Článek
Ubráníme se v rámci aliance a vlastních vojenských kapacit, nebo nás slabá obrana a geopolitické tlaky postupně vrátí pod ruský vliv? Dva možné scénáře ukazují, kam by se Česko mohlo ubírat.
Scénář 1: Opětovné zařazení pod ruský vliv po nedostatečné obraně NATO
V tomto scénáři by pokračující neochota USA poskytovat bezpečnostní záruky evropským spojencům vedla k oslabení soudržnosti NATO. Donald Trump opakovaně vyjádřil nespokojenost s úrovní obranných výdajů evropských členů aliance a naznačil možnost snížení americké podpory . Současně Vladimir Putin kritizuje rozšiřování NATO na východ a deklaruje záměr tuto situaci změnit.
V důsledku těchto faktorů by mohlo dojít k oslabení obranných kapacit východoevropských států, včetně České republiky. Rusko by mohlo využít tohoto vakuua k posílení svého vlivu prostřednictvím hybridních operací, ekonomického nátlaku či informační války. Absence pevné alianční podpory by mohla vést k narušení demokratických institucí a postupnému přiklonění se k ruské sféře vlivu, což by ohrozilo suverenitu a nezávislost České republiky.
Politika: Konec demokratické suverenity
Česká vláda by se postupně dostala pod kontrolu proruských sil. Volby by sice dál probíhaly, ale jejich výsledek by byl předvídatelný – opozice by byla systematicky potlačována a média by kritiky režimu označovala za „zahraniční agenty“. Demonstrace by byly rozprášeny těžkooděnci, zatímco proruské „vlastenecké pochody“ by dostávaly oficiální podporu.
Spolupráce s NATO a EU by slábla, až by nakonec Česko z těchto struktur vystoupilo pod záminkou „národní suverenity“. Místo toho by se zapojilo do Eurasijské ekonomické unie ovládané Ruskem a jeho spojenci.
Ekonomika: Ztráta prosperity a závislost na Rusku
Obchodní vztahy se Západem by byly postupně přerušeny, zahraniční investoři by odešli a s nimi i tisíce pracovních míst. České firmy by se ocitly v izolaci a musely by se orientovat na ruský a čínský trh, kde platí jiná pravidla – méně konkurence, ale více korupce.
Rubl by se stal dominantní měnou pro obchod, zatímco česká koruna by prudce ztratila hodnotu. Výpadky dodávek a inflace by vedly k propadu životní úrovně. Mnozí Češi by se pokusili emigrovat, ale možnosti by byly omezené, protože cesty do Evropy by byly zkomplikované vízovou politikou.
Média a internet: Cenzura a propaganda
Česká televize, Český rozhlas i velké zpravodajské weby by byly podřízeny státní kontrole. Kritika Ruska by byla tabu, zatímco proruské narativy by dominovaly veřejnému prostoru.
Sociální sítě by byly regulovány, nepohodlné weby zablokovány a blogeři, kteří by se pokusili šířit necenzurované informace, by čelili postihům. Na školách by se začala učit nová „vlastenecká“ verze historie, ve které by byl rok 1989 prezentován jako omyl a rok opětovného zařazení země do východního bloku jako návrat k „tradičním hodnotám“.
Společnost a kultura: Návrat do minulosti
Svoboda projevu a shromažďování by byla omezena. Kdo by se chtěl veřejně angažovat, musel by být loajální režimu. LGBTQ+ práva by byla postupně omezována a feministické organizace by čelily šikaně.
Zaváděla by se povinná vojenská výchova pro mládež a školní osnovy by obsahovaly více „tradiční morálky“. Mezinárodní kulturní spolupráce by byla nahrazena „bratrstvím“ s Ruskem, kde by se umělci museli vyhýbat politicky citlivým tématům.
Bezpečnost: Ruské základny na českém území
Česká armáda by byla postupně přetvořena podle ruského modelu a mohla by být nasazována v operacích na podporu ruských zájmů – například v konfliktech v postsovětském prostoru.
Ruské vojenské základny by mohly být rozmístěny na strategických místech v Česku, což by znamenalo trvalou přítomnost ruských jednotek a agentů tajných služeb. Jakýkoliv pokus o vystoupení z této situace by byl znemožněn pod hrozbou vojenské síly.
Scénář 2: Ubránění v rámci NATO a vlastních vojenských prostředků proti Rusku
Alternativně by evropské státy mohly reagovat na nejistotu v transatlantických vztazích posílením vlastní obranyschopnosti a užší spoluprací v rámci NATO. Evropské vojenské mocnosti, jako Spojené království, Francie a Německo, již pracují na plánu převzít větší odpovědnost za obranu kontinentu.
Česká republika by v tomto scénáři zvýšila své obranné výdaje, modernizovala armádu a aktivně se podílela na společných evropských obranných iniciativách. Posílení regionálních partnerství, například v rámci Visegrádské skupiny, by dále přispělo k bezpečnosti. Tímto způsobem by Česká republika nejen odolala vnějším tlakům, ale také by posílila svou pozici v mezinárodním společenství jako spolehlivý a schopný partner.
Oba scénáře zdůrazňují důležitost proaktivního přístupu České republiky k vlastní bezpečnosti. Vzhledem k dynamice současné geopolitické situace je nezbytné, aby Česká republika posilovala své obranné kapacity a aktivně se podílela na formování evropské bezpečnostní architektury.
