Retro okénko: Naschvály učitelům informatiky

Školní informatika. To byla počítačová učebna s typickou vůní, se starými Windowsy na ještě starších kompech, nažloutlá klávesnice, kuličková myš – a samozřejmě vyučující, jehož kvalifikací k výuce informatiky byl pouze fakt, že měl zrovna čas.

Paleotechnická doba, kdy Nokia s přehledem nahrazovala kladivo.

Síly byly nerovné. Žáci s výpočetní technikou vyrostli. Jejich rodiče doma hrdě poplácávali čerstvě zakoupenou bednu, a se slovy „tohle tady je budoucnost, s tím se nauč“ povzbuzovali své ratolesti k získávání prvních zkušeností.

Oproti nim stáli učitelé. Půlka z nich dostala počítač dřív, než pokyny, co s ním vlastně dělat. Případnou praxi si sháněli pokoutně ve volném čase u těch pár jednotlivců, kteří se IT věnovali už v době MS-DOS.

Když si vzpomenu, jak moc se hodiny informatiky lišily, mám podezření, že osnovy vůbec neexistovaly. Pokud existovaly, tak je spíchl ředitel po třech panácích borovičky někde v mezičase mezi plánováním rozpočtu na školní besídku a komandováním osmáků kvůli přezůvkám.

Výsledek situace? Vychytralí žáci, kteří svou mozkovou kapacitu věnovali objevování sta způsobů, jak originálně vytrápit učitele.

Některé nápady jsem zdokumentovala.

Nehynoucí klasika i dnes. V nastavení otočíte zobrazení vzhůru nohama a pak se jen řehtáte jak debil při pohledu na oběť , která se – zkroucená jak paragraf – snaží přečíst převrácený návod, jak to vrátit zpět. Dnes při plochých lehkých monitorech to není taková legrace – prostě ho otočíte. Ale před 12 lety? Nepraktické řešení, protože tehdejší archeomonitory vážily jak mládě hrocha na steroidech. Sranda tak trvala delší dobu.

Recept na instantní infarkt:

Vděčná záležitost. U starších jsme schovávali kuličku (někteří třídní exponáti si ji dokonce zkoušeli nacpat do nosu), u novějších optických jsme podlepovali laser transparentní izolepou. U bezdrátové zas stačilo otočit baterky a hodina se zpozdila minimálně o deset minut.

Možná trapné, možná ne – ale zcela jistě funkční. Fantazii se meze nekladou. Všichni jistě vymyslíme důmyslnou strategii, jak nebýt odhaleni na první dobrou a přitom svou oběť vytočit do maximálních obrátek.

Měli jsme v záloze dva programy.

První vygeneroval prasklinu, která na první pohled vypadala dost realisticky. Děsila učitele představou kárné přednášky v ředitelně na téma „zodpovědnost za svěřenou techniku“.

Druhý prográmek – můj oblíbený – byla moucha! Malé virtuální mouchy. Lozily po ploše ve společnosti nic netušícího učitele, popuzeně fackujícího obrazovku. Hehe.

Postup je následující – udělat screen plochy, schovat všechny ikony a nastavit jako pozadí plochy právě ten screen. Učitelka si na ikony může klikat jak chce a nic nezmůže. Je to jen tapeta.

Obvykle jí nezbylo nic jiného, než čekat, až třídnímu šprtovi dojde trpělivost, a s vidinou plusového bodu se stane hrdinou.

Novější záležitost, osobně jsem se s ní potkala před pár lety na Instagramu. Do google zadejte keyword fake update, vyberte nejsympatičtější web, zmáčknete F11 a užijte si volnou hodinu (studenti) nebo dlouhý oběd (zaměstnanci). Našla jsem dokonce i fake update, co při třískání do kláves zobrazí blue screen of death.

Třídního šprta doporučuji odklidit uklízečce do kumbálu.

Udělala jsem i průzkum ve své sociální bublině. Následující citace prošly jen lehkou korekturou. Moc děkuji všem, kteří jste se podělili. 🩵

1.

„Zjistil jsem, že školní antivir nenajde keylogger. Podařilo se mi ho rozšířit asi na 20 PC včetně učitelského. Za 2 měsíce jsem měl cca 100 hesel od spolužáků i od učitelů. Musím se přiznat, že jsem nikdy neměl odvahu toho nějak zneužít.“

2.

„Já byla svědkem opaku. Když si na vejšce profesoři vychutnali nějakýho ubožáka po zkoušce z operačních systémů. Chudák byl asi tak v nervu, že se neodhlásil z profilu. Když to zjistili profesoři, sedli k počítači, zapnuli na webu školní systém, kde si to pamatovalo jeho heslo. A přihlásili ho na Erasmus do Španělska. 🤣“

3.

„Na střední jsme měli šílenou učitelku na programování. Byla bláznivá už sama o sobě, a přesně ten typ – o jednu lekci dál. Tak té jsme vytahovali napájecí kabel ze zdroje. Nedokázala to nikdy opravit. Pořád si pamatuju na ty strašlivý lekce. „Opište si z tabule…“, najednou projekt celý červený a ona netušila proč. Že chyběly importy a proč vlastně – absolutně nevěděla.🤣“

4.

„Vytvořil jsem přes .bat soubor příkaz na vypnutí školní sítě.“

5.

„Klasika, hráli jsme na školních kompech CSko. Dostali jsme za to zjeba od ředitele a pak to ošetřili v registrech, tak jsme měli smůlu.“

6.

„Přišli jsme na admin heslo, který používal učitel. Přidělovali jsme konkrétním počítačům různá práva, abychom s kámoši mohli na zakázané stránky.“

7.

„Zahltil jsem počítač profesora přes vzdálený přístup natolik, že ho musel vytáhnout ze sítě.“

8.

„Ve třídě nás bylo víc než kompů, takže jeden vždycky dostal na hodinu erární notebook s linuxem. Na tom žádná omezení nebyla. Přes linux jsem ostatním spolužákům vypínal počítače (sleep mode na 5s apod.). Strašně se to řešilo, protože si učitelé mysleli, že ty drahý počítače jsou rozbitý. Taky jsem si na ten notebook natáhnul spoustu her. Nikdy se na to nepřišlo.“

Více článků najdete na ZIVOTDEVKY.cz.