Článek
Hrozba z východu je reálná a Evropa se už nemůže spoléhat na Spojené státy, jejichž angažovanost v NATO se stává stále méně jistou. Přesto zůstává otázkou, zda německá vláda dokáže dostát svým závazkům, nebo zda se opět utopí v byrokratických průtazích, populistických kompromisech a vnitropolitických hrách.
Německé volby v roce 2025 přinesly vítězství konzervativní CDU/CSU, která nyní tvoří vládu se sociální demokracií (SPD). Koalice se rychle shodla na nutnosti zásadních investic do zbrojení i infrastruktury, ale způsob, jakým se to má financovat – tedy zmírněním přísné dluhové brzdy – vyvolává obavy. Může se tento krok Německu vymstít? A proč hrozí, že nakonec posílí radikální Alternativu pro Německo (AfD) místo toho, aby zajistil stabilitu a bezpečnost?
Historická tíže a současná hrozba
Německo bylo dlouhá desetiletí v otázkách zbrojení zdrženlivé. Trauma druhé světové války a studené války vytvořilo ve společnosti hluboce zakořeněný odpor vůči militarizaci. Po pádu Berlínské zdi se přistoupilo k drastickým škrtům v obraně, což vedlo k dnešnímu tristnímu stavu Bundeswehru. Armáda trpí nedostatkem moderní techniky, personálu a funkčního velení.
Po ruské agresi na Ukrajině v roce 2022 se sice mluvilo o „Zeitenwende“ – obratu v německé zahraniční a obranné politice –, ale reálné kroky Berlína byly váhavé. Dodávky zbraní pro Ukrajinu byly pomalé a nekompletní, kancléř Olaf Scholz blokoval poskytnutí moderních raket Taurus a Německo se nechtělo aktivně ujmout role lídra v evropské bezpečnosti. To se nyní mění, ale otázkou je, zda se tak děje správným způsobem.
Obcházení dluhové brzdy – správný krok, ale s riziky
Nová vláda CDU/CSU a SPD se dohodla na zásadních změnách rozpočtové politiky. Přísná německá dluhová brzda, která od roku 2009 znemožňovala významnější zadlužování, se má částečně uvolnit. Z vojenských výdajů přesahujících 1 % HDP se nově nebudou započítávat do celkové zadluženosti. Kromě toho vznikne desetiletý investiční fond ve výši 500 miliard eur na modernizaci infrastruktury.
Proč je to problém? Protože tato metoda obcházení rozpočtových pravidel může poškodit důvěryhodnost vlády i ekonomickou stabilitu. CDU/CSU vedla předvolební kampaň s příslibem, že se Německo více nezadluží – a nyní dělá pravý opak. Friedrich Merz, budoucí kancléř, přitom otočil svůj postoj o 180 stupňů, což vyvolává pochybnosti o jeho schopnosti dlouhodobě řídit stát.
SPD si sice prosadila investice do infrastruktury, ale zároveň akceptovala neomezené výjimky pro vojenské výdaje. To znamená, že obrana dostane bianco šek, zatímco ostatní sektory budou mít jasné rozpočtové limity. Sociální demokraté sice získali politický bod za prosazení svého prioritního tématu, ale zároveň se vystavili kritice, že nevyužili šanci na celkovou reformu dluhové brzdy.
Posílí tento krok AfD?
Nejenže tento plán narušuje důvěryhodnost vlády, ale hrozí i posílení krajně pravicové AfD. Strana se tradičně profiluje jako kritik evropské integrace a německé obranné politiky. AfD se bude snažit využít jakýchkoli ekonomických problémů vyplývajících ze zvýšených výdajů, a pokud se investice do obrany a infrastruktury nepřetaví v hmatatelné výsledky, může získat další podporu mezi nespokojenými voliči.
Navíc celá operace působí jako povolební podraz. CDU/CSU i SPD obchází svůj vlastní program, což vytváří dojem, že voliči byli oklamáni. V kombinaci s tím, že nové opatření musí schválit i Bundesrat, kde CDU/CSU a SPD nemají většinu, se otevírá prostor pro politický chaos a dlouhé obstrukce.
Německo jako evropská vojenská velmoc – nezbytnost, ne možnost
Přes všechny politické problémy je jedna věc jasná: Německo se musí stát hlavní vojenskou silou Evropy. Spojené státy se kvůli vnitropolitickým změnám i rostoucímu zaměření na Pacifik mohou stát méně spolehlivým spojencem. Francie sice usiluje o vojenské vedení EU, ale její kapacity jsou omezené. Polsko sice mohutně zbrojí, ale nemá takovou ekonomickou sílu jako Německo.
Je proto klíčové, aby Německo převzalo odpovědnost za obranu Evropy. To znamená nejen zvýšené investice do Bundeswehru, ale také aktivní politickou roli při budování společné evropské obrany. Berlín musí urychleně:
- Modernizovat Bundeswehr – zastaralá technika a nedostatek vojáků musí být prioritou číslo jedna.
- Zvýšit spolupráci s evropskými partnery – vojenská integrace s Polskem, Francií a dalšími zeměmi je nezbytná.
- Prosazovat vlastní obranné kapacity – Německo nesmí být závislé jen na NATO, ale musí budovat autonomní obranné schopnosti Evropy.
Konec nerozhodnosti, Evropa potřebuje silné Německo
Současná politická situace v Německu ukazuje, že Berlín si konečně uvědomuje svou odpovědnost za evropskou bezpečnost. Způsob, jakým se vláda snaží financovat tyto změny, však přináší rizika. Obcházení dluhové brzdy může vést k politickému chaosu, ztrátě důvěry a posílení extremistů.
Přesto nelze polemizovat o tom, že Německo musí jednat. Evropská bezpečnost už nemůže být jen na bedrech Spojených států. Pokud Německo nevyužije této příležitosti k modernizaci a přijetí role obranného lídra, Evropa se může stát snadnou kořistí ruské agrese.
Otázkou už není, zda Německo bude zbrojit. Otázkou je, zda to dokáže udělat efektivně, bez politických skandálů a ekonomických problémů. Pokud se Berlín opět utopí v kompromismech a nerozhodnosti, bude to nejen selhání vlády, ale i hrozba pro celou Evropu.
