Co bylo před Šantovkou? Hitlerův osobní lékař tu vedl byznys s orgány

Špičky režimu Hitlerova osobního doktora neměly v lásce. Hermann Göring pro něj dokonce vymyslel posměšné označení Reichsspritzenmeister - říšský mistr injekcí. Ta přezdívka nevznikla náhodou. Morell Hitlerovi pravidelně aplikoval injekční „koktejly“ složené z celé řady preparátů, jejichž skutečné složení nikdy úplně neodhalil. Patrně proto, že obsahovaly ty nejtvrdší známé drogy.

Morell si díky důvěře Hitlera přivlastnil největší židovskou továrnu ve městě, podnik rodiny Heikornů. Ta v Olomouci působila už od roku 1896 a vyráběla margarín, jedlé a rostlinné oleje, ocet, prací prášky a mýdla. Patřila k nejprosperujícím firmám svého druhu v celém Československu s ročními obraty v řádech desítek milionů. Rozlehlý areál zaměstnával přes pět set lidí. Morell ho získal téměř za polovinu skutečné tržní hodnoty z roku 1938.

Nový podnik dostal 1. ledna 1942 jméno MILO-Werke. Zkratka MILO pochází z německého Mährische Industrie für Lebensmittel Olmütz, tedy Moravský potravinářský průmysl Olomouc.

Multifunkční projekt Šantovka dnes vyrůstá v místě původního areálu této továrny na ploše o celkové výměře 11 hektarů. Historii lokace a soudobé mapování si můžete prohlédnout v rámci projektu Proměny Olomouce v čase.

Nejznámějším produktem byl Vitamultin, Morellův ikonicný preparát, který se vyráběl mimo jiné v prostorách továrny na Klášterním Hradisku. Právě jím lékař „léčil“ i samotného Hitlera. Podle dostupných pramenů obsahovaly některé dávky vedle vitaminů také kofein a pervitin. Do Vůdcova okolí tak z Hané putoval stimulant maskovaný jako posilující kúra.

Ještě výmluvnějším příkladem je preparát Russla, který měl chránit vojáky před skvrnitým tyfem. V praxi to byl ovšem téměř bezcenný přípravek s nulovým účinkem a odpudivým zápachem, obsahoval totiž množství merkaptanu - respektive sirovodíku. Jednoduše byl tak odporný, že se mu vojáci vyhýbali jako čert kříži.

Morell byl pověstný svými preparáty vyráběnými z živočišných orgánů a žláz, hormonálními a organoterapeutickými přípravky, které tvořily jádro jeho podnikání. Právě k této pochybné „žlázové medicíně“ se váže i pověst olomouckých závodů coby dodavatele léčiv pro třetí říši. Do závodu mířily tuny materiálu z jatek - páchnoucí vagony plné zvířecích orgánů, zejména jater, nadledvinek, vaječníků nebo býčích žláz.

Sám Morell do Olomouce zavítal osobně jen několikrát; chod podniku fakticky řídila jeho manželka Johanna. Podle vzpomínek pamětnice, která ve válečných letech pracovala v ředitelství MILO jako sekretářka, byly závody Vůdcovým osobním darem. Lékař se o ně prakticky nestaral - jen občas přijel, uspořádal hostinu a vybral zisky. Už první Morellova návštěva prý stačila k tomu, aby si svým arogantním vystupováním proti sobě popudil místní stranické představitele.

Olomoucké MILO přežilo války, znárodnění i pozdější privatizační dobrodružství devadesátých let. Nakonec padlo v roce 2014, kdy šla administrativní budova k zemi, aby uvolnila místo modernímu rozvoji čtvrti Šantovka. Po továrně, která kdysi vyráběla margarín a poté i preparáty pro Vůdcův injekční koktejl, dnes nezůstala prakticky žádná stopa. Jen málokterý z návštěvníků nákupního centra tuší, že chodí po místě, kde se protínaly osudy okradených židovských podnikatelů a Hitlerova osobního lékaře.

Norman Ohler - Totální Rauš

Michal Poláček - Hitlerův lékař vyráběl v Olomouci ze zvířecích žláz drogy pro třetí říši

Michalov.cz - Heikorn (Milo) za časů okupace – Michalov.cz

Bc. Pavel DUDA - Život v Olomouci za okupace v letech 1939-1945

Miroslav Šiška - Léčil Hitlera jedy, s propuštěním se nikdy nesmířil