Článek
Většina z nás se s tím občas setká – ať už jde o strach z negativního feedbacku nebo nechuť se vůbec ukazovat veřejně. Pokud je to i tvé téma, pak je tento článek přesně pro tebe! Chci ti totiž říct, že v tom nejsi sama. Existují způsoby, jak se s těmito výzvami vypořádat. Pojďme toto téma prozkoumat do hloubky.
Rozluč se s komfortní zónou
Často se mi ženy svěřují s obavami z prezentace na sociálních sítích. Je to velice palčivé téma. Možná, že s podnikáním teprve začínáš a nejsi zvyklá mluvit na kameru. Možná ale ani ty nejsi v byznysu nováček, třeba jsi dřív pracovala s lidmi offline. Ale přece jen – vypustit své video do světa s tím, že ho uvidí desítky, stovky, možná i tisíce lidí, bývá pro většinu z nás pořádné vystoupení z komfortní zóny.
V první řadě ti chci říct, že obavy z toho, jak budeme vnímány na sociálních sítích, jsou naprosto normální. I ty nejostřílenější řečnice občas přepadnou ze zálohy. Proto se za ně nemusíš nepranýřovat ani stydět. Přijmi, že je to určitá součást naší přirozenosti. Není důležité, zda obavy přicházejí, ale jak s nimi naložíš. Nenech je tvořit vnitřní bariéru, která ti brání růst.
Buď k sobě soucitná
Zkus se zamyslet nad tím, kdy na tebe obavy nejčastěji přicházejí. V některých momentech totiž můžeme být psychicky křehčí. Nejsi v těch chvílích unavená nebo ve stresu? Nemíváš takovou fázi cyklu, kdy má tvá mysl tendenci být kritičtější? Naše pocity a výkonnost nejsou konstantní a už to je dobrým důvodem být k sobě shovívavější.
Usměrni vnitřního sabotéra
A teď přichází ta nejdůležitější část. Je nutné si uvědomit, že kritika – ať už je jakkoliv bolestivá – je jen názorem druhých, ne definitivním verdiktem o naší hodnotě. A to je potřeba si zapamatovat a zvnitřnit. Všechno je to o práci s naší myslí.
Můžeš si kritický hlas v sobě představit jako vnitřního sabotéra. Jeho eminentním cílem je chránit nás před zklamáním, pocity viny, hanby nebo selhání. Tato vnitřní „ochrana“ nám ale vždycky neslouží. Často totiž rozpoutá takový emoční vír, že nejsme schopny jít do akce a už vůbec ne realizovat svůj potenciál.
Také jsem tyto strachy poznala. Před vstupem do online světa jsem sice měla byznysové zkušenosti, ale veřejná prezentace byla spojená hlavně se zbožím, které se prodávalo v mém obchodě. Když jsem ale začala podnikat v osobním rozvoji, byla jsem už jen sama za sebe. A rozběhlo se to velmi rychle, rychleji, než by se jeden zvládl vzpamatovat. Najednou jsem byla hodně vidět. Mohla bych se toho leknout a stáhnout se. Výhoda v nevýhodě pro mě však spočívala v tom, že jsem neměla moc na výběr. Vnější podmínky mi tehdy nepřály, a tak jsem to mohla buď vzdát, nebo se spolehnout na svou vnitřní sílu a jít stále vpřed. Pořádně se do toho opřít a neřešit, co si kdo okolo myslí. Rozhodla jsem se pro druhou možnost – i přes vnitřní chvění zůstat pevná a projít.
Buduj si odolnost vůči negativním reakcím
Bylo by naivní si myslet, že se sabotéra jednou pro vždy zbavíme. Je totiž součástí našeho podvědomí – jedním z obranných mechanismů. Důležité je o něm vědět, zavčas si všimnout jeho aktivity, uznat ho, ale nepoddávat se mu. Zkrátka se jím nenechat zastavit ani zdeptat.
Nenech se ochromit, když ti někdo napíše do komentáře, že jsi trapná, že ho tvůj webinář naštval nebo ti někdo pod facebookovou reklamu věnuje konstatování, že máš strašnou prezentaci… Takové věci se stávají každému a určitě se občas stanou i tobě.
I mně se to stává. A samozřejmě, že když si přečtu negativní zpětnou vazbu, nenechá mě to chladnou. Ale zároveň vím, že nepřichází od lidí, pro které tvořím. A proto si připomínám, že jejich názory pro mě nejsou podstatné. Neignoruji své emoce, nechávám je proběhnout, ale pak je s klidem propustím. Nemám potřebu si tyto lidi ve svém nitru devalvovat nebo shazovat, abych se cítila lépe. Je mi to zkrátka jedno. A věřím, že vypěstovat si tento postoj je pro náš růst velmi přínosné.
Nedávej kritice takovou váhu
Kritickému feedbacku není možné se vyhnout. Je proto velice důležité, jak ho zpracuješ a co si z něj vezmeš. Uvědom si, co se vlastně může stát. I kdyby tě někdo hodnotil, někomu se tvoje příspěvky nelíbily, i kdyby se ti někdo odhlásil z odběru nebo ti řekl, že to, cos dělala dřív, bylo mnohem lepší a měl tě tehdy raději… Jak moc je to vlastně důležité, jak moc se tím chceš nechat ovlivnit?
Víš, kolik takových zpráv jsem dostala já? Navíc, tyto ženy se buď časem stejně vrátí, nebo přijdou jiné a řeknou: „Jak jsem o tobě mohla nevědět? Včera jsem tě objevila a mluvíš mi přímo z duše.“ Zkrátka přijdou zase pozitivní reakce, které ti dodají motivaci a naplní tě energií. Ty jsou podstatné, na ně zaměř svoji pozornost.
Zůstaň věrná svému poslání
Mít jasně nastavený cíl svého poslání pomáhá překonávat vnitřní bloky. Například já sama vím, že dělám svou práci pro ženy, kterým to v tuto chvíli může pomoci a beru jako svoji zodpovědnost, aby se o tom dozvědělo co nejvíce lidí. Tuto svou misi si vždycky připomenu a motivuje mě.
A co motivuje tebe, co tě pohání kupředu?
To neznamená, že bychom se měly opouštět v náročných chvílích. Není problém, když si dovolíš na chvilku se hněvat, poplakat si nebo mít strach. Cílem je nechat emoce projít a pak pokračovat dál. A věř mi, že čím déle budeš tuto práci sama na sobě praktikovat, tím lépe ti to půjde.
