Článek
Polabští Slované a svoboda
Na začátek si prosvištíme pár citátů. Autory jsou němečtí středověcí kronikáři, kteří se okrajově zajímali o dění za východní hranicí říše, kde tehdy žili Polabští Slovani.
Saský kronikář Widukind z 10. stol: „Sám král proti nim poté několikrát vytáhl s vojskem, udeřil na ně, způsobil jim mnohé škody a přivodil jim téměř definitivní zkázu. Přesto všechno si však zvolili raději válku než mír, rozhodnutí cokoli vytrpět pro milovanou svobodu. Je to národ tvrdý, zvyklý na strasti a na nejprostší stravu a to, co by pro nás bylo těžkým břemenem, považují Slované za jakýsi požitek.“ 1)
Adam Brémský z 11. stol.: „Tehdy byli Slované nespravedlivě utlačováni křesťanskými soudci. Svrhli jho služebnosti a byli dohnáni k tomu, aby svou svobodu bránili zbraněmi.“ 2)
Helmold z Božova z 12. stol: „Slované totiž … setřásli v ozbrojeném boji jho poddanství a usilovali s takovou zarputilostí o svobodu, že raději umírali, než aby znovu přijali jméno křesťanů nebo platili daně saským knížatům.“ 3)
To jsou zprávy jako stvořené českému vlastenci, který se hlásí ke slovanství. Ukrajinci si tak cení svobody, že jsou ochotni pro ni umírat a snášet útrapy. V době, kdy český vlastenec hodlal svrhnout vládu kvůli zdražení plynu, které mu sníží teplotu v bytě o dva stupně, tak ukrajinský voják mrznul v zákopu. Ruské zimní útoky na ukrajinskou energetickou soustavu přinesly výpadky elektřiny i běžným lidem. Zelenskyj na to vzkazoval Rusům: „Bez tepla, nebo bez vás? Bez vás! Bez světla, nebo bez vás? Bez vás!“ Český vlastenec je ochotný mrznout chvíli na demonstraci proti vládě, aby vzkázal Rusku „dejte nám dva stupně tepla navíc a půjdeme s vámi“.
Český vlastenec ještě může ocenit, že Ukrajinci se řídí husitským heslem „nepřátel se nebojme a na počet nehleďme“, a přestat tak s pesimistickými vizemi, že nemá význam vzdorovat silnějšímu soupeři. Proti husitům také táhla mnohem početnější křižácká vojska, aby tu pod záminkou šíření pravých křesťanských hodnot zabíjela a loupila. A jak ti křižáci utíkali před motivovaným obráncem utíkali… Až kardinál Caesarini ztratil klobouk…
Univerzální svoboda
Dost ironie, boj za svobodu je přirozeně univerzální motiv, ne jen slovanský. Němci také vzpomínají na bitvu v Teutoburském lese, kde Germáni zarazili expanzi římské říše.
Jiný příklad poskytují řecko-perské války. To se na Řecko valila z východu ohromná armáda Peršanů a s nimi národy, které už perská říše podmanila. Důvodem byly hraniční konflikty řeckých kolonistů s Peršany v Malé Asii (dnešním Turecku). Řecká pozice vypadala beznadějně, maloasijské osídlení podlehlo Peršanům jako první. Řecké vojsko ve vleklé válce Peršany po několika bitvách odrazilo. Nebylo to zadarmo, v bitvě u Thermopyl padli všichni spartští obránci. Ale oběť nebyla marná, Řecko zůstalo svobodné.
A stejně jako dnes, i mezi Řeky se ozývaly hlasy, že by bylo lepší se poddat bez boje. Vojtěch Zamarovský reprodukuje příběh, který začíná zabitím perských poslů: „Známý je příběh dvou Sparťanů, Sperchia a Búlia, kteří odešli dobrovolně do Persie, aby tam svými životy zaplatili za to, že jejich spoluobčané zabili dva perské vyslance. … Dejme slovo Hérodotovi. Odvaha těchto mužů je hodna obdivu, ale navíc i jejich slova. Cestou do Súz přišli k Hydarnovi, který byl správcem přímořské oblasti Asie. Přijal je přátelsky, pohostil je a u stolu se jich zeptal: ´Mužové lakedaimonští, proč se nechcete stát přáteli velikého krále? Vždyť vidíte, jak si dovede vážit znamenitých mužů; pohleďte jen na mě a moje postavení. Tak i vy, kdybyste se mu vzdali, vždyť máte u něho pověst znamenitých mužů, stali byste se vládci nad zemí v Helladě, kterou by vám daroval!´ Na to odvětili takto: ´Hydarne, tvoje rada nevychází ze správné úvahy. Radíš nám, ačkoli jsi zkusil jen jedno, druhé nikoli. Otrokem být umíš, ale o svobodě nevíš, je-li sladká nebo ne. Kdybys jí totiž jednou okusil, radil bys nám bojovat za ni nikoli kopími, ale třeba i sekyrami!´“ 4)
Ukrajinci po rozpadu Sovětského svazu poznali svobodu a přes všechny těžkosti zpátky pod vládu Moskvy nechtějí. Kyjevský starosta Kličko: „To je náš cíl. Napsali jsme si do ústavy, že demokratické hodnoty jsou pro nás klíčové. Nechceme zpět do SSSR, tečka. A za to jsme teď ve válce.“ 5) Jiní Ukrajinci naopak pro vlastní výhody spolupracují s ruskou správou, jako kdysi Hydarnus s tou perskou.
Svoboda vs. nacionalismus
Motiv svobody je silný, ale ne každý je ochoten nebo schopen ho v rusko-ukrajinské válce vnímat. Tak slovenský premiér Robert Fico chce radši jednání místo „nechat Slovany navzájem se zabíjet s jediným cílem oslabit Rusko“, jak prohlásil v projevu na slavnostním sněmu strany Smer 17. listopadu minulého roku. Pomiňme nyní , kolik různých etnik se podílí v rámci ruské armády na decimaci slovanských Ukrajinců, ten postoj je zajímavý a v dějinách Slovenska není ojedinělý.
Tak slovenský spisovatel a ludácký fašista Jozef Cíger-Hronský nemohl pochopit, proč se část Slováků povstala ve Slovenském národním povstání proti fašistickému Slovenskému štátu: „Nie, v dejinách na příkladu to niet. Niet to na príkladu, aby národ povstával proti vlastnému štátu, aby si podpalovaľ dom, v ktorem sa mu žilo dobře, za ktorý dlho túžil a ktorý si napokon ťažko vydobyl a zariadil. To nie je možné! Tu je to vo všelijakých proklamáciách, článkoch, rečiach, knihách i zákonoch napísané, zaznačené, že slovenský národ roku 1944 povstal proti svojmu štátu, ale ani tak nie je to možné!“6)
Nacionalista žije svým národem a jiné hodnoty není schopen vidět, a to ani u jiných národů. Tak proruští nacionalisté vidí ukrajinský odpor jenom v mezích nacionalismu - kladou rovnítko mezi Ukrajince a banderovce, zahraniční podporu Ukrajině vidí jenom prizmatem národní nenávisti, nevidí, že někdo může bojovat prostě za svobodu nebo demokracii. Cíger-Hronský nemohl pochopit, i přes důkazy, že takto povstali Slováci proti fašismu, Fico neumí pochopit, že za svobodu a demokracii bojují i Ukrajinci a Západ je z téhož důvodu podporuje.
Druhou možností než bojovat za svobodu je podvolit se velmoci. Peršané měli pro své provincie název satrapie a správce se jmenoval satrapa. A do pozice polovičních satrapů se už předem delegují politici, kteří se hodlají podvolit Rusku z důvodu jeho moci.
Poznámky:
1) Widukind z Corvey: Dějiny Sasů. Argo, Praha 2016, s. 80.
2) Adam Brémský: Činy biskupů hamburského kostela. Argo, Praha 2009, s. 108.
3) Helmold z Bosau: Kronika Slovanů. Argo, Praha 2012, s. 63-64.
4) Vojtěch ZAMAROVSKÝ: Řecký zázrak. Mladá fronta, Praha 1972, s. 231-232.
6) Jan RYCHLÍK: Češi a Slováci ve 20. století. Vyšehrad, Praha 2012, s. 250.
