nerozumí a plete si pojmy majetek a investice. Což je sice hezká úhybná věta, ale podstatu problému – tedy kde na ty investice sakra vzal – to nevysvětluje.
Jeho straničtí kolegové dávají od věci ruce pryč. Boris Šťastný sice doufá, že „kolega to má v pořádku“, ale do jeho peněženky prý nevidí. Ministryně financí Alena Schillerová se zase zaštítila tím, že ministr do kontrol finanční správy nesmí zasahovat.
Dvojí metr pro vyvolené?
Celá kauza má však ještě jeden, mnohem trpčí rozměr pro běžného občana. Současná politická reprezentace neustále utahuje šrouby, kontroluje živnostníky a zavádí přísná opatření. V daňové oblasti u nás v podstatě platí presumpce viny – pokud finančák řekne, že dlužíte, musíte sami složitě dokazovat opak.
A v této atmosféře nám po sněmovních chodbách běhá prominentní poslanec, nad jehož sedmdesátimilionovým majetkem visí obří otazník, jehož vysvětlení se hroutí s každým nahlédnutím do obchodního rejstříku.
Finanční úřady mají možnost jít při prokazování původu majetku až 10 let do minulosti. Dočkáme se toho, že finanční správa „zaklekne“ i na pana poslance, nebo zde opravdu platí staré známé „co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi“? Nechme se překvapit. Filip Turek sice rád jezdí rychle, ale zdá se, že v tomhle účetním závodě možná přehlédl červenou stopku.
