Článek
Donald Trump je rozhodně výjimečný prezident. Takový tu ještě nebyl. Je rozený diplomat: odpůrcům ukazuje vztyčený prsteníček, novinářům nadává, ženy ponižuje, rivaly i přátele uráží, někoho vydírá, jinému vyhrožuje…
Každý den svět něčím překvapí, nezřídka tím, že popře své včerejší tvrzení. Pokud je jeho cílem na sebe neustále strhávat pozornost, pak je úspěšný. Klidně se projde s tučňákem po sněhové pláni, protože to je přece grónský národní pták. Možná by se pro trochu pozornosti i pověsil na lustr. Našel by se pak nějaký šerif, který by ho sundal? Jednoho takového ostrého chlapíka Amerika měla, ale už je to dávno.
Když byl roce 1980 Ronald Reagan poprvé zvolen prezidentem, učil jsem se na učitele. Co si vzpomínám, ležel tento státník soudruhům na fakultě v žaludku snad nejvíc ze všech ideologických nepřátel. Možná papež Jan Pavel II. mu mohl. Tomu aspoň bolševik přiznával jistou flanďáckou mazanost. Ale ten nevzdělaný ignorant, co bez poradců nedá ránu, neschopný podpantoflák, hollywoodský šmírák třetí kategorie, co si myslí, že politika je dobrodružný film…
Proč tolik zášti vůči jednomu člověku, když přece jsou tam na tom Západě padouši všichni, to mě tenkrát nenapadlo. Když svůj mandát obhajoval, naše noviny byly plné protestujících Američanů, kteří už nemohli jeho humpolácké chování déle snášet. Člověk by si skoro řekl, proč to ten zoufalec vůbec zkouší? A pak mi jeden dobře informovaný kamarád sdělil: Reagan vyhraje, to je jasný, všichni to ví, ale přece mu nepřiznáme, že je úspěšnej… Vyhrál ve čtyřiceti devíti z padesáti států.
Ronald a Donald mají něco málo společného. Oba přežili pokus o atentát, oba byli v době své inaugurace nejstaršími prezidenty své země. Ale to je asi tak vše. Podstatné je to, v čem se liší. Ronald Reagan měl jasno, co je dobré a co špatné, a podle toho jednal - byl zásadový. Donalda Trumpa by si nikdo z nějaké zásadovosti obviňovat nedovolil – je to přece obchodník a v byznysu jdou zásady stranou. A tak zatímco Ronald byl „čitelný“ - věděl, co je zlo, pojmenoval ho a byl připraven proti němu bojovat, u Donalda nikdy nevíme, zda dnešní kamarád nebude zítra nepřítel.
Na jedné streamovací platformě sleduji seriál Zlomové okamžiky: Atomová bomba a studená válka. Ten mimo jiné podrobně mapuje vývoj Sovětského svazu od konce druhé světové války včetně časových přesahů do předchozího období. Ukazuje zcela jasně, co většina lidí ví: komunistický režim byl naprosto bezohledný k utrpení lidí, nad osudem jednotlivce vždy převládal zájem státu, lidský život byl pro stát bezcenný. Nechybí ani připomínka ukrajinského holodomoru, v rámci nucené kolektivizace režimem uměle vyvolaného hladomoru, při němž zahynuly nejméně čtyři miliony lidí, většinou Ukrajinců, ale i Rusů, Poláků a Židů. V Kremlu tenkrát seděl Stalin.
V pátém díle seriálu vstupuje na scénu Ronald Reagan. Na vystupňování závodů ve zbrojení v roce 1983 reaguje jasně: Zbavte se pokušení… označovat obě strany (SSSR a USA) za stejné viníky, ignorovat historická fakta a agresivní záměry říše zla jen proto, abyste…se mohli vyvázat z boje mezi dobrým a špatným, mezi dobrem a zlem. Později se ukázalo, že tento projev, v němž poprvé zazněl známý pojem říše zla, byl počátkem konce komunistického systému. Proč? Zástupce světové velmoci, hájící demokratické principy, jasně prohlásil: zlu neustoupíme! Až teď po letech mi doklaplo, že ti komunisti tenkrát dobře věděli, proč tohohle týpka nesnášeli.
Ruský vůdce Vladimir Vladimirovič se narodil asi pět měsíců před smrtí Josifa Vissarionoviče. Ten poslal na smrt miliony spoluobčanů a nahradil svobodu totalitou v řadě evropských zemí, včetně naší. Sovětský svaz se přesto nakonec rozpadl a jeho satelity získaly svobodu. Rusko zůstává a Putin Stalinovu éru označuje za skvělé časy. Ani on neskrývá imperátorské ambice. Sovětský svaz už bohužel není, ale je tu Rusko, a to je také předurčeno k roli světové supervelmoci! Kdo se Vladimirovi postaví? Donald s červeným kobercem?
Z jedné knížce o New Yorku v šedesátých letech mi utkvěl v paměti zoufalý výkřik – nápis na zdi: Kde je Lee Harvey Oswald teď, když ho skutečně potřebujeme? Rozhodně nesouhlasím s tím, že by se měl objevit další atentátník (pravděpodobný vrah J. F. Kennedyho), ale napadla mě jeho aktualizace: Kde je Ronald Reagan teď, když ho Amerika (a nejen ona) potřebuje?
Možná, že i Evropa dnes potřebuje svého Ronalda. Nebo třeba Margaret…
