Článek
Sešla se v hospodě parta kamarádů a jak už to chodí, semlelo se kdeco. Přišla řeč i na ruskou invazi na Ukrajinu. Všichni jsme se shodli, že je to agrese, ale jeden z nás se rozohnil: Rusáci nepatří mezi civilizované národy. Jsou to primitivové, kteří nenávidí všechny ostatní. Všechny kolem chtějí ovládat a když to nejde, tak zabíjet. Vyrůstají v tom, že ubližovat ostatním je normální. Takoví jsou všichni!
Podívejme se na „Rusáky“ z několika úhlů…
V posledních letech trochu cestuji po Evropě, mířím zejména do velkých měst. Od roku 2022 jsem s jistým podrážděním začal kolem sebe registrovat ruštinu víc než doposud. Štrasburk, Barcelona, Milán, Řím, Dublin - Rusové byli všude. Hlavně jsem si je uvědomoval v tichu galerií. Nejvíc v mnichovské Pinakotéce, kde jich bylo fakt hodně. Všude se vecpou, okupanti, byla moje první myšlenka, ale pak mně napadlo: co když jsou to prostě lidi, co nesouhlasí s Putinem a válkou a emigrovali? Jsou tihle obdivovatelé Tiziana a El Greca primitivové, co všechny ostatní nenávidí? Vštěpují svým dětem nenávist vůči ostatním tím, že je učí poznávat krásu?
Už jako malý jsem byl vášnivý čtenář a hltal jsem všelijaké pohádky. V šedesátých letech tu pochopitelně nemohly chybět ani ty ze Sovětského svazu. Zamiloval jsem si Diamantovou sekeru (pohádky pobaltských národů). Také Krása nesmírná (ruské pohádky) ve mně nechala hlubokou stopu. Zejména některé ilustrace mi uvízly v paměti dodnes. Chatrč Baby Jagy, na jejímž plotě strašidelně svítí lidské lebky, zloduch Kostěj Nesmrtelný spoutaný řetězy, ruský bohatýr na koni před hromadou mrtvol… Až mnohem později mi došlo, v čem se Krása nesmírná (taky zajímavý název) liší od Diamantové sekery a našich pohádek: je v ní mnohem víc utrpení, ponižování, zraňování, bolesti a krve. Proč?
Ruská historie se počítá od konce devátého století. Pomiňme historický paradox, že první státní útvar ruských dějin se nazýval podle svého hlavního města Kyjevská Rus. Důležité není ani to, že tento stát vlastně založili švédští Vikingové a že slovo Rus znamenalo původně Švéd, cizinec. Podstatné je, že oněch bezmála dvanáct století bylo zaplněno ničivými nájezdy, vypalováním a vyvražďováním měst i vesnic, povstáními, pogromy, válkami… Při tom všem umíraly statisíce mužů, žen i dětí, často velmi krutě. Lidský život byl bezcenný. Tato období vzepjaté krutosti byla střídána dobou klidu, což znamenalo pro většinu národa přežívání v bídě, špíně, bezpráví. Aby člověk přežil, musel sklopit hlavu a mlčet. Ruské rčení „Car je daleko, Bůh je vysoko,“ znamenalo jediné: spravedlnosti se nedovoláš.
Lidé se tu rodí, žijí a umírají v jednoduchém kolotoči několika základních idejí: Sám nejsi nic, národ a jeho prospěch je všechno. Co je prospěch celku, to ví nejlíp ti nahoře. Všechno, co stojí mimo nás, je špatné. Co je špatné, to nás ohrožuje. Vrchnost tu vždy byla a vždy bude, přemýšlení nech na ní, ty jen poslouchej, protože… Sám nejsi nic, národ je všechno….
Několik dekád vlády komunistů staletý bezmoci a strachu dovedlo téměř k dokonalosti. Je to náhoda, že současný vůdce Ruska se odvolává k báječné éře Sovětského svazu?
Ano, většina lidí v Rusku zřejmě podporuje Putina i jeho válku. Možná je to důsledek způsobu myšlení, který byl národu po staletí vštěpován. Ano, objevují se zprávy o mučení zajatců, o kanibalismu mezi vojáky, o tom, že žena má radost z toho, že její muž padl, protože bude mít na opravu domu, že matka se smíří s tím, že ztratila ve válce syna, protože si pořídí auto… Tyto střípky skládají o Rusku děsivou mozaiku. Přesto se nedokážu ztotožnit s myšlenkou, že každá ruská matka vštěpuje svému potomkovi už od narození myšlenku, že všude za hranicemi číhá zlo, které je třeba zničit za každou cenu, i za tu nejvyšší, že životy jiných nemají cenu.
Nedokážu s ní souhlasit především proto, že si myslím, že každá matka, i ta ruská, život dává a smrt je v rozporu s jejím posláním. A pak proto, že kdyby to pravda byla, tak z toho jde hrůza a pro nás z toho neplyne nic dobrého. Pak už by otázka nestála, zda se něco zlého stane, ale kdy se to stane…
