Článek
Jak si vede ta současná? V průzkumech ne nejlépe. Dokonce by se dalo říci, že premiéru Netanjahuovi teče do bot, jak si níže ukážeme na několika číslech. Nejprve ale připomeňme, kdo současnou koalicí tvoří a kolik mají jednotlivé partaje ve sněmovně poslanců.
Likud … 32 (pravice)
Šas … 11 (ultraortodoxní)
Sjednocený judaismus Tóry … 7 (ultraortodoxní)
Náboženští sionisté … 7 (krajní pravice)
Ocma Jehudit … 6 (krajní pravice)
Nová naděje … 4 (pravice)
Noam … 1 (krajní pravice)
Celkem … 68
I když v průběhu volebního období, jde o volební období 25. Knesetu, postihly koalici nejrůznější turbulence zahrnující i přechodnou ztrátu většiny, výše uvedená čísla jsou pro naši potřebu dostačující.
Má-li dnes pravicová (národně náboženská) koalice pohodlnou většinu, průzkumy dlouhodobě ukazují, že po volbách tomu tak být nemusí. Abych tento text nezahltil číselnými údaji, nabídnu výsledky pouze osmi průzkumů z období 25. až 27. srpna.
I) Koalice 48/Opozice 59/Arabské strany 13
II) K 59/O 49/A 12
III) K 45/O 64/A 11
IV) K 43/O 64/A 13
V) K 46/O 63/A 11
VI) K 48/O 57/A 15
VII) K 51/O 57/A 12
VIII) K 43/O 65/A 12
Ačkoli nic jistého nemá ani opozice, Netanjahuova koalice je na tom ještě hůř. K tomu musíme zakalkulovat, že arabské strany (Raam a aliance Hadaš-Taal-Balad) nehrají roli jazýčku na vahách, v krajním případě podmíněně pouze Raam, a tudíž mají prakticky nulový koaliční potenciál. Vzhledem k tomu není vyloučen volební pat; všechny strany proto musí bojovat doslova o každý hlas.
Premiérova nabídka odmítnuta
Netanjahu jako zkušený politický matador si je toho velice dobře vědom, především s ohledem na to, že i jeho strana má v průzkumech hodně daleko do dnešních 32 mandátů – v průměru mezi 22 a 24 křesly. Právě proto mu záleží na tom, aby ostatní členové koalice měli co nejlepší výsledek. Zde je patrný problém. Zatímco Ocma Jehudit ministra Itamara Ben Gvira vykazuje v průzkumech stabilně zisk mezi 7 a 9 křesly, náboženští sionisté ministra Becalela Smotriče mají výsledky kolísavé. Většinou zisk 4 křesel, ale podle některých průzkumů by se do Knesetu vůbec nemusela dostat. Proto Netanjahu, ve snaze „zachránit pravicový blok“, v pátek 28. srpna vyzval šéfy obou krajně pravicových stran, Ben Gvira a Smotriče, aby se tuto neděli (30. srpna) s ním sešli a jednali o vytvoření společné kandidátky. Zatímco Smotrič, který si je vědom toho, že jeho partaj „balancuje na propastí“, vyjádřil souhlas, Ben Gvir tuto myšlenku rázně odmítl.
Premiér ve své pozvánce uvedl: „Žádný hlas nesmí přijít nazmar; strany se musí sjednotit, aby zachránily pravicový blok.“ Strana Ocma Jehudit obratem odpověděla, že Ben Gvirovo rozhodnutí ponechat stranu oddělenou od Smotrichovy je konečné a definitivní a za žádných okolností se nezmění. A dodala: „V souladu s tím nebudou probíhat na toto téma žádná jednání, schůzky ani diskuse, a to ani přímo, ani nepřímo.“ Dala sice premiérovi košem, leč nabídla dvě rady. (A) Buď sjednocení všech malých pravicových stran, u nichž je předpoklad, že nepřekročí volební práh (3,25 %), nebo (B) aby Smotričovi přenechal jedno z předních míst, která má premiér k dispozici na kandidátce vlastní strany Likud.
K tomu vysvětlení. Ad A. V poslední době vzniklo v Izraeli několik malých pravicových stran, je ale otázka, jestli by byly ochotné spojit se s vidinou toho, že by v případě úspěchu v volbách šly do koalice s Netanjahuem, ultraortodoxními a krajní pravicí. Navíc, mělo-li by jít o spojení se Smotričem, můžeme něco takového předem vyloučit. Do těchto malých stran nelze počítat zbrusu novou pravicovou partaj Amcha Jisrael (volně Lid Izraele) brigádního generála v záloze Ofera Wintera, jejíž vznik byl oficiálně oznámen teprve 25. srpna, ale podle průzkumů by se do parlamentu dostala (předpoklad 4 až 8 mandátů). Ještě o ní bude řeč níže. Ad B. Premiér Netanjahu má k dispozici na kandidátce Likudu několik rezervovaných míst, která může obsadit kandidáty podle svého výběru, bez toho, aby tito lidé museli projít stranickými primárkami (konaly se 17. 8. 2026).
Reakce Likudu
Likud reagoval ostrým písemným prohlášením: „Svým dnešním rozhodnutím zmařit desetitisíce pravicových hlasů a nesjednotit se se Smotričem se Ben Gvir rozhodl, že umožní ustavení levicové vlády Gadiho Eisenkota, Avigdora Liebermana, Jaira Golana a arabských stran.“
K tomu je opět nutné vysvětlení. Znovu zde vystupuje klasický strašák jménem levice. 1. Jedinou levicovou stranou v uvedeném citátu jsou Demokraté Jaira Golana. Gadi Eisenkot je lídr centristické strany Jašar (která v průzkumech s 23 až 26 mandáty dlouhodobě vede), Avigdor Liberman je předseda pravicové formace Jisrael Beiteinu a pokud jde o arabské strany, s nimi by šel do koalice nanejvýš Golan. Je pozoruhodné, že Likud ve svém prohlášení zcela pominul středopravicovou stranu SPOLU expremiéru Bennetta a Lapida (ta by v průzkumech z poslední doby obsadila 13 až 16 křesel ve sněmovně).
Premiérova strana v prohlášení ilustrovala, co by mohlo nastat, pokud by Ben Gvir pomohl Smotrichově partaji společným postupem ve volbách. Tvrdila, že současná vláda by mohla pokračovat v historickém tempu osidlování Judeje a Samaří a současně připomněla dosavadní koaliční úspěchy, včetně záchrany Izraele před jaderným zničením ze strany Íránu a likvidaci pohlavárů teroristických organizací. (Samotného útoku teroristů ze 7. října 2026 se ovšem vyjádření nedotklo, byť hovoříme o největším masakru v moderních dějinách Izraele, k němuž došlo za Netanyahuova premiérství a poté, co byl přibližně 13 z předchozích 14,5 let u moci.) Pak vznesl Likud dotaz: „Nebo Ben Gvir z politických důvodů spálí pravicové hlasy, aby umožnil vznik levicové vlády - přesně jako v roce 1992, kdy jsme dostali Dohody z Oslo?“ Odkazovala tak na mírové dohody s palestinskými Araby, proti nimž oba ostře vystupovali - Netanyahu jako politik a Ben Gvir jako extremistický aktivista. Likud dále varoval, že pokud volby vyhraje opozice, umožní vytvoření palestinského státu, podvolí se mezinárodnímu tlaku, oslabí Izraelské síly obrany a zruší pravicovou televizní stanici Channel 14. Tedy „zničí všechno, co jsme vybudovali“.
Typická vypjatá předvolební rétorika, která pokračovala šířením strachu: „Vystěhují tě z tvého domu, Itamare,“ varoval Likud s odkazem na Ben Gvirovo bydliště v judském komunitě Kirjat Arba u Hebronu - a apelem: „Ben Gvire, překonej své osobní ego. Ukaž zralost a odpovědnost. Sjednoť se kvůli pravici, kvůli zemi Izrael.“
Vysvětlení k volbám 1992. Tehdy labouristé obdrželi 44 mandátů v Knesetu, spojili se s levicovým Meretzem (12) a ultraortodoxním Šasem (6) a vytvořili koalici s většinou 62 hlasů. Pravice doplatila jednak na předchozí zvýšení volebního prahu z 1 na 1,5 %, ale především na rozdrobenost. Kromě silného Likudu (32 mandátů) existovalo několik malých stran, z nichž ne všechny se do Knesetu dostaly a Likud tak nedokázal sestavit většinu. (Oni by ji nesestavili ani labouristé, kdyby se k nim nepřidal ultraortodoxní Šas.)
Ben Gvir trvá na svém
Ovšem Ben Gvir už v červnu prohlásil, že jeho strana Ocma Jehudit nepůjde do nadcházejících voleb s náboženskými sionisty ministra Smotriče v rámci společné kandidátky. Jeho názor:„Smotrič musí kandidovat v jedné straně a my musíme kandidovat v naší straně. Jinak nebude možné vytvořit pravicovou vládu.“ Přitom před minulými volbami (2022) se Ben Gvir a Smotrich pokoušeli o společnou kandidátku, ale jednání byla obtížná, oba se navzájem uráželi a rokování opakovaně končila na mrtvém bodě. Nakonec se ve věci osobně zaangažoval Netanyahu a zprostředkoval formální spojenectví mezi mezi oběma partajemi. Společná kandidátka získala 14 mandátů, ale po volbách se tato aliance opět rozdělila a tak je tomu dosud.
Fenomén Amcha Jisrael
Netanyahuova nervozita navíc zesílila kvůli dalšímu výsledku průzkumů, podle nichž výše zmíněná nová strana Amcha Jisrael luxuje voliče převážně z jeho vlastního politického tábora a mohla by dostat Smotričovu stranu pod volební práh. Zakladatel strany Ofer Winter ji charakterizuje jako pravicovou, která bude prosazovat tzv. jestřábí bezpečnostní politiku a zároveň se bude snažit oslovit nejrůznější části izraelské společnosti. Podle Wintera selhání, k nimž došlo v souvislosti s masakrem Hamásu ze 7. října 2023 ukázala, že izraelský politický systém potřebuje nové osobnosti. Současně ale podpořil Netanjahua jako budoucího premiéra, nepatří tedy k opozičnímu bloku „AntiNetanjahu“. Podle průzkumu, který mezi 4,617 tis. respondenty provedl Nimrod Nir, 69 % těch, kdo by volili nebo chtěli volit stranu Amcha Jisrael, pocházelo ze skupiny podporovatelů Netanjahua a pouze 18 % patří k podporovatelům liberální opozice. Obavy premiéra jsou tedy víc než důvodné.
Proto v úterý 25. srpna naléhavě vyzval voliče, aby nehlasovali pro žádnou z nových pravicových stran, které v posledních měsících vznikly. Varoval, že více malých pravicových stran by mohlo jeho blok připravit o vítězství, ať už tím, že propadnou hlasy stran, které nepřekročí volební práh, nebo tím, že vstup jedné nové strany do Knesetu připraví o mandáty jinou pravicovou stranu. Jeho řešení: vyzval nové pravicové strany, aby buď odstoupily z voleb, nebo se spojily se zavedenými politickými uskupeními. Technicky pravdu má, z hlediska principů demokracie jsou takovéto výzvy víc než problematické. Kromě toho: nové strany se docela nedávno nezformovaly proto, aby své angažmá dva měsíce před volbami ukončily, případně aby byly pohlceny etablovanými partajemi, s nimiž zhusta nechtějí mít nic společného.
Jak říkám: premiér Netanjahu je v nanejvýš prekérní situaci.
●
Volně podle:
