Článek
Jak jsem v předchozím textu uvedl, k mezinárodním organizacím, které monitorují pronásledování křesťanů (a také se jim různými formami snaží pomáhat a podporovat je), patří Open Doors se sídlem v Nizozemsku. Každoročně vydává World Watch List (WWL - celosvětový žebříček zemí podle míry pronásledování křesťanů). Jeho klíčovou součástí je pořadí 50 států, v nichž dochází k nejhorším formám pronásledování, přičemž na prvních deseti místech v letošním vydání nacházíme: 1. KLDR, 2. Somálsko, 3. Jemen, 4. Súdán, 5. Eritreu, 6. Sýrii, 7. Nigérii, 8. Pákistán, 9. Libyi a 10. Írán.
Ačkoli se Nigérie nachází „až“ na sedmém místě neblahého žebříčku, tamní křesťané trpí tak tvrdým pronásledováním, že si to v našich poměrech sotva dovedeme představit. Na rozdíl od Severní Koreje nejde o útlak ze strany centrální vlády (Nigérie je zhruba z 54 % muslimská a 46 % křesťanská), ale nestátních aktérů, případně úřadů jednotlivých muslimských států uvnitř federace. Z hlediska fyzického násilí, jemuž jsou křesťané vystaveni, patří země mezi nejhorší státy světa.
V severní Nigérii zavedlo 12 států islámské právo, čímž vznikl systém, v němž křesťané žijí jako občané druhé kategorie a konvertitům od islámu hrozí přísně tresty. Co je ale neméně děsivé. V severní Nigérii a zčásti i v centrální části země působí násilné islámské militantní skupiny. Některé z nich, včetně Boko Haram a Západoafrické provincie Islámského státu, systematicky útočí na Ježíšovy následovníky a na majetek patřící křesťanům. Jiní křesťané, zejména zemědělci v tzv. Middle Belt (neoficiální Střední pás Nigérie), čelí islámským militantům z etnika Fulani, kteří zhusta útočí na křesťanské komunity s děsivou brutalitou. V posledních letech násilí zintenzivnilo a rozšířilo se i do jižních států. Velkou část mají na svědomí fulanští ozbrojenci ukrývající se v lesích. Dalším zdrojem ohrožení křesťanů na jihovýchodě je separatistická skupina Indigenous People of Biafra, která pronásleduje křesťany, zejména jejich zástupce, kteří se nepodřizují jejím ideologickým požadavkům.
Příběh paní Sabiny
Obrázek toho, čím nigerijští věřící také procházejí, nabídne následující příběh. Byla neděle, 10. dubna 2026. Pro většinu z nás nikterak výjimečný sváteční den. Ovšem pro nigerijskou křesťanskou matku Sabinu Davidovou to byl den, který navždy změnil její život. O půlnoci, když ona a její rodina spala ve svém domě ve státě Kaduna, vtrhli dovnitř ozbrojení fulanští militanti a unesli všech 12 lidí, kteří se v domě nacházeli. V té době si Sabina jen stěží dokázala představit, co je to za noční můru plnou vražd, bití, ponižování a hladu, které měla zakrátko čelit. Před časem se o svůj příběh podělila s místními spolupracovníky organizace Open Doors a požádala světovou církev o modlitby. Potvrdila: „Bůh mi dnes dal sílu, abych svůj příběh dokázala vyprávět.“
Začalo to hrůzou při noční cestě k základně ozbrojenců. „Šli jsme buší, když začali některé z nás zabíjet ještě předtím, než jsme dorazili k jejich úkrytu. Když jsme tam brzy ráno dorazili, začali nás bít,“ vzpomíná. Následujícího dne, v pondělí 11. dubna, vybrali militanti sedm žen, které měly zbít jejího manžela Baluse. Sabina je prosila, aby přestali, ale vzápětí zbili i ji. Tak brutálně, že omdlela.
„Probrala jsem se a uviděla svého manžela v řetězech na zemi,“ říká. „Byli jsme spoutaní jako otroci.“
Bití pokračovalo také další den a zločinci znovu přinutili ženy, aby jejího manžela napadaly. Téhož dne odpoledne Bulus David na následky zranění zemřel. „Vzali jeho tělo a hodili do řeky jako nějakého psa,“ vzpomíná Sabina na tuto bolestnou scénu. Manžel ale nebyl jediným členem rodiny, o kterého během zajetí přišla. Militanti zavraždili také dva její syny. „Chlapce zabili na stejném místě, kde odhodili tělo mého manžela,“ říká a shrnuje: „V doupěti únosců jsem zažila spoustu strašných věcí. Přede mnou zabili mého manžela; zavraždili také mé děti. Byla jsem spoutaná jako otrok, neměla jsem co jíst ani vodu k pití.“ Zločinci se také vyžívali v ponižování. „Pustili hudbu MP3 přehrávače a donutili mě, abych před před nimi tančila. Zatímco jsem tančila, bili mě – po celou dobu, kdy jsem truchlila pro svého manžela, “ dosvědčuje.
Open Doors uvádí, že první polovina letošního roku se ukázala být pro Boží lid v Nigérii zdrcující. Zlo začalo únosem 177 lidí, kteří se účastnili bohoslužby ve státě Kaduna; násilí a zabíjení pak pokračovalo každý další měsíc. V březnu bylo během oslav křesťanské svatby ve státě Kaduna zavražděno 13 lidí a dalších 28 uneseno. Sabina se domnívá, že důvodem, proč byla ona a její rodina unesena a vystavena tak brutálnímu zacházení, byla jejich víra v Ježíše. Její manžel Bulus sice nebyl pastorem, ale on i celá rodina byli aktivní v místním sboru. „Protože vyznáváme, že jsme Boží děti – tak proto čelíme těmto útrapám,“ je přesvědčena.
K tomu pastor Shuaibu Matthew, duchovní sboru v severním státě Katsina, vysvětluje: „Bývalí zajatci nám říkají, že poté, co byli odvlečeni do buše, je únosci vyzvali, aby konvertovali k islámu. S těmi, kdo se podvolil, zacházeli lépe. Požadované výkupné bylo sníženo a byli dříve propuštěni. Ti, kteří islám odmítli, byli nemilosrdně biti a nedostávali jídlo.“ Další tamní duchovní, reverend Enoch, upozorňuje, že pronásledování křesťanů v oblasti rychle narůstá. „Dokonce i na sociálních sítích uslyšíte, jak říkají: »Zabijte nevěřící«. Svět by měl vědět, že jsme pronásledováni kvůli své víře v Ježíše Krista.“
V nigerijských státech Kaduna a Katsina jsou věřící vyháněni z domovů, unášeni a zabíjeni. V důsledku toho se tisíce z nich ocitají na pokraji svých sil. Reverend Enoch: „Situace dospěla do bodu, kdy mají lidé problém uživit své rodiny, protože zemědělská půda, kterou obdělávali, se pro ně stala nedostupnou. Situace je natolik zoufalá, že některé děti se uchylují ke krádežím a některé ženy k prostituci – jen proto, aby přežily.“ Také pastor Shuaibu popisuje obtížnou situaci ve své komunitě. „Moji členové stále trpí nedostatkem jídla; jejich zvířata jim byla odcizena. Nemají za co si koupit potraviny, a tak chodí za příbuznými a přáteli a hledají u nich něco k snědku. Když se dnes najedí, vůbec nevědí, zda také zítra. Právě teď se žijí v naprosté chudobě.“ Kromě jídla je v důsledku teroru problémem vzrůstající počet vdov, sirotků a křesťanů, kteří nemají kde bydlet.
Počty
Tématu se věnuje také křesťanská humanitární organizace Barnabas Aid sídlící v Anglii, která přináší čísla z nejnovější zprávy nizozemské organizace Observatory for Religious Freedom in Africa. Údaje potvrzují, že to, co představitelé afrických církví označují výrazem „genocida křesťanů“, není nic přehnaného. V Nigérii v období od října 2019 do září 2025 zabili islamisté 18,915 tis. křesťanů. Nejhůře postiženými oblastmi byly státy Benue, Plateau a Kaduna v oblasti tzv. Middle Beltu. Nejhoršími zločinci jsou fulanské milice. Během sledovaného období zavraždily nejméně 10,965 tis. věřících křesťanských vyznání. Toto číslo může být ještě vyšší, protože Observatory for Religious Freedom na základě předchozího výzkumu soudí, že útoky připisované neidentifikovaným teroristům jsou s největší pravděpodobností dílem extremistů etnika Fulani.
Na násilném pronásledování se dále podílí organizace Boko Haram a Západoafrická provincie Islámského státu. Obě jen na severovýchodě Nigérie připravily o život 1,632 tis. křesťanů. Je pravda, že teroristé vraždí také muslimy, ale křesťanů dvakrát tolik. Po zohlednění náboženského složení obyvatel jednotlivých států postižených tímto násilím dochází Observatory for Religious Freedom k závěru, že křesťané jsou více než čtyřikrát častěji oběťmi teroristického násilí v porovnání s muslimy. Mezi údaji je také evidováno 6,111 tis. lidí zabitých islamisty, přičemž náboženskou identitu obětí se nepodařilo zjistit. Pokud se vychází z poměru u obětí, jejichž náboženská identita je známá, mohl by počet křesťanů zabitých islamisty přesahovat 23 tisíc. Pokud jde o únosy, těch bylo zaznamenáno ve zmíněném šestiletém období téměř 35 tisíc. Přitom křesťané i muslimové jsou ohroženi únosy přibližně stejně často. Křesťanští rukojmí však mnohem víc zažívají systematické fyzické a sexuální násilí, je požadováno vyšší výkupné, jsou zadržováni dlouhodobě a čelí výrazně vyššímu riziku, že budou zavražděni. Například letos 1. července bylo oznámeno, že v samosprávné oblasti Kadarko ve státě Kaduna byl unesen laický kazatel a pět věřících. Všichni byli teroristy zavražděni, kazatel byl před smrtí mučen.
Web Barnabas Aid uvádí, že o dva týdny dříve než zpráva Observatory for Religious Freedom byla zveřejněna informace odborníků na lidská práva, podle níž patří křesťanské ženy a dívky v severní Nigérii a v oblasti Middle Belt k osobám vystaveným zvlášť vysokému riziku závažného zneužívání, včetně únosů, sexuálního násilí, nucených sňatků a nucených konverzí k islámu.
Závěr: Na planetě žijí zaokrouhleně 2,3 mld. křesťanů. Z nich podle metodiky organizace Open Doors více než 380 mil. čelí kvůli své víře vysoké míře pronásledování nebo diskriminace. Poměry v Nigérii jsou v tomto smyslu obzvlášť tragické. To je v 21. století údaj nutící k hlubokému zamyšlení. A věřící mezi námi k modlitbám za bratry a sestry v této části Afriky.
