Článek
Vyrůstal jsem v radostném období budování socialismu a míru. Kdo by tenkrát přemýšlel, jak se buduje mír… Všude kolem plno rozesmátých tváří, všichni lidi byli mladí, veselí a plní elánu – na plakátech, které nás obklopovaly spolu s nezbytnou záplavou hesel. Všude, kam se člověk podíval, byl mír! I s tím vykřičníkem. To slovo patřilo na plakátech a transparentech k nejfrekventovanějším. Samozřejmě až po KSČ a Sovětském svazu. Od snad nejprofláknutějšího sloganu Se Sovětským svazem na věčné časy! po různé varianty tvrzení, že SSSR je náš vzor! Ideální bylo, když se podařilo některá favorizovaná slova spojit do jednoho hesla, jako třeba V čele s KSČ za světový mír! A ještě lepší, když se to navíc rýmovalo: Sovětský svaz – míru hráz! Vykřičníky, ty byly také nezbytné!
Ale to byla jen slova, jenže ta byla v oblasti školní výchovy byla doprovázena i činy. Zřejmě dle rčení Když chceš mír, chystej se na válku jsme se ve škole chystali už od dětství. Čas od času jsme se dívali na černobílé filmy z padesátých let: maminka s kočárkem jde po chodníku, najednou zazní siréna, ona z kabelky vytáhne plynovou masku a nasadí si ji… Jasně, plynová maska je nezbytnou součástí kabelky každé maminky… Ale hlavně tam byly jaderné výbuchy: ohýbaly stromy a odnášely domy jako krabičky od sirek. O cenné rady pro takové situace nebyla nouze: nikdy se do toho nekoukejte, lehněte si hlavou směrem k výbuchu. Nebo od výbuchu? Dokonce, pokud mě paměť neklame – zdráhám se tomu věřit - pokud jste při výbuchu v místnosti, skrčte se pod lavici nebo pod stůl.
Naše příprava na útok zlotřilého Západu měla i zábavnější stránky. Kdo z dnešních školáků se může pochlubit, že má k dispozici svou vlastní plynovou masku? Jednou za rok - samozřejmě místo výuky, jupí! – jsme si je přezkušovali a pokud někomu vyrostla hlava, že musel dostat o číslo větší, stal se bůhvíproč terčem posměchu. Samozřejmě, plynová maska je nejen pro maminky nejlepší ochrana před jaderným útokem.
Brzy po takovém přezkoušení jsem zpravidla potřeboval brecko. Dnes už jen pamětníci ví, co to bylo. Chlebník s koženým páskem přes rameno a dvěma zipy po straně. Já ho používal především při branném cvičení. Do brecka patřila svačina, nejčastěji chleba se salámem a vajíčko natvrdo v takové hliníkové schránce, a plastová láhev se šroubovacím víčkem a vodou se šťávou. Brecko bývalo nejčastěji zelené, ale mohlo být i modré nebo šedé, a měli jsme ho snad všichni. Kde je mu konec?
Branné cvičení neboli pochoďák začínalo vyhlášením poplachu. Museli jsme se co nejrychleji přezout a shromáždit před školou. Občas to bylo zpestřené tím, že po chodbách nebo v šatně čoudily dýmovnice. To bylo dobrodružství! Před školou jsme vyfasovali plynové masky a vyrazilo se na pochod. Paráda – místo vyučování výlet! A že jsme ušli třeba nějakých osm, deset kilometrů? No a co, hlavně že jsme nedřepěli v lavicích! Navíc nás někdy cestou čekaly znovu dýmovnice, takže jsme si museli nasadit masky a „zamořeným“ územím projít, No zábava, ale ne pro každého. Pro „soušky“ učitelky to zřejmě musela být pěkná otrava. Jak si je vybavuju, většina z nich rozhodně nepatřila mezi sportovní typy.
Nikdy mě nenapadlo, že by se instruktáže civilistům pro případ války, branná výchova a strach z války (který jsme my děti popravdě neměly) mohly někdy vrátit. Myslel jsem, že plynové masky, pojízdné sprchy pro ty, co se vrátili ze zamořeného prostoru a podobné bizarnosti zůstanou už jen ve vzpomínkách pamětníků – diváků oněch „atomových“ filmových skečů.
Nedávno jsem našel ve schránce leták. Co blbnou, vždyť už je po volbách, byla první myšlenka, ale když jsem se podíval pořádně, pochopil jsem, že tiskovina s názvem 72 hodin je vlastně návodem, jak se chovat po tři dny, pokud by nastal black out. To bude něco pro mou ženu preperku, řekl jsem si a vzal leták nahoru. Cestou po schodech mi došlo, že to je vlastně první vlaštovka… Připravte se na to, kdyby něco. Kdyby co? Kdyby to bouchlo? Pak by nám průprava v branné výchově, stejně jako zásoby balené vody na tři dny byly platné asi jako mamince na procházce plynová maska.
Podle mě to znamená: pomalu se učte žít s myšlenkou, že nebezpečí války je tady znovu… Zatím je daleko, připomnělo se malým letáčkem. Dopustíme, aby se přiblížilo?
