Článek
Pane prezidente, ústavní činiteli. Takhle začíná jedna z písní kontroverzního zpěváka Nohavici. Ale takto bychom mohli začít i s otázkou proč vlastně podepsal rozpočet, který mu všichni, mimo vládní koalici, radili nepodepsat.
Zkusme to vzít od začátku. Tahle vláda po prohraných posledních volbách má potřebu vykazovat úspěchy. Fiala nás neustále omračuje procenty plnění programového prohlášení vlády a je mu jedno, že to nesedí. A ne jen, že nesedí ta procenta. On a mnozí jiní hlavně zapomínají, že ono programové prohlášení je v pořadí již druhé z roku 2023, jako náhražka původního programového prohlášení. Proč došlo k oné novelizaci a v čem je to nové jiné? Jednoduchá odpověď. Bylo nutné z toho vyhodit volební sliby, jelikož za ten rok vládnutí zjistili, že to co slíbili splnit neumí. Zdůvodnili to okolními vlivy, ale vždy jsou nějaké okolní vlivy. Starej Murphy by o tom mohl vyprávět. Jeho „co se může pokazit, to se pokazí“ a další „zákony“ představitelé koaličních stran zjevně neznají.
Takže i Stanjura při přípravě rozpočtu na příští rok, přiložil ruku k dílu. Zřejmě počátkem bylo číslo. Následně pak se tam házely jednotlivé položky tak aby to prostě vyšlo. Takové detaily, jako že je něco nereálné, nebo to není kryté legislativou, to se neřeší. Hlavně aby číslo bylo nižší než v roce minulém. A výsledek? Jedním slovem LEŽ.
No a pak se to projedná na vládě. Tam je důležité aby každý ministr dostal v rámci možnosti tolik kolik by chtěl. On to sice stejně nedostane, ale zavřou se mu ústa argumentem, že všichni mají málo. Takže na detaily se nehledí. A výsledek? Jedním slovem LEŽ.
Nyní je na řadě Poslanecká sněmovna. Dovede si někdo představit, že by parlamentní většina vládních stran neschválila nějaký výplod vlády? Jde pouze o to umožnit jednotlivým poslancům ukázat co v nich dřímá. Tady už sice opozice ukazuje, že s rozpočtem jaksi není vše OK, jenže má smůlu. Většina je většina. A výsledek? Jedním slovem LEŽ.
No a teď přichází na řadu ústavní pojistka - horní komora Parlamentu České republiky – senát. Jelikož i zde panuje koaliční většina, všichni pokyvujíce modře hlavami, sice vznesou i nějaké připomínky, ale nakonec to samozřejmě schválí. A výsledek? Jedním slovem LEŽ.
Takže nakonec se rozpočet dobelhá k prezidentovi. On se od ekonomů dozví, že v rozpočtu lítá v luftě nějakých cca 40 mld.. Pronese několikrát, že má výhrady. Svolá schůzku s premiérem a ministrem financí. Nakonec podepíše. A výsledek? Jedním slovem LEŽ.
Tedy pane prezidente, ústavní činiteli, stálo to za to? Jistě, Česko i s tímto rozpočtem přežije nejen příští rok. Jenže tady Fiala se svou partou opět vyslal signál. Tím je, že stačí dát do rozpočtu číslo a pak během roku si upravovat čerpání dle uvážení. Vy jste to svým podpisem posvětil. Je lehce zarážející, že sázíte na čestné slovo těch, kteří své sliby neplní. Stačí vzpomenout na volební sliby. Je nutno přiznat, že nepodepsáním upozorňujete na fakt, že nepodepsaný dokument má závažné závady. Dále nepodepsáním se fakticky dostáváme do rozpočtového provizoria a tento fakt by vám koalice otloukla o hlavu. Je třeba také zmínit, že i zvýšení mezd státních zaměstnanců je limitováno právě platnosti státního rozpočtu.
No není co závidět. Jenže, vždy je nějaké jenže. Bohužel už začátek vašeho mandátu byl poznamenán volbou menšího zla. I tehdy jste dlouho dával opozici naději možnosti nepodepsání krácení valorizací důchodů. Dobré řešení to nemělo. A vaše řešení vyznělo velmi rozpačitě. Současná situace je velmi podobná. Na počátku kategorická prohlášení, podložená odbornými posudky a na konci sklopené uši. Vypadá to na lehkou devalvaci prezidentské důstojnosti. V obou případech by bylo lépe komentovat až závěrečný akt.
Takže, pane prezidente mé děti na mne nezapomněly, jde o to, aby rády nezapomněly na vás.
