Článek
Karel Kutlvašr se narodil 27. ledna 1895 v Michalovicích u Havlíčkova Brodu. V roce 1911 absolvoval obchodní školu a později začal pracovat jako úředník v Kyjevě. Na začátku 1. světové války v roce 1914, se přihlásil do České družiny, zakládající jednotky budoucích Československých legionářů. Zúčastnil se mnoha významných bitev a za své hrdinství byl mnohokrát vyznamenán. Po bitvě u Zborova, v níž přišel o svého bratra Františka, se stal velitelem praporu. Po válce v roce 1919 byl povýšen na podplukovníka Milanem Rastislavem Štefánikem a v roce 1920 se vrátil do své vlasti spolu s manželkou Jelizavetou Jakovlevovou, kterou poznal v Rusku.
Během mobilizace v roce 1938 velel Hraniční oblasti 35. V té době si nově zvolený říšský kancléř Adolf Hitler k sobě pozval prezidenta Emila Háchu, kterého pod nátlakem donutil odevzdat bez odporu celé území Československa. Tuto zprávu musel Kutlvašr předat vojákům připraveným na hranicích a odhodlaným bránit svou vlast. Ke zprávě, která nařizovala ústup z pozic, přidal i svůj vlastní vzkaz: „My se vrátíme.“
Za okupace byl členem několika odbojových skupin. Některé z nich nacisti infiltrovali a rozprášili. Kutlvašra však jeho spojenci a kamarádi ani při mučení neprozradili a koncem dubna 1945, když se blížilo Pražské povstání, byl jmenován velitelem Vojenského velitelství Bartoš.
5. května se v Pražských ulicích začaly objevovat Československé vlajky, které lidé začali vyvěšovat z oken. To byl první impulz, ten druhý a rozhodující nastal ve chvíli, kdy se z rádií po dlouhé době znovu ozvala čeština a zazněly zakázané české písničky. Právě v tuto chvíli začalo Pražské povstání, odboj dostal rozkaz obsadit Pražský rozhlas, do kterého se chtěli dostat Němci, a zarazit vysílání. Po tuhých bojích se povstalcům povedlo zvítězit a 8.května odpoledne Kutlvašr spolu s představiteli České národní rady dojednal s poraženou stranou podmínky kapitulace. Rudá armáda pak přijela do, v podstatě osvobozené, Prahy.
Po tom, co se v roce 1948 chopili moci komunisti, si StB přišlo pro Kutlvašra a v roce 1949 po vykonstruovaném procesu byl odsouzen za velezradu. Osudným se mu stalo právě to, že nepočkal na rudou armádu při osvobozování Prahy. Po 11 letech ve vězení, kde prodělal dva infarkty, se v roce 1960 po amnestii dostal konečně na svobodu. I přes jeho chatrné zdraví mu komunisti odepřeli plný důchod a musel jít pracovat. Jeho jméno i hrdinské skutky byly režimem tutlány a znehodnocovány.
2. října 1961 v motolské nemocnici umírá na následek třetího infarktu.
V roce 1968 zrušil Městský soud v Praze všechna obvinění, ale plně rehabilitován byl až po revoluci roku 1989.
In memoriam byl povýšen na armádního generála a v roce 2017 mu prezident Zeman udělil Řád Bílého lva. Karel Kutlvašr je jedním z našich největších hrdinů. Hrdinou, na kterého se celá desetiletí zapomínalo.
