Článek
Jak ses vlastně dostala k zahradničení?
Narodila jsem se do něj. Jsme rodinná firma, už jako malá jsem pomáhala rodičům a první pravomoci mi rodiče delegovali už během střední školy. To mělo výhody i nevýhody. Měla jsem celoroční manažerské zkušenosti ve věku, kdy moji vrstevníci maximálně prodávali zmrzlinu na letní brigádě. To vypadá v životopisu dobře, ale zaplatila jsem za to volným časem. Kamarádi jeli o víkendu na výlet, já pracovala. Občas to zamrzelo. Ale neměnila bych a jsem rodičům za tu důvěru nesmírně vděčná.
Než přijdou rostliny do prodeje, předchází tomu dlouhý proces a práce na poli za jakéhokoliv počasí.
Dá se dnes rodinným zahradnictvím slušně uživit?
Co znamená slušně? Na Maledivy nelétáme v první třídě, jestli myslíte tohle. Máme totiž vlastní tryskáč s logem zahradnictví…
A teď vážně. Nevyskakujeme si, nejezdíme v nových autech, ani pravidelně do zahraničí. Musíme si hodně rozmýšlet, co koupíme pro sebe, a co musí zůstat jako pohotovostní rezerva, třeba pro případ špatného počasí…
Asi dvě třetiny peněz totiž vyděláme na jaře. Jedna nepovedená jarní sezóna by nás mohla poslat do kritických čísel na zbytek roku. Zvlášť teď, kdy jarní počasí dělá kotrmelce. V únoru máme březnové teploty, v dubnu je skoro léto… a v květnu zas všechno pomrzne. Když to na jaře zkazíme, nebudeme mít v létě na vodu pro rostliny nebo v zimě na dárky k Vánocům.
Zahradnictví funguje asi třináct let, a až poslední dva roky si můžeme dovolit beze strachu náročnější investice - třeba rekonstrukci rozária nebo vysázení úplně nového sadu.
A samozřejmě musíme být rok dopředu připraveni na provozní náklady a nákup sazenic, které nemáme možnost pěstovat.
Bylinky na pultech musí být srovnané podle druhů, barev a krásné na pohled. Výběr se musí často kontrolovat, neboť někteří zákazníci květiny nedopatřením či úmyslně ničí.
Co si pěstujete sami?
Pěstujeme ovocné stromy a keře, růže a sazenice bylinek. Víc prostoru není. Co nevypěstujeme, kupujeme od spolehlivých českých dodavatelů, se kterými se známe osobně.
Jednou jsme se u dodavatele zakecali tolik, že jsme přijeli domů pozdě večer a v noci jsme běhali po poli s čelovkama, protože druhý den ráno musela být hotová objednávka. Báli jsme se, aby na nás někdo nezavolal policii, že krademe. Ve tmě nepoznáte, jestli je na poli majitel nebo lupič.
Růžové pole v květu. Zahradnictví se na pomyslné královny květin specializuje, sami si pěstují přes 200 druhů růží.
Proč neberete ze zahraničí? Třeba z Polska?
Nemáme dobré zkušenosti s kvalitou. Posílají špatně prokořeněné sazenice, které často nepřezimují. Chceme si udržovat dobrou pověst, proto se na dodavatele potřebujeme spolehnout. Zahradničení je srdcovka, je mi lidsky líto, když zákazníkovi nepřezimuje malina, o kterou se půl roku staral… Takhle to dělat nechceme, i když zisk by byl vyšší.
Znám zahradnická centra, která se nesoustředí na pěstování, ale na zážitek - kavárnička, romantické dekorace, trendy květiny… prostě influencer-friendly podniky, které jedou čistě na překupnictví z Polska. To není náš styl. Každý si ale může svobodně vybrat, co je mu bližší, a je to tak naprosto v pořádku.
Takže máte na rostlinách malé marže?
Spíš bych řekla, že máme odlišnou cenotvorbu. Důvodem ale není snaha být nejlacinější. Máme jen menší náklady, a proto nemusíme štelovat ceny vysoko.
Díky tomu třeba vznikl legrační paradox. Kupujeme za velkoobchodní cenu sadby jahod z jedné velké jahodárny poblíž. A prodáváme je zákazníkům levněji, než přímo ta jahodárna. Čistě proto, že nemusíme živit tak velký technologický komplex, eshop a zaměstnance. Zní to asi divně, ale naše i jejich ceny jsou fér - i když jsou jiné.
O to víc mě naštve, když přijde zákazník, a řekne, že jsme drazí. Že ovocný strom, který stojí jako krabička cigaret, je zlodějina.
Sami pěstují sazenice růží, rybízů, angreštů, jabloní, hrušní, meruněk, broskví, nektarinek, slivoní, třešní, višní, mandloní a malin. V sezoně si mohou zákazníci plodící keře i jejich stromkové varianty projít a vybírat i podle chuti.
Když jsme u očekávání zákazníků - který nejzbytečnější produkt si lidé kupují?
Asi specializovaná hnojiva. Na zahradu vám v podstatě stačí jen dvě krabičky. Jedna s komplexním hnojivem pro všechny rostliny kromě kyselomilných, a jedna pro kyselomilné. Výrobci ale prodávají varianty pro jahody, pro různé druhy zeleniny, různé druhy kytek… Ve většině případů jde jen marketingový trik s mírně pozměněným složením, který nemá na růst žádný vliv.
Růžím uděláte největší radost podzimní dávkou uleželého hnoje nebo zralého kompostu.
A z jiného soudku. Co tvůj partner? Jak bere to, že jsi na jaře pořád v práci?
Kdyby jenom na jaře… Partner je taky z oboru, dokonce spolu pracujeme. Když mu v pět napíšu smsku, že v zahradnictví skončím nejdřív v deset večer, je s tím úplně v pohodě. Umí to i předpokládat. Třeba když předpověď na pátek hlásí celodenní déšť, je ve čtvrtek nutné udělat práci i za pátek. On to má na svém poli stejně. Doma se sejdeme, když je hotovo.
To skoro zní, že spolu trávíte čas jen když prší?
Déšť znamená, že máme čas na sebe navzájem. Většinu práce ale plánujeme tak, abychom byli spolu. On pracuje na našem, já na jeho. Vlastně jsme spolu skoro pořád. Občas se divím, jaké mám štěstí, že si nelezeme na nervy.
Neberte to ale tak, že jakmile prší, jdeme se válet. Musíme stíhat jiné věci. Například vlhké počasí přeje plísním a houbám… a pokud pěstujete bez chemie, musíte to řešit.
Když je mimořádně slunné počasí, v zahradnictví mají více práce se zavlažováním. Odměnou ale bývá nečekaná úroda - třeba fíkovníky jsou v teple natolik akční, že ochotně plodí i na prodejně.
Pěstujete v bio kvalitě?
Na partnerově poli ano. Nemáme ale BIO certifikát, je kolem toho hrozná byrokracie. Navíc máme větší poptávku po zelenině a ovoci, než zvládneme vypěstovat, takže v tuhle chvíli nedává smysl to řešit. Naši odběratelé chtějí víc plodů, ne víc papírů. A nám obíhání úřadů taky nedělá radost.
Naši odběratelé chtějí víc plodů, ne víc papírů.
Je teda cena BIO výrobků jen chyták na peníze?
Na to se lidé ptají hodně… Vysvětlím na příkladu. Pokud máte pro danou plodinu naprosto optimální podmínky, nepotřebujete ji stříkat ničím. Třeba rajče je ve své původní domovině naprosto spokojené. U nás ale velmi rádo chytá plíseň, protože Česko je vlhčí oblast. Potřebuje proto ochranu. BIO přípravky proti plísni stojí obvykle stejně, jako chemie. Chemii ale stříknete jen jednou, BIO musíte pravidelně obnovovat. Takže lahviček kupujete víc, i když stojí podobně.
Bio pěstování je vstřícnější k přírodě. Když stříkáte chemií proti škůdcům, obvykle to schytá i užitečný hmyz. Ale když použijete hlístice? Ty si pro konkrétního škůdce prostě nemilosrdně dojdou, protože jiný hmyz jim nechutná. Prostě tam buď pošlete kobercové bombardování nebo chirurgicky přesnou zásahovku.
Babí léto hraje v zahradnictví všemi barvami.
A co reklama na internetu? Máte placené spolupráce s firmami jako někteří zahradničtí influenceři?
Ne, tohle neděláme. Řídíme si prodej ve vlastní režii. Lidem doporučujeme to, co sami úspěšně používáme. Záleží nám na pověsti. A upřímně, i když máme díky lokaci vedle Ředhošťských trhů velkou návštěvnost, jsme furt malé zahradnictví, které velké výrobce nějakým doporučením fakt nevytrhne.
Trendy nás ale samozřejmě ovlivňují. Jednou jsme řešili problém s množstvím neprodaných angreštů kultivaru Neguš, který chutná lehce po borůvkách. Pak ale rostlinu někdo zpopularizoval jako „zbrusu nový borůvkový angrešt“ a najednou jsme měli vyprodané zásoby, které bychom jinak museli likvidovat. Přitom to novinka nebyla, je na trhu přes deset let a o borůvkové chuti se ví.
Drobné ovoce se po úspěšném vypěstování šetrně vyorává a obratem putuje k zákazníkům či na prodejnu. Vyorání jednoho druhu zabere v několika lidech zhruba 3 dny.
Ředhošťské trhy byly několikrát v televizních novinách. Jsou poměrně známé. Kooperujete s nimi často?
Ne tolik, jak by se mohlo zdát. Když něco chtějí, samozřejmě pomůžeme - díky nim máme přes víkendy vysokou návštěvnost. Ale nic nadstandardního. Jsme spíš takoví sousedé s dobrými vztahy.
Máš někdy strach, že vás jednou vytlačí velké řetězce a e-shopy?
Konkurenci vnímáme, ale myslím, že vždycky budou lidé, kteří chtějí poradit a koupit kvalitní rostlinu. Co se eshopu týče, plánujeme v budoucnu vlastní. Sama jsem zvědavá, kam nás vítr zavane.
Stromkové růže jsou trend posledních let. Očkují se na Pávův červený šípek ve výšce 70-120 cm. Péče je podobná, jako o keřové růže. Je nutné pěstovat na opoře, která bude přivázána alespoň na dvou místech ke stonku rostliny.
Poslední otázka. Co bys chtěla, aby si čtenáři z našeho rozhovoru odnesli?
Asi to, že za každou rostlinou je spousta práce, která není vidět. A že když podpoří malé zahradnictví, nekupují si jen strom nebo sazenici. Kupují si zkušenosti a poctivou práci se silnými kořeny.
Příprava růží k množení, na fotce konkrétně růže Handstadt Rostock.
