Článek
Rusko vstoupilo do konfliktu s ohromnými zásobami techniky a zbraní, byť částečně zastaralými. Ukrajina jen tak tak ustála první nápor a nyní nechává na každém kusu prohrané země ruské síly krvácet. Ruské síly při tomto tempu postupu a tempu ztráty vojenské síly do Kyjeva nikdy nedorazí, leda by se Ukrajině zhroutila fronta. Co je pravděpodobnější?
Existuje jedna teorie, kterou vyslovil francouzský diplomat Alexis de Tocqueville. Tocqueville žil v první polovině 19. století, pocházel ze šlechtického rodu, ale duší to byl demokrat hodně konzervativního rázu. Zaměstnání diplomata mu dalo možnosti cestovat a poznávat jiné země. Dík cestám do USA tak mohl sepsat dílo Demokracie v Americe, ve kterém zkoumá demokratické principy v teorii i praxi. 1) A pár kapitol věnoval tomu, jak se chová ve válce stát demokratický a vojenský stát .
Vojenské státy Tocqueville nazývá aristokratickými, protože aristokracie odjakživa plnila vojenskou funkci. Důstojnická hodnost včetně její výše je vlastně odrazem výše postavení jeho rodu. Principy popsané u státu aristokratického lze ale obecně vztáhnout na jakýkoli jiný vojenský stát.
Armáda vojenského státu má privilegované místo. Na armádu jde velká část ekonomického výkonu země, vojáci mají prestižní postavení. Armáda tedy přitahuje elitu společnosti. Aristokratický stát přenáší do armády i společenské rozvrstvení, tedy aristokrat poroučí, poddaný nebo voják poslouchá. Pořádek musí být.
Demokratický stát má jiné priority než armádu. Lidé si v míru hledí budovat blahobyt, místo vojenských cvičení jedou radši na dovolenou, odvykají všemožným nepříjemnostem, v Německu je prý slovo armáda pomalu neslušným slovem. Na armádu jde nějaká část ekonomického výkonu země, ale je s tím problém, protože tyto výdaje jsou ekonomicky neproduktivní. Tak i dost členů NATO má potíže investovat do obrany 2 % DPH, i když to je povinnost členství. Prestiž armády leží níže než u státu vojenského a společenskou elitu přitahují jiná odvětví. Tedy ono se dá zbohatnout i na výrobě zbraní, ale třeba šéf německé zbrojovky Rheinmetall se nechal slyšet, že na jeho podnikání lidé koukali skrz prsty; to se změnilo až válkou na Ukrajině, kam začal dodávat zbraně na obranu.
V případné válce má vojenský stát přirozeně počáteční výhodu, na válku se chystá. Občané demokratického státu potřebují nějaký čas na aklimatizaci na válečné podmínky, ale podle Tocquevilla se dokáží na válku přeorientovat: „Když se válka prodlužuje a nakonec vytrhne všechny občany z jejich pokojné práce a zmaří všechny jejich drobné podniky, pak tytéž vášně, pro něž přisuzovali takovou cenu míru, se obrátí ke zbraním. Když válka zničila všechen průmysl, stává se sama velkým a jedinečným průmyslem a na ní jedinou se pak zaměří ze všech stran vášnivé a ctižádostivé služby.“ (s. 715)
Jinými slovy - podnikavý člověk v míru vytváří blahobyt, k tomu potřebuje samostatnost, píli, odvahu zariskovat, schopnost inovovat a vůbec přemýšlet. Současně dokáže kalkulovat, jak dosáhnout významného výsledku za malých nákladů. A tyto schopnosti dokáže dát v případě války do služeb armády. Podnikavý člověk vymyslí užití civilních věcí pro potřeby války a v případné válečné strategii nebo taktice dokáže přečíst a překonat postupy soupeře. Tocqueville to shrnuje: „Tak zatímco zájmy a záliby odvracejí občany demokracie od války, zvyklosti jejich ducha je připravují na to, aby ji vedli dobře; stávají se snadno dobrými vojáky, jakmile se podaří odtrhnout je od jejich obchodů a blahobytu. …
Aristokratické společnosti, které se v boji proti demokratickému státu nepodaří zničit jej hned v prvních bitvách, hrozí vždycky velké nebezpečí, že jím bude poražena.“ (s. 716)
Přesně takto dopadla první fáze plnohodnotné války na Ukrajině, jak hodnotí i Martin Svárovský: „Velký důraz byl kladen na zasazení strategického šoku soupeři, na to, že rychle rozvinete válečné operace. … A to celé předpokládá, že ten soupeř se vám podvolí. … Tohle Rusové nacvičovali celé roky. To zkolabovalo na samém začátku akce proti Ukrajině.“ 2)
Symbolem tažení na Kyjev byl konvoj ruské techniky, který měřil přes šedesát kilometrů a který zastavil ukrajinský oddíl zvaný Aerorozvidka. To je malý oddíl složený původně z civilistů, kteří měli jako hobby pouštění dronů. V podmínkách války začali používat drony pro průzkum a poté na drony namontovali menší bomby. K nepřátelskému konvoji se přiblížili na čtyřkolkách, vypustili drony, zneškodnili vozidla vpředu a vzadu konvoje, čímž mu zatarasili cestu (objet se nedala kvůli bahnu). 3) Bylo to takové vítězství ducha nad hmotou.
Civilisté na Ukrajině i jejich spojenci v cizině vymýšleli další způsoby, jak pomoci v boji. Kdo má dron, může hlídkovat nějaký úsek hranice nebo vojenské linie a dávat vědět armádě, pokud zjistí nějaký pohyb. Jinde si vojáci montují drony sami, 4) jinde bývalý filmový pyrotechnik vyrábí bomby pro drony z plechovek od piva. 5) V Chomutově zaměstnanci jedné firmy smontovali na pomoc Ukrajině protitankové ježky, nápad vznikl spontánně. 6)
Iniciativa se přenesla do samotné armády. Jedním z bodů reforem generála Zalužného bylo svolení, že poddůstojník v poli nemusel pro zahájení palby kontaktovat nadřízeného; odpovědnost přešla přímo na něj.
Naproti tomu běžný voják ve vojenském státu podle Tocquevilla jen plní rozkazy: „V aristokratických armádách je snadné dosáhnout, aby voják jakoby nevnímal nic než rozkazy svých velitelů. Jedná bez uvažování, vítězí bez nadšení a umírá, aniž si stěžuje. V tomto stavu už to není člověk, ale velmi nebezpečný živočich, vycvičený pro válku.“ (s. 717) Tocqueville mimoděk i přiblížil, proč jsou ruští vojáci a vlastně i společnost tak laxní vůči ohromným ztrátám. Vojáci prostě umírají, aniž by si stěžovali; svůj osud vidí od mala, když je rodiče vozí v kočárcích ve formě tanků.
Rozhodování tu zůstává na profesionálních vojácích. S tím přicházejí některé problémy. V tradičně zkorumpovaném Rusku se na armádní místa dostávají lidé s protekcí, všichni ti „známí známého“, a k nim lidé loajální, ale neschopní. 7) Velící důstojníci pak řeší i problémy, které jsou jednoduché, ale řadový voják se neodváží rozhodnout. Když to přeženu - tank narazí na překážku a neví, jestli ji objet zleva, nebo zprava. Přijede důstojník, aby to na místě rozhodl. A ukrajinský odstřelovač ví, že když v hloučku lidí jeden člověk začne mávat rukama a něco ukazovat, tak je to vyšší šarže. Tento rozhodovací proces se udává i jako vysvětlení, proč Rusové ztratili přímo v bojích enormní množství generálů.
Jestliže demokratický stát nechává lidem samostatnost v rozhodování, což se projeví i v armádě, tak vojenský stát založený na drilu nevychová k velké samostatnosti ani důstojníky. Útoky se pak vedou v mezích lidské a materiální převahy s taktikou „když to nejde silou, jde to ještě větší silou“. Nepružnost ruských vojenských operací symbolizuje vojenské letiště Čornobajivka v chersonské oblasti. Rusové tu shromažďovali vrtulníky, které zlikvidovalo ukrajinské dělostřelectvo. Rusové přisunuli další vrtulníky s týmž výsledkem a poté, když ukrajinští dělostřelci museli znát souřadnice letiště i ze spaní, přisouvali další a další techniku a počítali ztráty.
Jakousi samostatnost vyvíjejí ruští vojenští blogeři komentující vojenské události. Čas od času si dovolí kritizovat nějakou ruskou praxi typu, že posílat techniku a vojáky do minového pole, které je plně pokryto ukrajinskou dělostřelbou, je nesmysl; obzvláště, když několik útoků proběhlo a bylo rozbito. Přes dobrý úmysl jsou tito blogeři perzekuováni a je proti nim využit zákon o diskreditaci ruské armády (stejný, který stíhá ruské odpůrce války). I tato iniciativa zdola je ve vojenském státu typu Ruska trestána - ke škodě onoho státu.
Ukrajina se brání dost dlouho na to, aby Rusové během bezhlavých útoků spotřebovali většinu svých rozsáhlých vojenských zásob. Do toho Ukrajina vyvíjí nové zbraně typu námořních dronů nebo raket. Dá se říct, že čas hraje pro Ukrajinu, pokud nenastoupí do hry nějaká proměnná událost typu Trumpova obratu, nekonvenčních zbraní nebo dalších ruských spojenců.
Hlavní proměnnou ve vztahu k Ukrajině je podpora západních demokracií. Občas se objevují výroky, že už jsme ve válce, pak následují výroky, které to vyvracejí. Evropa minimálně mentálně ve válce není a usilovně se tomu brání. A je to zase v intencích Tocquevillovy teorie. Demokratické státy chtějí blahobyt a brání se válce, která ho zničí. Takže Západ podporuje Ukrajinu tak, aby to moc neohrozilo jeho blahobyt; některé státy Ukrajinu z téhož důvodu nepodporují vůbec. Na druhou stranu Západ vnímá, že ukrajinská prohra a ruská vojska blízko hranic by vyžadovalo mnohem vyšší výdaje na zbrojení, než kolik odchází na Ukrajinu. Takže Západ licituje přesně tak, jak má ve zvyku při svých obchodech a podnikání - chce jít cestou co nejmenších výdajů a co největších úspěchů. Pokud Západ nebude čelit přímému ohrožení, zřejmě u toho i zůstane.
Poznámky:
1) Alexis de Tocqueville: Demokracie v Americe. Leda, Voznice 2012.
2) https://www.denik.cz/cesko-a-eu/martin-svarovsky-valka-na-ukrajine.html
3) https://www.echo24.cz/a/SyCu9/zachranci-kyjeva-vstupuji-do-historie-prosluly-rusky-konvoj-znehybnilo-30-vojaku
4) https://dennikn.sk/2757211/odkaz-mms-ukrajinci-pouzivaju-vlastne-drony-vyvinute-veteranmi-z-donbasu-nazvali-ich-pomstitel-unesu-trojkilovu-vybusninu-a-radary-ich-nezachytia/
5) https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-z-ceskych-plechovek-od-piva-se-vyrabeji-bomby-pro-ukrajinske-drony-40499907#utm_content=ribbonnews&utm_term=Z%20%C4%8Desk%C3%BDch%20plechovek%20od&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
6) https://www.irozhlas.cz/ekonomika/cesko-chomutov-ukrajina-jezci-ministerstvo-obrany_2203291549_ind
7) https://archiv.hn.cz/c1-67040950-problem-ruske-armady-ve
